|
| ||||
| ||||
|
Ročník XI. 1917. 19
předsedovi Petru Wagnerovi, na vyšším lyceu ve Frýburku, dne 23. ledna 1905 list NQ u e m a d m o d u m s e r v a r i-, v němž na srdce klade účastníkům, aby předpisy jeho věrně byly provedeny. — Monsignoru Haberlovi, gener. předsedovi spolku cecilského v Rezně, dal psáti 18. února 1910, že není správnou domněnka, jakoby ve vatikánském vydání liturgického zpěvu bylo ponecháno každému užívati libovolného rytmu, jen když noty jsou stejné. (Acta Ap. S. 11. 145.) Jakkoli sv. Otec nařídil, aby jen mužové a hoši zpívali, a to pouze v řeči latinské, přece svolil dne 18. ledna 1908, že mohou dívky a ženy sedící v lavicích, určených jim v kostele odděleně od mužů, zpívati neměnící se části mešní, ano i hymny nebo písně (vyjímajíc funkce přísně liturgické) v j a z y k u m a t e ř s k é m, Úmyslem sv. Stolice totiž jest, 1. aby pokud možno mužové a hoši přispívali svou účastí při bohoslužbě, aniž by však vylučovány byly, ale po většině jen v nedostatku jmenovaných, ženy a dívky; 2. ve chrámech s povinností chorální, zvláště v kathedrálních, nemá býti připuštěn výlučný zpěv žen, leč z vážného důvodu, uzná-li tak Ordinarius. Nutno ovšem jednati opatrně a zameziti všeliký nepořádek. (Acta Pontificia VI. 57.) Zajímavé jsou i předpisy, které vydala posv. Kongregace obřadů se schválením sv. Otce o u ž í v á n í h u d e b n í c h n á s t r o j ů v. Tak rozhodla 15. dubna 1905, 1. že jest do voleno při funkcích používati houslí, violy, violoncella, basy, flétny, klarinetů, fagotů, trumpet v době, kdy ceremoniale pro biskupy a Motu proprio o posv. hudbě nevylučuje hry na varhany a jiné nástroje; v triduu pašiového týdne jsou zakázány. (8. ledna 1904.) 2. Při officiu za zemřelé není dovoleno užívati hudebních nástrojů; při mši sv. a při absoluci po mši de Requie jest se říditi odpovědí uvedenou sub 1. a servatis servandis, takže zvuk varhan a jiných nástroju má jen pomáhati k udržení hlasů; zakázáno jest hráti na jakýkoli nástroj, kdykoli se nezpívá (podle Ceremoniale Episcoporum lib. I. cap. 28. n. 13.) 3. Pravidlem uvedeným sub 2. jest se říditi i při hře na varhany v kostelích farních a konventních při officiu a mši de Requie. (Acta Pontif. 11I. 27.) Dne 13. listopadu r. 1908 odpověděla pak táž posv. Kongregace, že lze trpěti při hudbě s varhanami (musica sacra organica) nástrojů: oboe a klarinetův, užívá-li se jich s mírou, a dá-li pro jednotlivé skladby Ordinarius souhlas. (Acta Pont. VII. 41.) Dílo, vyvolané Motu proprio Pia X. ze dne 5. dubna 1904, ukončeno bylo dekretem posv. Kongregace obřadové >P o s t a p o s t o 1 i c a s 1 i t t e r a s< ze dne 14. srpna 1905, jímž prohlášeno vatikánské vvdání knih se zpěvem gregoriánským za typické. S ním tedy. mají příště věrně se shodovati všechny gregorianské melodie; nic není dovoleno přidati, vynechati, ani zaměniti, byf se jednalo o pouhé výtahy z řečených knih. Zároveň každému se zakazuje vydati beze svolení Svaté Stolice a bez zachování pravidel z 11. srpna 1905 jakoukoli část typického vydání. Konečně prohlašuje posv. Kongregace nejvřelejší přání sv. Otce, aby ponenáhlu, ale brzy, odstranili všichni Ordinariové z kostelův i řeholních ritu římského knihy se zpěvem gregorianským dosud vydané, byf se honositi mohly jakoukoli výsadou papežskou neb od kohokoli byly doporučeny, tak aby na příště v užívání byly pouze knihy liturgické se zpěvem gregorianským, které sepsány byly dle pravidel výše uvedených a s typickým vydáním úpině se shodují. (Acta S. Sedis 38.) V listu »V a t i c a n a K y r i a l i s=, zaslaném 26. ledna 1906 kardinálu Fischerovi v Kolíně, sděluje kardinál státní sekretář jménem sv. Otce, že vatikánské vydání vKyrialis« není pouze na čas, nýbrž vpravdě a platně authentickým, takže se ho má užívati ve všech kostelích. Z toho ovšem neplyne, že by nemohla Sv. Stolice učiniti v něm časem změny, což v dohledné době však se nestane. Svatý Otec nepochybuje; že nové formy posvátných zpěvů přijme celé Německo, tím více, že by1 konán nedávno o posvátném zpěvu gregorianském ve Štrassburku sjezd, z jehož průběhu sv. Otec velice se potěšil. (A. S. S. 39. ~, -) Dekretem v H a n c V a t i c a n a m« ze dne 7. srpna 1907 prohlášeno vatikánské vy-dání g r a d u a l e za authentické a t y p i c u é, a má ho býti ve všech kostelích ihned používáno; ostatní jakákoli vydání římského zpěvu, trpěná jen na čas dle dekretů z 11. a 14. srpna r. 1905, pozbývají příště všelikého práva, aby snad mohla nahraditi vydání typické. (A. S. S. 41—,,.) V dekretu pak yP o s t q u a m S a n c t i s s i m u s«, ve kterém se oznamuje arcibiskupům, biskupům a ostatních Ordinariům dne 8. dubna :908 typické vydání graduale, připomínají se zároveň dekrety z 11. a 14. srpna 1905, 14. února 1906 a 7. srpna 1907. Vydání dosud užívaná mají býti nahrazena Gradualem vatikánským neb i jiným. když právoplatně podle stanovených podmínek obsahují vydání typické. Ordinariové budou k tomu působiti, aby souhlasila jejich diecesní »Propria« s gregorianskými zpěvy typického vydání vatikánského. Jiná gradualia nesmějí býti tištěna, ani od Ordinaria | ||||
|