|
| ||||
| ||||
|
íVÁTN011 SLEZSKU
r CVRILLSKÉ. OSLAV OREL. i ROČNÍK XLIII. ÚNOR 1917. ČÍSLO 2. =CVRILL< vychází měsíčně mimo prázdniny desetkrát za rok. Roční předplatné 5 K (mimo Rakousko 6 K) jakož i jiné peněžní zásilky budtež zasílány na O. J. C. v Praze 1370-II. — Rekiamace nefrank. a inseráty administrátor B. K a š p a r, řed. kůru, Smíchov č. 1294. — Veškeré rukopisy a časopisy na výměnu přijímá redakce =Cyrilla= v Praze-V, č. 133. — Redakční sbor : za D. J.C. v Č. Budějovicích K. B o č e k ; za D.J. C. v Praze prof. Dr. F r. S t e j s k a 1, Král. Vinohrady ; za Litoměřice J. C. S y c h r 9, Ml. Boleslav; za Olomouc A. P a r m a, farář v Rešově; za Brno O. N ecid, farář v Lednici u Břeclavě; za Slezsko prof. R. Wiinsch, v Mor. Ostravě. NAŘIZENÍ nejd. k. arcib. konsistoře v P r a z e o odebírání časopisu „CYRILE” na účet zádušního jmění je z 8. ledna 1909 čís. 16.587, nejd. b. konsistoře v H r a d c i H r á 1 o v é s 21. ledna 1909 č. 1225, nejd. b. konsi- stoře v L i t o měř i c í c h z 15. února 1909 č. 975 a nejd. b. konsistoře v -Č. B u děj o v i c í c h z 15. února r. 1909 Č: 4, povolení nejd, b. konsistoře v Olomouci předpláceti čas. ,Cyrill" z kostelního jmění je v „Acta Curiae Archiepiscapalis Olomucensis čís. 3, 1909, str. 44. Nr. 430811, povolen neld. bisk. konsistoře v B ru ě v „Acta Guriae čís. 11, 1913, VIII., str. 179” a svolení pro farní kostely pod patronátem zeměpan- ským a náb. matice výnosem ministerstva kultu a vyučovaní s 6. bředna 1912 čís. 872. RUDOLF WCJNSCH Neobligátní varhany ? Proslýchá se, a již pěkně hlasitě, že reforma ústavů učitelských je již vypracována a že z řady obligátních předmětů zmizí mimo jiné i hra na varhany. Zdálo by se na první pohled, že nová éra přináší ssebou ústupek rozmachu v jiných odborech na úkor hudebního vzdělání příštích učitelů. Podíváme-li se však na záležitost tu blíže, zříme spíše, že kyne z toho hudbě prospěch a jest proto jen vítati, že se tak stane. Všichni kolegové -- hudební pedagogové — kteří po léta trápí svůj sluch a nervy v úmorných hodinách varhanních, dají mi za pravdu, že vyučovacího cíle dosaženo býti může přes všechnu intensivní práci naši, jen asi u poloviny všech kandidátů. Ostatní od-cházejí z ústavu z milosti naší, aniž by dovedli »k o s t e Z n í zpěv duchu a d ů s t o jnosti téhož přiměřeným způsobem doprovázeti, lehká preludia řádně přednášeti a nejjednodušším požadavkům v modulaci zadost učiniti, jak to osnova předpisuje. A co se teprve děje při zkouškách externistů, o tom koluje celá řada — bohužel pravdivých — anekdot. Kandidáti mají vedle dvou hodin vyučovacích nejméně 2 půlhodiny cvičné na varhanách a 1 hodinu cvičnou na harmoniu. Mnohý hudební ubožák, který nemá ani zvláštních vloh hudebních, ani schopností manuelních, je-li ovšem svědomitý, trápí se i v pěti cvičných týdně, aby si tu »dostatečnou« zasloužil. A což abiturienti? U nich nepřimhuřujeme, nýbrž zavíráme obě oči a zacpali bychom si nejraději i uši, když při zkoušce některý spustí dle slov Písma sv. tak, »aby nevěděla levice, co činí pravice« a při tom drží pedálový tón, nebo i dva vedle sebe, jak mu namátkou boty dopadly. K tomu do nebe o pomstu volajícímu »koncertu« musíme přihlížeti s klidem, nebof bud v jiných předmětech zkouška se mu zdaří a z varhan dostane nanejvýše »reparát« (při němž umí o něco — jde-li to vůbec — méně), nebo ho komise hned propustí. Té se to obyčejně líbí lépe, než nám. A konečně i když zkoušenec propadne, přijde za rok, zas to nejde, a za dva X0o paórží první dvě čísla, zavazuje se k odebírání celého ročníku 1 | ||||
|