|
| ||||
| ||||
|
4 CYRILL čsio 1.
Co sv. Otec naznačil, spinil 24. května 1904 přípisem »Ex q u o t e m p o r e« P. Pavlu Delatteovi. 0. S. B., opatu v Solesmes. Chválí neúnavnou péči tamního kláštera o zavedení původních zpěvů gregoriánských, uznanou již r. 1901 od Lva XIII. Sám chtěl dáti dobrý příklad, když nařídil, aby rituálu jimi vydaného a od posv. Kongregace obřadové r. 1904 schváleného, použito bylo při slavnostech na počest sv. Řehoře. Poukazuje na úmysl vydati =Vatikánské vydání liturgických zpěvů« i na Moíu proprio, který svěřil některým osob.-'.M, aby se podjaly práce, sděluje, že p ř e d n í m í s t a v r e d a k c i mají zaujímati členové ř ,du bened il~tinského v S o l e s m e s. Rok na to píše jménem sv. Otce kardinál státní sekretář (24. června 1905) opatu P. )os. P o t h i e r o v i, presidentu papežské komise pro typické vydání liturgicl;,,, h knih gregoriánských, že Pius X. rozhodl, aby bylo vydání vatikánské založeno na benedil;iinskr_rn, uveřejněném r. 1893 v Solesmes. A dále: 1. Svatá Stolice převezme pod svou nejvvšší a autoritativní ochranu zvláštní vdání liturgických knih jako typické, ponechávajíc jinak volné pole pro studium těm, kdož v d-sciplině gregoriánské jsou kc1npc tentnítr.i. 2. K za-mezení jakéhokoli monopolu právního i faktického mohou nakladatelé, zachovají-li podmínky, stanovené v Motu proprio z 25. dubna 1904, volně reprodukovati vatikánské vydání typické-3. Před schválením jiných podobných publikací budou při zkoumání ochotně podporovati předsedu i obřadovou kongregaci členové a konsultoři komise. 4. K zajištění nesporných práv sv. Stolice pro všechny doby na posvátný zpěv, integrující to část majetku katolické církve, svěřeno bude nejvyšší vedení celého díla jak při sestavování liturgických knih, tak při schvalování různých liturgicicýcii publikací, zvláště officií »vlastních ~ (officia propria) a »nových«, kardinálu prefektu Kongregace obřadů, jenž udá po dohodě s předsedou komise vhodné disposice a normy, které budou pak provedeny ve shodě s kardinálem stát-ním sekretářem. 5. Vlastnická práva sv. Sto'ice, t. j. tisk pro sv. Stolici i pro vydavatele od ní již zpinomocněné, k reprodukci vydání vatikánského zajištěna jsou vlastní fysiognomií vydání samotného, jakož i tím, že opat v Solesmes i opat Pothier velkodušně se zřekli všech práv ve prospěch sv. Stolice i co do prací od nich již uveřejněných 6. Tyto disposice, a zvláště podklad vydání vatikánského, t. j. vydání solesmesské z r. 1895, sloužiti budou k obhájení písmena i ducha předešlých papežských dokumentů spolu s brevem, za-slaným 22. května 1904 opatu v Solesmes, jakož i k dosažení nejlepšího rozluštění vědeckého i praktického. Vyhradiv typické vydání liturgických knih se zpěvem gregorianským knihtiskárně vatikánské, vydal Pius X. dekretem posv. Kongregace obřadů »Q u u m S a n c t i s s i m u s« ze dne 11, srpna 1905 (schváleným 8 srpna téhož roku) instrukci pro ty, kdož ve smyslu Motu propria z 25. dubna 1904 v y d a t i hodlají jakýkoli zpěv 1 i t u r g i c k ý. 1. Chce-li nějaký nakladatel a knihtiskárna vydati někde melodie gregoriánské, obsažené ve vydání vatikánském, ve formě stejné, větší i menší, všechny nebo některé, jest povinen vyžádati si předem svolení sv. Stolice. Obdrží-li svolení, má se říditi těmito pravidly : a) forma not a jiných znamének gregoriánského zpěvu bude táž jako ve vydání vatikánském; bl jest přísně zakázáno měniti pořad, v jakém noty následují dle různých zvukových intervalů: c) podobně nesmí býti změněn způsob, jakým tytéž noty se spojují podle různých formulí neumat; d) přesně jest zachovávati naprostý vztah jednotlivých slov posvátného textu k jednotlivým notám, aby byla každá slabika přesně pod svou nebo svými notami. 3. Hotové vydání nesmí býti uveřejněno ani užíváno při posvátných obřadech, dokud neprohlásil místní Ordinarius, že se shoduje s typickým vydáním vatikánském. 4. Ordinarius nedá svolení, dokud nesrovnali censorové, v gregorianském zpěvu obeznalí, pečlivě — onerata conscientia — tedy pod těžkým hříchem, toto vydání s Vatikánským a neprohlásili naprostý souhlas. 5. Částem liturgického officia, připouštějícím rozmanité zpěvy pro různé dny a svátky, jako jsou na př. hy_nny a Ordinarium Missae, mohou býti adoptovány melodie, které v typickém vydání se nenacházejí; nutna jest však aprobace od posv. Kongregaceo břadové, jež bude při hlížeti k podmínkám, stanoveným v Motu proprio z 25. dubna 1904 sub d/. V ostatních částech, jako v antifonách a responsoriích jak officia tak mše, nesmějí takovéto zmény v tónech nebo zpěvech býti dovoleny. 6. Při officiích t. zv. vlastních (officia propria) ně-kterého kostela nebo řádu řeholního, užívajícího ritu římského, nebo při officiích nově povolených, restitují nebo složí obeznalí mužové jich nápěvy (cantilenas) a předloží je rovněž ke schválení posv. Kongregaci obřadův. Přesvědčí li se pak Ordinarius, že s tímto schváleným vydáním souhlasí vydání domácí, (při če-nž dbáti dlužno odst. 4 ), prohlásí je za do-volené. 7. Trpěti lze (tolerari potest), aby byl vydán gregoriánský zpěv v hudebních notách moderních, je-]i pečlivě zažehnáno nebezpečí, že nebude tím nijak porušen pořad not a | ||||
|