|
| ||||
| ||||
|
6 CYRILL číslo 1
Hlavního motivu této skladby později použil a motivicky rozvedl v »Smuteční přede-hře« a v Smutečním pochodu, jež věnoval svému žákovi Aug. Góllerichovi. V dalších letech, kdy vzpomínal stále a stále na svého přítele, následovala celá řada intimních skladeb; jež všechny měly býti posledním, tichým pozdravem mrtvému příteli. Z nich zvláště zasluhuje zmínky skladba » A m G r a b e R i c h a r d W a g n e r s«, napsaná pro harfu a smyčcový kvartett, jejíž hlavní motiv tak dojemně a věrně líčí hlas rozbolestněné duše Lisztovy, znova a znova volající po drahém příteli: Liszt tuto skladbu při prvním provedení doprovodil těmito několika upřímným] slovy: »]ednou Wagner upozornil mne na příbuznost motivu sv. Grá1e s mým t. zv. motivem kříže, jehož tak často ve svých náboženských dí-lech užívám; zde tedy má to navždy zpečetěno!« Tak Liszt i za hrob přítelův v srdci svém nosil toho, jemuž patřjlo celé šlechetné srdce za živa. ®®1w Dr. K. VRÁTNÝ Symbolika církevních tonin v Stockholmském homiliáH. Ty, kteří se zabývají dějinami církevního zpěvu, snad bode zajímati překlad malého zlomku starého rukopisu islandského, chovaného v královské knihovně stockholmské jakožto pergamenový rukopis č. 15 kvart. Zlomek ten se zabývá symbolikou osmi hudebních tonin a zdá se, že vlastně nenáleží k ostatnímu rukopisu, a jen pro podobnou povahu svého obsahu byl k němu přiložen. Obsahuje totiž tento rukopis hlavně duchovní řeči a mimo to některé články rázu liturgického. Cituje se obyčejně jako Stockholmský homiliář, podle vydání, které opatřil Dr. Theodor Wisén (Lund 1872) a které na titulním listě nese název »Homiliu-bók« — homiliář, název, jehož v rukopise není. Rukopis sám jest důležitý hlavně proto, že náleží k nejstarším písemným památkám staré islandštiny. Zlomek, jehož překlad zde podávám, jest psán hned na první stránce prvního listu a zní takto: .. věku tohoto světa byli přátelé boží mocní, jakož sluší na lidi z družiny královy a přátele jeho. Secttndus sluje (tón) těžký, protože těžší tresty přišly, za hříšný život za potopy a za pýchu při stavbě věže, v tom věku světa, nežli se stalo později. Tercius (sic !) sluje tón přísný (do-slova »tón přísnostiK), protože přísnější zkoušktt smýšlení nebo lásky Bůh učinil s Abrahamem než s jinými lidmi, zkoušeje lásky jeho k sobě. Quartus sluje vox adulationis, tón povolný (povolnosti), protože za doby Mojžíšovy Bůh více vyhovoval svému lidu a vábil ho rozmanitějším způsobem než dříve. Quintus sluje hlas lásky (mansongs raust), protože Davidovi a Salomounovi Bůh udělil největší poznání lásky nevěstiny a ženichovy, to jest; svaté církve a boží (Boha). Sextus sluje tón plačtivý (dosl, pláče, gráts tón), protože v době milosti se hlásá pokání a jest zaslíbeno odpuštění. Septimus sluje tón tvrdý immitis i,nepodajný, tuhý) protože ři umírání člověka jest nouze a strach. Octavus vox leticie sluje tón radostný, protože v- životě věčném jest pravá radost a veselí bez konce. Tyto mají totéž držení hlasu (raustar hald *)): Primus Adam, Quartus Moyses, Sextus lohannes, protože k jedné (téže) milosti byli voláni všichni z rodu Adamova, před zákonem a za zákona moise a v době milosti iohanne. Hlas, jejž (tyto tři tóny) mají, stojí na devátém zvuku (hliódh) všeho hlasu, protože v každou dobu z těchto tří (dob) byli mnozí takoví, kteří nyní jsou ve společnosti devíti kůrů andělských. Tyto mají jiné držení (hald) společně it. j. mají společné držení, společný směr, společnou, stejnou oporu hlasu ?) : Tercius (Abraham), Quintus (David) Octavus (Království nebeské) a znamenají věčné vy-svobození (věčnou svobodu). Abraham vysvobodil přátele své, kteří byli zajati, a David vy-šel samoten proti nepříteli židovského lidu a zbavil lid boží útrap a příkoří. Tak také blaženost nebeská jest svobodna a prázdna strachu, když pominou a jsou přemoženy všecky věci tohoto světa. Hlas, jejž ty (tři) mají, stojí na jedenáctém zvuku ~hliódh) všeho hlasu. *) Islandské h a l d (neutr.) má rozmanitý smysl: uchopení a držení něčeho; zadržování, nepouštění čehosi; podpora nebo pomoc; udržování (na př. domu); směr, jímž se bere loď; (jiné smysly sem nehledí.) | ||||
|