|
| ||||
| ||||
|
Roč. XLIII. 1917.
úřad liturgický a ženy připuštěny býti nemohou. Je-li pofřeba sopranův a kontraaltů, dlužno použíti hochův. Za zpěváky mají býti bráni pouze mužové zbožní, rozšafní. Také se doporučuje, by měli zpěváci, zpívají-li v kostele, církevní roucho a cottu (druh rochetty), a jsou-li příliš vystaveni na odiv věřících, aby kůr byl zamřížován. VI. V a r h any a n á s t r o j e Ačkoli jest vlastní církevní hudbou pouhý zpěv, přece jest dovolen doprovod na varhany. Ve výjimečném případě a v povinných mezích lze při-pustiti i jiné nástroje, nikdy však bez zvláštního dovolení Ordinaria. A jelikož převládati má vždy zpěv, budou jej varhany nebo jiné nástroje pouze podporovati, nikdy však potlačovati. Není dovoleno předesílati zpěvu dlouhé předehry ani jej přerušovati dlouhými intermezzy. Také je zakázáno užívati v kostele piana jakož i hřmotných nebo ječivých nástrojů (bubnů, puklic, zvonkův a pod.). Přísně se zapovídá, aby t, zv. hudební sbory hrály v kostele. Jen v případě zvláštním lze připustiti se svolením Ordinaria omezený výběr dechových nástrojů, je-li skladba i doprovod vážný a varhanům podobný. Při processí mimo kostel může Ordinarius dovoliti orchestrální sbor, nehraje-li kusy světské. VII. 0 b s a h 1 i t u r g i ck é h u d b y. Není dovoleno nechati kněze pro zpěv nebo hudbu čekati u oltáře déle, nežli se srovnává s obřadem liturgickým. »Sanctus« má býti ukončeno před pozdvihováním; proto bude míti i celebrující kněz ohled na zpěváky. Gloria a credo mají býti dle řehořské tradice relativně krátkými. Všeobecným pravidlem jest, že dlužno odsouditi jako největší zlořád, aby se jevila liturgie při funkcích církevních na druhém místě a byla jakoby služkou hudby, když přece jest hudba jen částí liturgie a má býti její skromnou služebnicí. VIII. Z v 1 á š t n í p r o s t ř e d k y. K dosažení toho mají zříditi biskupové ve své diecési zvláštní komisi pro posvátnou hudbu, která by bděla nad řádným prováděním hudby v kostelích. V seminářích a církevních ústavech mají pěstovati všichni bedlivě a s láskou gregoriánský zpěv; kde možno, budiž zřízena »škola zpěváků, (schola cantoruna) pro posvátnou polyfonii a správnou hudbu liturgickou. Při pravidelných přednáškách o liturgii, morálce a církevním právu budiž vždy vzpomenuto pravidel o posvátné hudbě jal{ož i esthetiky posvátného umění. Alespoň u hlavriího chrámu mají býti zřízeny bývalé vScliola cantorumr, a možno-li, i při menších na venkově. IX. U k o n č e n í, kde sv. Otec ještě jedenkráte všechny vybízí ke svědomitému pinění těchto předpisův. Nedlouho na to nařídila posv. Kongregace obřadní z rozkazu Pia X. dekretem »Sanctissimus Dominus Noster Pius Papa X.« ze dne S. ledna r. 1904, aby ve všech kostelích svédomitě se řídili podle instrukce právě uveřejněné. Zároveň se ruší všeliké opačné výsady, byf byly dány i basilikám větším, zvláště sv. Jana v Lateráně. Pouze novějších forem liturgického zpěvu, pokud byly zavedeny se svolením svaté Stolice a posv. Kongregace obřadní, možno ještě užívati, ale jen v kostelích, kde již se vžily. Co nejdříve měly však i tyto formy býti nahrazeny zpěvem gregoriánským. Sv. Otec, zaváděje piivodní zpěv gregoriánský. obrátil pochopitelně pozornost i k jeho rLIzným textům. Bylof nutno postarati se o nejstarší melodie a rozšířiti vydání to v celé církvi. Motu proprio -- C o l n o s t r o M o t u p r o p r i o« z 25. dubna 1904 pověřil tudíž knihtiskárnu vatikánskou nejdokonalejším vydáním liturgických knih se zpěvem gregoriánským. Z té příčiny nařídil: (i) melodie církevní t. zv. gregoriánské buďtež navráceny původní své dokonalosti na základě nejstarších kodexů; při tom však dlužno přihlížeti i k oprávněné tradici trvající po dloul!á staletí i k dnešnímu praktickému jich užívání při liturgii. hl 0 restauraci původních melodií římské církve mají velikou zásluhu benediktini, hlavně z francouzského kláštera Solesmes; jim tedy bude svěřena redakce zvláště částí zpěvných. cl Přípravné práce zreviduje zvláštní římská komise, kterou sv. Otec nedávno ustanovil. Co není s dostatek odůvodněno, nesmí býti vydáno. V otázkách pochybných nutno se otázati i jiných osob mimo komisi a redakci. Kdyby se narazilo při revisi melodií na obtíže v textu, liturgickém, poradí se komise s komisí historicko-liturgickou, kterou Pius X. před krátkou dobou zřídil při Kongregaci obřadův. d/ Schválení, jehož se dostane od Nás a Naší obřadní kongregace knihám se zpěvy takto sestavenými a uveřejněnými, bude míti takovou váhu, že nikdo nebude míti práva schvalovati liturgické knihy, jež by se neshodovaly věrně i v částech, obsahujících zpěv, s vydáním vatikánské knihtiskárny, anebo o nichž by komise neměla alespoň za prokázáno, že variace pocházejí z jiných dobrých kodexů gregoriánských. el Literární vlastnictví vatikánského vydání jest reservováno sv. Stolicí. Nakladatelé a typogřafové jakékoli národnosti, požádají-li a dají za jistých podmínek bezpečnou záruku, že práci správně provedou, budou moci reprodukovati jak celé vydání, tak i výtahy z něho a rozšiřovati kopie. | ||||
|