|
| ||||
| ||||
|
168 CYRILL XLII
omladlým. Kdo by nechtěl býti v tak snivé květnici zahradníkem, kdo by své Paní s radosti a dětskou prostotou k nohoum nesnesl ze záhonů těch květy nejdražší, nesvil je v kytici barvami všemi planoucí, dechem líbezným vanoucí? Každá zem má své květy, každý národ pěje chvály Mariiny po svém. Leč my vlastního si nevážíme, ba ani poklady písní těch neznáme. Otevř jen, z irnohých, kancionál svatojanských a převědčíš se. O svátcích Matky Boží jsou písně piny úcty, obdivu, v měsíci máji hlaholi zpěvy Prostinké a dětskou oddaností napiněné. Při těch pak různých projevech lásky k nebeské Matce, při růženci, litaniích, původech a poutích, každodenním Anděl Páně, velikonočním Vesel se nebes královno ..., jaká tu bohatost, rozmanitost. Dovedme mládež, provodme lid do milé zahrady Marianské. Co 1 17. KAŽDODENNÍ. nyslím na tebe, příteli, jak po celý týden přemýšlíš, co že as v neděli budeme na kůru zpívati ... Ředitel kůru uvažuje o tom z povinnosti, upřímný zpěvák ze zájmu. R_íd bych ti dal několik pokynů, a získal tě tak cele našemu směru. Není to tak těžké. Počátky dobré věci vyvádíme vždy z dobrých a jednolitých základů. A to jsou skladby jednoduché. Chorální mše de Angelis, chorální Credo, Asperges, Pange lingua vzorně provedené, stačí ti na dlouho. Zatím ohlédneš se po skladbách 1—2 hlasých s průvodem varhan. osvojíte si zvolna některý důležitý introit, communio chorálně, volíce však gracluale a offertorium celé, af sborové neb solové. S dovedností a chutí přiučíte se znívati ve smíšeném sboru, nejprve podporováni varhanami a smyčcovým orchestrem, posléze zcela samostatně, oblíbíte si vzorné zpívání zpěvů, pohřebních chorálů, zavedete i nešpory nejprve chorální, potom i v bohatší formě 4hlasé nfalsobordoneu. Tak 1 18. CYRILLSKÁ. j,al 19. CECILSKá. Do mých not padá stín vzpomínky na mládí ... To proto, že domov tal< daleko, ba daleko ... Vidím svého děda, starouška, věrného milovníka posvátné hudby. Plných padesát let bez únavy, bez jediného svévolného promeškání, na kůru mezi sousedy, ti prvních houslí, hrával v cechu svaté Cecilie. A kdykoliv se přiblížil její slavný den listopadový, bylo v rodině dědečkově jako o Hodu Božím. Však i na kůru sešli se kromobyčejně 1< »zpívané mši svaté a vše každý vynaložil, aby svaté ochránkyni církevní hudby radost způsobil. To byla výchova starých, nadšených učitelů — kantorů. Ó vzpomínky, zdaž s vaší starobylou vůní nevdechuji tu divnou, věrnou, česl | ||||
|