|
| ||||
| ||||
|
Roč. XLIII. 1917- 13
Mons. Dr. Josef Pachta, c. k, universitní profesor zemřel, raněn byv mrtvicí, po delší nemoci dne 2. ledna o 1. hod. s půlnoci. Jeho zájem pro vše dobré a zvláště pro liturgický zpěv byl všem známý, a o ničem téměř tak rád nemluvíval jako o zpěvu liturgickém, a lcterak by se mohl úspěšněji šířiti a udržeti. Hned po utvoření se hudebního odboru při Křesfanské Akademie (nynější Jednotě Cyrillské) byl členem výboru a snažil se prosaditi, aby některých prostředků, které se mu zdály nutny ve prospěch zpěvu a hudby liturgické, bylo skutečně použito, na př. aby uvedené, ve zprávách jednotlivých jednot farních provozované skladby byly výborem posouzeny a na jejich větší nebo. menší cenu bylo poukazováno, aby tak znalost lepších se šířila, a skladby umělecky a zvláště liturgicky bezcenné se vymýtily. Zápisy výboru po této stránce jsou zajímavým svědectvím pro nadšení Mons. Pachty pro zpěv. Hned v mládí v otcovském domě slýchal zpívati a sám se naučil křesfanským písním, na př. »Mi'-nula noční hodina«, které se zpívaly jako ranní moditba, na housle se počal učiti teprve v semináři, kde se utíkal na balkon kostela, když jeho kollegové byli netrpělivi při jeho cvičeních. Znalost skladeb jednotlivých mistrů byla velice podrobná, měl snad všechny vynikající skladby ve své knihovně, mnohdy jediný výtisk v celé Praze bylo nalézti u něho. Neunikla mu ani důležitost starých písní kostelních a sbírek těchto písní, k jichž studiu často nabádal. Ovládal znamenitě i nynější literaturu hudební, kterou pečlivě studoval, a díla zakupoval, aby se měl čím těšiti, až bude ve výslužbě, které se ovšem vůbec nedočekal. Odtud dá se vysvětliti, proč Mons. Pachta býval pravidelným účastníkem služeb Božích v metropolitním kostele sv. Víta na hradě Pražském, vedle zbožnosti a úcty lc sv. patronám českým byl to zpěv církevní, který ho vábil, a tak bylo ho vídati, kterak sleduje zpěv na kůru, maje před sebou partituru skladby, která právě byla provozována. Navštěvoval také, pokud mohl, i koncerty, kde bylo ]ze očekávati vážného požitku uměleckého. Nebylo tedy divu, že při tomto zájmu a velikém nadání vidíme ho po několik let působiti v semináři jako učitele zpěvu u alumnů, s kterými nacvičil i víceh]asé skladby pro služby Boží u sv. Salvátora a pro slavnostní altademie. Jako byl přísný na fakultě při zkouškách, talc byl přísný i při cvičeních zpěvu, ale za to pak vše se dařilo, což těšilo alumny i učitele a ovšem i posluchače, mezi nimiž býval i velice hudebně vzdělaný I. Em, kard. Sch&nborn. — Jak působil Mons. Pachta pro rozvoj zpěvu kostelního, viděti z toho, že mnohdy i kupoval skladby pro určité kostely, vybíraje úzkostlivě, co by se asi hodilo pro chor nemající ještě vycvičených a osvědčených sil, a byl ochoten podobnou oběf přinésti i jinde, ovšem že žádal,_ aby se daru jeho také užívalo a o působení choru podávány byly pravidelné zprávy. Nebude tedy snad s podivem, když uslyšíme, lcterak Mons. Pachta právě při zpěvu učinil jakousi výjimku a — psal články da časopisu ACyrill«. liž r. 1882 v IX. ročníku str. 20 proslovil názor, že v písni sv. Vojtěcha :>Hospodíne, pomiluj ny« ncní ani stopa řecké liturgie nebo zpěvu; před tím r. 1881 str. 3 atd., jakož i r. 1882, str. 34 podal poznámky a vysvětlivky k rorátním zpěvům a v roč. XIII. (1886) zodpověděl otázku, má-li chorregent obeznámiti se s liturgickými zákony. Jak vypravoval sám, napsal též článek do »Vaterlandu- o skladbách Haydenových, který způsobil dosti rozruchu. Doufáme, že nyní je účastníkem oněch zpěvů, o nichž prav,, hymnus o posvěcení chrámu Páně ono obydlí nebeských vždv se ozývá chvalami, Boha jednoho v Trojici zpěvy stálými velebí,« poněvadž již zde na zemi tak pilně a úsilovně ,k němu zpívaie se družil, s věčným Sionem závodě.« Mons. Josef Pachta narodil se 22. července 1846 v Krasíkovicích u Pelhřimova; skončiv s výtečným, prospěchem gymnasijní studia v Pelhřimově, nedal se zlákati k studiu mathematiky a filosofie, vstoupil do semináře pražského a dne 16. července 1871 posvěcen byl na kněze Pobyl dvě leta v duchovní správě v Louňovicích u Vlašimě, kde se stal administratorem, a přešel pak jako administrator do Kadošovic, ale r. 1873 povolán byl za ceremonáře a sekretáře k J. Em. Bedřichu kardinálu Sdtwarzenbergovi, s nímž byl taicé při konklave při smrti Pia IX. a při volbě Lva XIII., od r. 1883 do 1888 byl adjunktem nerozdělené ještě fakulty bohoslovecké, stal se sekretářem Jeho kníž. Milosti Frant. kníž. arcibiskupa Schónbortta a na sv. Václava 1891 jmenován byl od Jeho Vel. císaře a krále Františka Josefa I. mimořádným professorem dogmatiky, na tehdy rozdělené právě české fakultě theologické a 15. srpna 1892 řádným. Děkanem fakulty bohoslovecké byl r. 1895/6 a 1910,11. Na doktora bohosloví povýšen byl 15• března 1892 a Jeho Svatostí Lvem XIII. jmenován tajným komořím papežským 17. března 1893, později obdržel titul k. a. konsistorníhc rady. Krátce před svou smrtí byl velice potěšen návštěvou Jeho kníž. Milosti Pavla kníž. arcibiskupa Huyna. Vyznamenání občanského neobdržel, poněvadž bylo odloženo, až by šel do pense, on však přednášel ještě v listopadu 191E, kdy byl nucen ulehnouti a více obydlí svého živ neopustil. Smuteční služby Boží u sv. t OSSA TENET TVMVLVS, MENS EST IN CAELO RECEPTA. Dr. Jan Stejskal, | ||||
|