|
| ||||
| ||||
|
POSVÁTNOU VE SLEZSKU
KNOTY CVRILLSKÉ. DOBROSLAV OREL. jCYRILL< vychází měsíčně mimo prázdniny desetkrát za rok. Roční předplatné 5 K (mimo Rakousko 6 K) jaltož i jiné peněžní zásilky budtež zasílány na O. J. C. v Praze 1370-I1. — Rekiamace nefrank. a inseráty administrátor B. K a šp a r, řed. Hru, Smíchov č. 1294. — Veškeré rukopisy a časopisy na výměnu přijímá redakce a Cyrilla` v Praze-V. č. 133. — Redakční sbor : za D. J . C. v Č. Budějovicích K. B o č e k ; za D.J. C. v Praze prof. Dr. Fr. S t e j s k a ], Král. Vinohrady; za Litoměřice J. C. S y c h r a, Ml. Boleslav; za Olomouc A. Parma, iarář v Rešově; za Brno O. N e c i d, farář v Lednici u Břeclavě ; za Slezsko prof. R. LViinsch, v Mor. Ostravě. NAŘIZENÍ nejd. k. arcib. konsistoře v P r a s e o odebírání časopisu ,CYRILL" na učet sádušliího jmění je s S. ledna 1909 čís. 16.587, nejd. b. konsistoře v H r a d c 1 II r á 1 o v é s 21. ledna 1909 č. 1225, nejd. b. konsi- stoře v L i t o m ě ř i c í c h s 15. února 1909 č. 975 a nejd. b. konsistoře v Č. B a d ě i o v i c i c h s 15. ímora r. 1909 č. 4, povolení nejd. b. konsistoře v 01 o m o n c i přadpláceti čas. ,Cyrill" s kostelního jmáni je 7 „Acta Cariae Archíepiscopalis Olomucensis čís. 3, 1909, str. 44. Nr. 4308”, povoleni nejd. bisk. konsistoře v B r n ě v „Acta Cariae čís. 11, 1913, VIII., str. 179” a svolení pro farní kastoly pod patronátem seměpan- ským a náb. matice výnosem ministerstva kultu a vyučování s G. března 1912 čís. 872. Dr. KAREL KAŠPAR Papež Pius X. a liturgický zpěv. Měl-li celý život církevní obnoven býti v Kristu, bylo nutno, aby tam, kde Kristus Fán neustále přebývá a za nás se obětuje — ve chrámech — vše povznášelo k Bohu. Ale i tu bylo třeba mnohé reformy. Byla to především církevní hudba, která se vzdálila příliš od původního svého určení a s ní zároveň i církevní zpěv. Jak mohl k tomu mlčeti Pius X., o němž známo, že byl výtečným hudebníkem ? Ještě před památným listem » I I d e s i d e r i o«, zaslaným S. prosince roku 1903 ardinálu-vikáři, vydal Pius X. IVlotu proprio z 22. listopadu 1903 » I n t e r p l u r i m a s« (,Tra le sollecitudini«?, v němž píše: »Předním úkolem pastýřské péče nejen papeže, ale i každého duchovního pastýře jest, zachovati a povznésti důstojnost domu božího, kde se ]conají vznešená tajemství náboženská a křesfanský lid dostává milost skrze sv. svátosti, obcuje nejdražší oběti, klaní se nejsv. Svátosti oltářní a spojuje se v modlitbě při veřejné a slavné službě liturgické s celou církví. Nic tedy nemá ve chrámu rušiti, ba ani zmenšovati úctu a zbožnost věřících, dávati rozumný důvod x nelibosti nebo pohoršení, zvláště pak přímo urážeti velebnost a svatost posvátných úkonů; vše to bylo by nedůstojno domu modlitby i majestátu božího.« Sv. Otec chce promluviti tentokráte pouze o zneužití z p ě v u a p o s v á t n é h u d b V. S potěšením vyznává, že v době minulé se stalo mnoho dobrého zvláště prostřednictvím spolků, pěstících církevní hudbu. Ale není to všude. »Proto ne-chceme odkládati, ano máme za to, že jest Naší první povinností ihned povznésti hlas a pokárati i odsouditi vše, co se neshoduje při církevních obřadech a církevní bohoslužbě s naznačenou Námi správnou zásadou. A jelikož jest Naší nejvřelejší touhou, aby se vzmohl opravdový církevní duch a u všech věřících se udržel, jest nutno postarati se přede vším o svatost a velebnost chrámu; zde totiž se shromaždují věřící, aby ducha takového nabyli z prvního a nutného pramene, jakým jest skutečná účast na posvátných tajemstvýcil a veřejná církevní modlitba. A nadarmo bychom očekávali hojného požehnání s nebe, kdyby se nevznášela naše bohoslužba nejenja ko líbezná vůně k nebesům, nýbrž naopak vtiskovala | ||||
|