|
| ||||
| ||||
|
XLII. CYRILL 169
20. TACET. Listuji ve svých notách Co že list prázdný? Ano, čtu tam slůvko »tacet« čili už =mlč!«. Jak často zamihne se takové slovíčko před zraky našich zpěváků ? Ó, ti mají nad ním šíbalskou radost: pTak, ted se nezpívá, nehraje — budeme se baviti«, říkají si. Přece však na kůru, v domě božím, jen dvě přikázání platí: »Cantemus et tacet«. Zpívejme anebo mlčme! Co pohoršení působí hluk a bavení se (zvláště spanilých zpěvaček) na kůru ! Před bohoslužbou je přímo nutností zachovati nejhlubší posvátné ticho, aby lid k zbožnosti mohl mysl sebrati. Zpěvákovi prospěje, aby si prohlédl ve svém hlase důležitá místa, na něž bude třeba pozor dáti, aby se přesvědčil, co a jakým pořadem se bude provozovati. Když pak takové tacet přijde mezi bohoslužbou, kázeň velí, aby siedoval pozorně, co druzí zpívají, aby nepropásl čas, kdy má vpadnouti. Ostatně, znáš krásnějšího údělu ? Zpěvák ve chrámu Páně v jedno a spolu se sbory andělskými, před trůnem Beránkovým na oltáři pěje. Když svatí zástupové ve zpěvu ustávají, ztichnou, aby ve chvění posvátném a s pokorou klaněli se nejsvětějším Tajemstvím, jež pod nebem jen lidem a z lásky způsobil Bůh. — Nuže i my na kůru ve chvílích pomlk a přestávek rozplameňme svá srdce kratičce, ale zbožně, s úctou a láskou k Spasiteli, aby naše ne-dostatečné chvály přijal a obrátil dobrotivě k spáse naší. d 21. ZÁVĚREČNÁ. ~ ekneš mi příteli, že moje kadence jsou přísného slohu, samá rada ale bez skutků. Pravda, nejúčinnějším šiřitelem nějaké myšlenky není ten, kdo o ní sáhodlouze píše a s laciným nadšením básní, nýbrž kdo ve svém okolí tiše, ale jistě ji provádí a uskutečňuje. Chceme přjvésti zpěv v chrámu k piné platnosti, aby svou ryzí krásou a ta-jemnou silou mysl zušlechfoval, srdce těšil a sílil, a duši cele pozvedl vzhůru, aby každý z nás zamiloval si statek nejvyšší a nad nesnázemi, bolestmi a nebezpečími svými ve světě, našel i došel nepomíjejícího štěstí v Bohu. Tak může cyrillské věci pomoci každý nepředpojatý učitel, když učí mládež zpěvu posvátnému, lidovému i liturgickému, Pomáhá každý, kdo s ochotou vstupuje v řady zpěváků, každý účastník našich sjezdů, kde zjevně se ukazuje výsledek naší práce, přispívá každý čtenář »Cyrilla«, nebof snahy naše se tam tlumočí a vysv~tlují. Nejúčinněji však pracuje každý řiditel kúru, byť i nejzapadlejší vísky, když trpělivě a zvolna očisfuje vkus pěstováním ryzího a ušlechtilého zpěvu, získávaje tak ctitelů hudby posvátné a umělecké, dle ducha* církve. — Nechtěl jsem tě tedy příteli poučovati, ale získati za pracovníka, proto přehrával jsem ti tyto kadence. Jsem v cizině a nebe zamračeno. Mlč, však dá milý Bůh, že se Mastně vrátím, roztrhnou se mračna a s novým jasem započneme pracovati spolu i na cyrillské roli. ^^^^^^^^~ CINNOST CYRILLSKÁ^^^^^^^^ OBECNÁ JEDNOTA CYRILLSKÁ. Jeho kníž. M. ndp. arcibiskup Pavel z Huynů přijal dne 18. prosince v audienci předsednictvo Obecné Jed. Cyrillské a redaktora „Cyrilla” zároveň se zástupci Křestanské Akademie. Zdůraznil nutnost zachovávati předpisy liturgické a odebírati čas. ,Cyrill". Schválil činnost O. J. C. a ujistil ji Svou arcipastýřskou přízní. ARCIDIECESNÍ JED.CYRILL.V PRAZE. DR. FR. STEJSKAL. ZižkOV. V měsíci listopadu provedeny byly tyto skladby F. J. C. v chrámu sv. Prokop: vždy v neděli a svátek o púI 11. hod. dop. 1. listop.: J. Picka, Mše v G-dur, Pange lingua v F-dur od J. Wósendorfera. 2. listop.: V. Kíhovský, requem v d moll (Dušiček). 5. listop.: E. Tregler, Missa brevis, Pange lingua B-durod Hanische. 12. listop.: Z. Fibich, Missa brevis, Pange lingua v F-dur od K. Hodíka. 19. listop.: Dr. A. Faist, mše v D, op. 5, Pange lingua v D-dur od P. V. Kociana. 26. listop.: Vojtěch Říhovský, Missa Loretta, op. 3,,, Pange lingua F-dur od J. Cainera. 28. listop.: V. Ríhovský, requiem v d moll (za J. Velič. Fr. _los. 1.) 28. 29. 30. listop. (40 hod. pobožnost): V. Ríhovský, mše pro 2 ženské hlasy, Pange lingua v E-dur od Hallera. Gradualia od K. Leitnera, Offertoria od A. Edenhofera pro 4h1. smíšený sbor; v neděli »Aspergesa od Grubera a Lippa, Varhanní part dobrotivě obstarala slč. Leontina Mottlová. D. J. C. V CESKYCH BUDEJOVICICH. KAREL BOČEK. ObořiŠtě. O vývoji zpěvu našeho sboru chlapeckého. Hoši přicházejí zcela dobrovolně, poněvadž v osadě není ani školy ani farního kostela. Cvičiti se začalo na podzim 1912. Mezi chlapci byl zájem a nadšení. Připravovány nejprve dvouhlasné koledy pro vánoce. Cvičení bývala dvakrát týdně hodinu obyčejně | ||||
|