|
| ||||
| ||||
|
YR I Isli
ČASOPIS PRO KATOLICKOU HUDBU POSVÁTNOU V CECHÁCH, NA MORAVĚ A VE SLEZSKU ZÁROVEŇ ORGÁN A MAJETEK OBECNÉ JEDNOTY CYRILLSKÉ. ZAKLADATEL FERD. LEHNER. ^ RED. DR DOBROSLAV OREL. ` 1, ROČNÍK XLIII. DUBEN 1917. ČÍSLO 4. >CYRILL< vychází měsíčně mimo prázdniny desetkrát za rok. Roční předplatné 5 K (mimo Rakousko 6 K), jakož i jiné peněžní zásilky budtež zasílány na O. J. C. v Praze 1370-II. — Reklamace nefrank. a inseráty administrátor B. K a šp a r, řed. kůru, Smíchov č. 1294. — Veškeré rukopisy a časopisy na výměnu přijímá redakce >Cyrilla= v Praze-V. č. 133. — Redakční sbor: za D. J. C. v Č. Budějovicích K. B o č e k ; za D. J. C. v Praze prof. Dr. F r. S t e j s k a I, Král. Vinohrady ; za Litoměřice J. C. S y c h r a, Ml. Boleslav; za Olomouc A. P a r m a, farář v ftešově; za Brno O. N ecid, farář v Ledníci u Břeclavě; za Slezsko prof. R. Wiinsch, v Mor. Ostravě. NAŘIZENj re;d. k. arcib. konsistoře v Prase o odebírání časopisu „CYRILL” na ačet zádušního jmění je a 8. ledna 1909 éís. 16.587, nejd. b. konsistoře v H r a d c i H r á 1 o v é z 21. ledna 1909 č. 1225, nejd. b. konsi- stoře v L( t o m ě ř í c í c h z 15. února 1909 č. 975 a nejd. b. konsistoře v Č. B u děj o v i c i c h s 15. února r. 1909 č. 4, povolení nejd. b. konsistoře v O l o m o u c i předpláceti čas. ,CyrillI1 z kostelního jmění ]e v „Acta Curiae Archiepíscopalis Olomucensis čís. 3, 1909, str. 44. Nr. 430811, povoleni neld. bisk. konsistoře v B rn ě v „Acta Curiae čís. 11, 1913, VIII., str. 179” a svolení pro larní kostely pod patronátem seměpan- ským a náb. matice výnosem ministerstva kultu a vyučování s 6. března 1912 čís. 872. KAREL ŠINDELÁŘ Píseň chrámová a její výchovný význam. V době úsilovné snahy po zušlechtění školní mládeže ótázka, jakým způsobem té ušlechtilosti lze získat, stává se všeobecnější. Moderní paedagogika, náboženství a nábožensko-mravní výchově namnoze nepřátelská, všemožnými prostředky usiluje o zlepšení a nápravu myšlení i jednání školních dítek, leč — bohužel —žalostně často přehlíží jednoduchý a nejsnazší prostředek, totiž pravou a upřímnou zbožností vštípiti mládeži úctu k Bohu, státu a lidem a tím dáti nejpevnější základ morální reformě lidstva S problemem tímto lze účinnně spojiti též otázku umělecko-výchovnou, pokud se týče cvičení zpěvu vůbec a písně kostelní zvlášf, má-li zpěv pro školu míti význam paedagogický a pro zušlechtění zvlášf typický. Ukázka, jakou cestou ono cvičení zpěvu má se bráti, chce-li k cíli naznačenému do-spěti, vyžaduje poctivé odpovědi na základě rozumného přesvědčení, podepřeného denní zkušeností i fakty historickými. Umění vůbec, hudební pak umění zvlášf, učinilo v době ne příliš dlouhé obrovský pokrok; ale právě při této velkoleposti jeho pokroku nutno si všímat, zda tato dokonalost theoretická sloučena jest s onou ušlechtilou krásou, k níž umění vůbec člověka má vésti. Tato podmínka jest zvlášf neobyčejně důležita u písně pro veliký její vliv na lidský cit. Žel Bohu, že tato podmínka často přehlížena bývá lhostejností politování hodnou. Tím se mnohdy stává, že píseň obsahu zcela podřízeného, profánního více se cení, nese-li se volným nápěvem moderní skladby, než vznešená starší píseň chrámová, jež každým takořka slovem i tonem k Bohu — Krásnu nejvyššímu povznáší. V tomto nepochopení spočívá pravá chyba a vlastní jádro neoprávněného podceňování starého umění, jež si hlavně libovalo ve skladbách k nebesům povznášejících. jest věru chybou, ano je,,;tě více: je hříchem ono bezpráví, jež se páše na mnohé písni církevní. | ||||
|