|
| ||||
| ||||
|
26 CVRILL číslo 2.
Nam plena munditiae cella puritatis, o plena laetitiae, porta pietatis. Nam in ventris alvulo requievit tecum, iacens in praesepio colludebat tecum. Et prius in stabulo laborabat tecum, nunc sedens in solio gradulatur tecum. Solam iam prae ceteris dominus dilexit, ultra summos angelos dominus te vexit. Decoris te pallio dominus contexit, te dulcoris oculo dominus respexit. Et benedicto domino gaudes benedicta, nam Maria nomine tu es benedicta. Tui fructus praemia da participare, amen dicat populus cum devotione. (Příště dále.) IWALIW V. MULLER Zesnulý panovník, rakouský císař a král František josef I. a hudba. Veliký podporovatel a ochránce všech kulturních snah, císař a král František josef I. byl také mocným ochráncem hudebního umění. Učitelem hudby zesnulého panovníka byl J o s c í G e i g e r (1810—1861), jehož dcera Konstanza byla skladatelkou církevních skladeb. Za panování císaře Frant. Josefa I. byli dvorními kapelníky I g n á c A s s m a y e r (od r. 1846—1862), Salzburčan, žák Mich. Haydna a Eyblera ve Vídni, jehož dobové skladby církevní jsou známy. Jeho nástupcem byl B e n e d i k t R a n d h a r t i n g e r (1862—1866). Narozen v Ruprechtshofenu r. 182 byl spolužákem Schubertovým u Salieriho a obstaral také první kritické vydání písní Schubertových. Napsal as 20 mší, 60 motett a j. v. Když r. 1866 vstoupil de pense, stal se jeho nástupcem J a n ryt. H e r b e c k (1866-1877), jenž svého hudebního vzdělání nabyl jako vokalista v klášteře »Heiiigenkreuz« v Dol Rakousích a pak částečně u L. Rottera ve Vídni. Ostatně byl autodidakt. Vynikl hlavně jako dirigent. Jeho nástupcem byl J o s e f H e 1 m e s b e r g e r st. (1877--1893), známý jako člen proslulého smyčcového kvartetta; po něm byl po sedm let dvor. kapelníkem nedávno zemřelý H a n u š R i c h t e r(1893—1900) známý svým poměrem k Rich. Wagnerovi a přátelskými vztahy k mistru Dvořákovi. Narozen r. 1843 jako syn ředitele kúru v Rábu, byl vokalistou dvorní kapely vídeňské. Odstěhovav se r. 1897 do Anglie vzdal se svého úřadu a nástupcem jeho byl J o s. H e 1 m e s b e r g e r ml. (1900—1903) syn dříve jmenovaného, skladatel operet a baletů. Po něm jest artistickým a administrativním správcem K a r e l L u z e. Za něho přikročeno také k reformě zpěvu církevního a zavedeny také zpěvy introitu a kommunia, čehož dříve nebylo. Dvorními varhaníky byli v této době : Š i m o n S e c h t e r, narozený v Cechách ve Friedbergu 11. října 1788, žák Jana Ant. Koželuha ve Vídni, výborný kontranunktik, jenž složil též mnoho církevních skladeb, stal se dvor. kapelníkem r. 1825 a zůstal jím až do smrti r. 1867. S ním od r. 1846 byl dv. kapelníkem žák jeho G o t t f r i e d Pr e y e r, (nar. 1809 v Hausbrunnu v Dol. Rakousích, zem. 9. května 1901 ve Vídni). Napsal mnoho skladeb církevních i světských, zvláště oratorium nNoó«,častěji provozované. Tentýž úřad zastávali také L u d v í k R o t t e r, naroz. 1810 a zemřelý 1895 ve Vídni, pak P i u s R i c h t e r, učitel hudby císařovny Alžběty a arcivévodů Bedřicha a Eugena. Na popud dvor. kapelníka H e r b e c k a jmenován po smrti Sechterově, jehož byl žákem, nejváženější skla-datel vídeňský nové doby A n t o n í n B r u c k n e r, narozen 4, září 1824 v Ansfeldu (Hor. Rakousy) zemřel 11. října 1896, nejpozoruhodnější symfonik po Beethovenovi, jehož devět symfonií (poslední nedokončena) a několik věcí pro sbor s orchestrem doplňují také skladby církevní. Tímže titulem dvorních varhaníků vyznamenáni také R u d o l f B i b 1 (1832—1902 ve Vídni) nejen výborný varhaník, nýbrž i pozoruhodný skladatel )i ř í a R u d o l f V a 1 k e r, R u d. D i t t r i c h, nar. 1861 v Bialé, žák Brucl,nerův, který byl od r. 1888—1894 artistickým ředitelem japanské hudební akademie v Tokiu, (dvorním varhaníkem od r. 1901) a K a r e 1 T á 1 z e r. Je zajímavo, že jako v dobách dřívějších, tak i za zesnulého panovníka bylo snahou shromážditi ve dvorní kapele vynikající hudebníky a zpěváky. Ani zesnulý císař a král v té | ||||
|