|
| ||||
| ||||
|
Roč. XLIII. 1917. 9
bunc martirem optime collocas domine. Quo punc prelucido iletus consorcio. Nos tibi sedulis precibus conntendet iugiter `1 venceslaus oramus. Evangelium secundum Matheum. W ten czas wecze pan geziis vczedlnikuom jvym: Chczeli kto pomnie przigiti, zaprzi iam Tebe a wezmi krziz jwoy a pod pomnie. Nebo budeli kto chtieti dujji jwu ipaíenu vcziniti, ztratit gi. Ale kto ztratí dujji jwu promie, naleznet gi. Nebo czo platno gejt czlowieku, by wifecken iviet zyjkal a Sve dujji vlfkodil , kteru da odmienu czlowiek zadujii iwu ? Nebo jyn czlowieka przniti geťt w jlawie otrze jweho s angoly jvymi. A tehdy odplati kazdemu podle ílcutkuow gich ; , wieru pravim wam zegiu niekterzi zde z jtogiczych, gejítot neokujy smrti, az vzrizie iyna czlowiecziho, przichazegicziho wÍlawie iwe. Offertorium. Posuisti, domine, in capite eius coronam de lapide precioso, vitam peciit a te, tribuisti ei. (Nyní v m. f. u Laetabitur« o mučedníku.) Secreta. Hanc ecclesie tue oblacionem altari tuo, omnipotens deus, superpositam, beati vencelai martiris fui intercessio tibi reddat acceptam, et ex eit:s nobis eterne salutis obtineat cenferri medicanten. Communio. Magna est gloria eius in salutari tuo, gloriam et magnum decorem impones iuper eurn, domine. (Nyní v m. f. o vigilii apostola.) Complenda. Benedictionis tue, domine, graciam, intercedente beato wenceslao martire tuo conse-,tluamur, ut cuius gloriam veneranda predicamus, eius in omnibus necessitatibus nostris auxilium senciamus. M e n š í m písmem jest psán v_officiu o sv. Václavu a ve všech ostatních officiích rkpu IV B 6 introit, graduale, alla s 1'., prosa, offertorium, communio. Většího písma užil písař při orací, při česl{é epištole a českém evangeliu, dále při sekretě a postkommuniu (complenda). Toto rozlišení ve velkosti písma jest provedeno zásadně a má zajisté určitou příčinu. Menším písmem napsán jest totiž concentus, většími písmenami accentus. Ale kněz se u oltáře modlil obojí, i concentus i accentus. Proměnlivé čili pohyblivé části (concentus) recitoval kněz po tichu, kdyí je součastně zpíval sbor. Accentus, psaný větším písmem, kněz s á m se modlil hlasitě ; zdali je zpíval kněz, mšál neuvádí jasně. Ale v české epištole a v českém evangeliu jsou mezi některými slovy čárky, miniem napsané, z nichž se dá souditi, že při nich kněz nebo jiný sluha páně zpíval předepsaný úryvek melodický, (metrum, flexa). Zpěv epištol i evangelií býval již za dob Arnoštových velmi rozmanitý a bohatý na ntelismatická zakončení při interpunkci, jak svědčí Arnoštovy knihy, psané pro chrám sv. Víta. Tato bohatost byla i v pozdějších dobách, ano i na konci XVI. věku zachovávána, a to nejen při latinských, nýbrž i při českých epištolách a evangeliích. Tyto značky miniové v rkpe IV B 6, vyskytujíce se jedině při českém textě, podávají i formální důkaz, že epištola a evangelium se z p í v a l o- Předepsané zpěvy pro orace (kollektu a komplendu) byly proti zpěvti evangelií a epištol zcela jednoduché; byly to pouhé recitativy se snadnými melodickými úryvky. Při nich nebylo třeba poznamenávati zvláštními čárkami metrům a flexu. I latinské i české texty, psané větším písmem, zpíval tedy kněz, poněvadž celá mše byla tehdy znívanou. Mešní formulář o sv. Václavu poskytuje věrný obraz všech ostatních formulářů v celém rllšálu. Česl{é epištoly a česká evangelia v latinském mešním formuláři jsou ohlasem vyjednávání mezi zástupci sněmu basilejského a českého národa o znění kompaktát. V jaké řeči, zda latinské či české, zpíval kněz p r e f a c i a P a t e r n o s t e r, neudává mšál z musea král. Českého, protože postrádá kánonu. Velí sice na př. zpívati prefaci »de TrinitateR, ale z této citace latinské není jasno, v jaké řeči se má zpívati preface, protože veškeré nápisy, i při české epištole a českém evangeliu jsou latinské. Zpěvy z mešního kánonu nebývají obsaženy ve mšálech, nýbrž v příručních agendách. A v nich jsou v 2. pol. XVI. stol. vedle českých prefací i latinské. Mešní formuláře latinské s českou epištolou a evangeliem tvoří ve vývoji husitské liturgie přechod od celé l a t i n s k é mše k celé č e s k é mši, v níž přeloženy byly do češtiny v š e c h n y částky stálé i pohvblivé. Celé č e s k é graduály jsou z doby mladší než graduály *) XIII A 2 fol. 3381) a Slavět. stt. 641: supplices. Táž prosa i v XII A 20, 338b. | ||||
|