|
| ||||
| ||||
|
Roč. XLIII. 1917. lI
chvály Nejvyššímu za průvodu zpěvu na kruchtě. Nechci se bavit, pitvat nožíkem k itika skladbu, chci se modlit. Tajemné věci vždy lákají duši lidskou, tedy i tajemná. poloneznámá řeč. Ostatně stálé částky mešní zná každý od dětství a jim rozumí. H o s p o d á ř s k ý m o t i v dí, že by nebylo možno každou chvíli při změně pravopisu živého jazyka a při jeho neustálém pilování také měniti drahé liturgické knihy. Vydala se Gebaurova pravopisná pravidla. Nuže; vydejte dle nich nové misály, graduály atd.! Za rok vyšel opravený Gebaurův pravopis! Spalte vše a tiskněte znova, aby se vám nemohlo vy-tknouti, že jste zpátečníci a neznáte pravopisu ! Dnes jest již zastaralým znění českých epištol-a evangelií, jak se čte před kázáním; a není to přece dlouho, co byly vydány. Jak starobyle by pak zněly modlitby misálu, který nelze tak často tisknouti v malém počtu exemplářů pro malý národ. Jihoslované dostali právo liturgie s jazykem staroslovanským. Než, vydání liturgických knih je spojeno s takovými obtížemi, že dosud nesevšeobecněly. Nechci hájiti latiny jako jazyka výhradně obřadového. Mluvím jen pro to, aby při zpívané mši zůstala i na dále latina jazykem zpěvů u m ě 1 ý c h, jež s nacionalismem nemají co dělat a jež jsou majetkem všeobecným, internacionálním, jako je Dvořákovo »Stabat«, Mozartovo »Requiem«, Brucknerovo »Te Deuma. Při t i c h é m š i sv. zpěv lidu českého budiž pěstován a povznesen, jako byl ve století XVI.! Tichých mší sv. jest do roka více než zpívaných, ano není ani rozkazu, aby každou neděli kněz při mši zpíval. Tedy pro lidový, český zpěv příležitosti hojnost. Jest však proti všem principům esthetickým, hudebním a uměleckým, aby k intonaci kněze »Gloria in excelsis Deo« sbor pokračoval: »Sláva budiž...v z písničky »Bože před Tvou velebnostía. Přeložte sebe lépe liturgické texty gloria, creda, sanctus, bude překlad pokulhávati za klassickýnr originálem; odvar takový nikdy nedostihne přesnosti ani krásy původního textu, na němž pilovaly věky. Česká nynější píseň kostelní je ubohým stínem krásy hudební i poetické v písni století XV. a XVI. Od dob »Normálního zpěvníku« duchovní píseri česká klesá, protože postrádá i ducha českého. Bídnou jest zvláště písňová literatura pro dobu postní a pro některé svátky, mariánské nevyjímajíc. Nejnovější písně jsou nejhorší. Schází vkus i těm, kteří mají dbáti, aby nevplížilo se do domu božího bejlí. Zavádí se kde jaká poutní písnička, i z ciziny k nám přislá, zavádí se; prý líbí se lidu, prý ji rád zpívá celý kostel. Lepíme nové zpěvníčky a do nich dáváme největší brak. Nepovznášíme vkusu lidu, nýbrž ho ničíme. Bude jednou mluvit historie, ba již mluví spravedlivá kritika dneška a odhaluje veliké, za-viněné slabiny naší kostelní písně. Jest pravda, že velikou vinu nese na úpadku církevní písně nedostatek dobrých, dokonalých zpěvníků. Ale přece i v těch, jež jsou s c h vál e n y, nalézti lze dosti perel písní starších. Jest nejvýš třeba, aby se vydal zpěvníček malý, jenž by obsahoval 25—30 písní j e d n o t n ý c h, dokonale upravených; ty by byly k á n o n e m d u c h o v n í p o e s i e d n e š k a. Zpěvník takový byl připraven již, ale doba dnešní překazila jeho vydání. Neodpustitelným však jest počínání těch, kteří shánějí »nejnovější« písně se sladkou a ubohou melodií a ještě bezcennějším textem a jimi nahrazují krásu písní starých. Těmi zkazí se celá generace. Touha po popularitě zle se vymstí ne na původcích, nýbrž jednou na celé osadě. Co gigantské ,a nevděčné práce palc očekávati bude jednou jejich nástupce, kteří zatouží po vyplení koul{ole! Ale co jim na tom záleží; vzali odměnu svou, třebas v podobě vyznamenání za »pěstění církevní hudby«, dali si to i do novin k větší cti své i slávě a mají radost, že zavřeli ústa přemrštěným reformatorům. A konce ? Neradno domyslit ... jest naprosto nutno, aby duchovní správy netrpěly v kostelích písní, jež nemají c í r-k e v n í ú c h v a l y, af je složil kdokoliv, třebas člověk hluboké zbožnosti a nejbližší přítel. Samolibost předříkávačů zplodila v dobách poutí bezcenné písničky, diletantism nynější doby je zavádí do kostela a přidělává k nim nové ještě horší k úctě božskéko Srdce Páně, různých patronův chrámových a »za mír v době válečné«. Neutrpí český národ umělými skladbami latinskými při mši sv. zpívané, ale klesne na ceně katolicismus v očích veřejnosti neumělými písničkami českými, jež jako lavina hrnou se do chrámu i velkoměstských a zaplavují naše svatyně. D. 0. Iw lw | ||||
|