|
| ||||
| ||||
|
20 CVRILL číslo 2.
schvalována. Tímto dekretem zároveň se nařizuje brzké odstranění všech ostatních vydání, nevyjímajíc ani Medicejské. Ordinariové mají také velice bedlivě k tomu přihlížeti, aby posvátné zpěvy v kathedrálních i větších kostelích byly prováděny dokonale a příkladně. Zpěváci musí ovšem míti potřebné vlastnosti, tím více pak ředitel kůru (magister chori čili praafectus musicae). (A. S. S. 41,348•) Dne 27. listopadu 1908 byla vydána i n s t r u k c e» Q u o t u t i u s, pro n a k l a d a t e l e liturgických knih se zpěvem gregorianským a ustanoveno, aby před schválením officia a mše svátků »vlastních, určité diecése (festa propria) žádáno bylo u posv. Kongregace obřadův o schválení melodie, která má odpovídati ostatním zpěvům gregorianským. Před podáním žádosti musí však revisoři dosvědčiti, že byla zachována pravidla pěveckého umění gregorianského i pečlivě dodržena předepsaná jednota v melodiích. O skládání a vydávání zpěvů pro propria diecese nebo duchovního ústavu vydána byla instrukce 24. března 1909. (A. A. S. I. 293.) V dekretu »Per d e c r e t u m« ze dne 25. ledna 1911 upozorňuje posv. Kongregace obřadův, odvolávajíc se na nařízení z 11. srpna 1905, že r e p r o d u k c e v y d á n í va t i-k á n s k é h o musí ú p l n ě souhlasiti s vydáním typickým. Sv. Stolice za souhlasu Ordinariova jaksi trpěla, že byla někdy v reprodukcích přidána t. zv. rytmická znamení. Dne 14. února 1906 dán byl nový dekret, a když zlořád (abusus) nepominul, učinil sekretář řečené Kongregace 2. května 1906 další prohlášení. Nyní však k zamezení všelikých nepřístojností pro-hlašuje sv. Stolice: 1. Vatikánské vydání liturgických knih gregorianských, jak vyšlo z nařízení Apoštolské stolice s tradicionelními notami a pravidly, uvedenými na začátku římského graduale, obsahuje s dostatek vše, čeho třeba ke správnému provedení liturgického zpěvu. 2. Reprodukce zmíněného vydání typického, mající jiná ještě znaménka, zvaná rytmickými, neprávem slují »vydáním rytmickým«, nebof nebyly jako takové nikdy schváleny, nýbrž jen tak tak (precario) trpěny. Tolerance ta od nynějška však se nepřipouští, leč pro vydání již hotová jak gradualu, tak officia za zemřelé; nelze ji tedy vztahovati na vydání s notami gregorianskými nebo k transkripcím s týmiž notami ani antifonáře ani jakýchkoliv ostatních knih se zpěvem liturgickým, které podle Motu proprio z 25. dubna 1904 a dekretů posv. Kongregace obřadů mají býti ještě vypracovány a vydány pro celou církev i pro jednotlivé diecese a kongregace. Ordinariové a představení řádův i kongregací smějí zatím v mezích své pravomoci dovoliti vydání od sv. Stolice »precario« (tak tak) trpěných, ale nesmějí je nařizovati, ani zase brániti v užívání schváleného. Tento dekret dopiněn byl jiným »P 1 u r i e s« ze 17. května 1911. Posvátná Kongregace obřadův odvolává se na předpisy dané nakladatelům o vydávání liturgických knih, zvláště na dekrety z 11. srpna 1905, 14. února 1906 a 25. ledna 1911, a stanoví : 1. Vy-dání knih o posvátné liturgii, af obsahují ritus a modlitby při posvátných úkonech, af posvátné ceremonie při ritu a modlitbách, nebo sbírku dekretů Kongregace obřadů, jsou buď t y p i c k á nebo p o d 1 e t y p i c k ý c h (juxta typicas). 2. T y p i c k é tiskne pouze papežská typografie polyglotní ve Vatikáně, případně jiní papežští typografové, mají-li svolení posv. Kongregace obřadův. 3. Jednotlivé listy typického vydání budou předloženy k revisi posv. Kongregace obřadové, která sobě případně vyžádá úsudek liturgické komise nebo komise pro hudbu a posvátný zpěv. V každém typickém vydání bude uveřejněn dekret, kterým je vydání prohlášeno za »typické< a všem nakladatelům nařízeno, že se mají příští vydání s tímto typickým úpině shodovati. 5. Po ukončení každého typického vydání zašle nakladatel dva exempláře pro archiv posv. Kongregace obřadův. 7. Za souhlasu a po patřičném schválení příslušného Ordinaria může každý typograf tisknouti vydání »p o d 1 e t y p i c k ý c h«, která tedy musí se shodovati věrně s vydáním typickým. 7. Ordinarius ustanoví kněze bedlivého a v liturgii obeznalého, aby se přesvědčil, souhlasí-li vydání to úpině s typickým. V příznivém případě dá souhlas k uveřejnění knihy a »Imprimatur«. 8. Nemají-li některé mše a officia propria (diecési nebo řádův a kongregací) typického vydání a mají býti v diecési té tištěny, prohlásí Ordinarius, že s originály souhlasí a dá »Imprimatur. Mají-li býti tištěny v diecési cizí, dá »Imprimatur« Ordinarius, jehož pravo-moci podléhá typograf, po předložení přípisu Ordinaria diecése (představeného řádu, kongregace), o jejíž officium proprium se jedná, ve kterém týž dosvědčuje, že vydání souhlasí s originály, schválenými od posv. Kongregace obřadové. Přípis ten musí býti ve vydání rovněž otištěn. 9. K posvátným knihám liturgickým, na něž dekret tento se vztahuje, dlužno zvláště čítati: a/ breviář římský, b) římský missál, c/ římský rituál, d) římský pontifikál, e) římské martyrologium, f) ceremoniale pro biskupy, g) propria officií nebo mší nějaké diecese, řádu nebo řeholní kongregace, h) memoriale rituum Benedikta XIII. pro kostely | ||||
|