|
| ||||
| ||||
|
56 CVRILL číslo 4.
. Amore matris filius placabitur facilius, ergo regnans cum natulo, sis asistrix pro populo. . Regni caeli diceris, sanctissima prae ceteris, spes prima tu post filium nostrum servorum vilium. 3~. CastaV. Tu Hester salus judei, tu gementis Mardochei, Asvero regi placida, astans in veste fulgi da. ~. Habes accessum, o homo, coram sedente in throno, monstrat nam mater ubera, nato et patri vulnera, regina inclita, superno olympo sita, tu ora, mater virginum, tuum pro nobis filium. V. MULLER IWÁLIW Jednotný zpěvník — v Německu a u nás. (Pokračování.) Není ovšem možno a také není účelem této úvahy podati snad úpiný obraz historie naší české písně duchovní, avšak tolik možno říci, že počátek křesfanství v naší vlasti znamená také počátek písně duchovní. Nejstarší památky její, jako na příklad »Hospodine« nebo »Svatý Václave« kořeny svými sahají až do nejdávnějších dob křesfanských u nás a pozdější rozvoj písně duchovní přes neutěšené a obtížné poměry ukazují zřejmě, jaké lásce se píseň u nás těšila a jak úsilovně a s úspěchem byla pěstována. Jisté pravdiva jsou slova, která probošt Jan Hynek Dlouhoveský z Dlouhé Vsi napsal v předmluvě ke kancionálu kapelníka vyšehradského Václava Karla Holana Rovenského, v níž čteme: »Nejvíce pak zpěvem a písněmi (vyniká národ český), kdež jinší od nás noty, melodie a textu sobě vypůjčili, a nejvíce Němci na svůj jazyk obrátili. Divil se sám Řím včas svatého obecního jubileum v létu 1674, když jsem já nehodný, jsa tam s mnohými vzácnými našimi vlastenci přítomný, z nejpřednějšího chrá u sv. Petra procesím ao jinších třech předních chrámů Páně putoval. Tu jsme celý den jako u nás po cestě vždycky písně zpívali hned u oltáře sv. Václava, krále a knížete svého, ač jinší cizokrajané nám nerozuměli; však příjemnost a líbeznost zpěvu, melodii a tu naši prostou, staročeskou harmonii, hloupou domácí Bohu milou hudbu a pobožnost nad míru vychvalovali, knížata, kardinálové, biskupi a jinší vzácní na cestě se zastavovali a sobě zalibovali. Není u nás začátek zpěvův a písní nový a počáteční, starý jest, velmi dávný.« Bohužel, také na tento starý a krásný zpěv našich předků se časem zapomnělo, s upadající vroucností víry šíří se také v lidovém zpěvu triviálnost, titěrnost a mělkost, jak v melodii tak v textu. Veta jest po rázovitosti, vroucnosti a umělosti bývalých českých písní lidových. Dobře cítí úpadek ten synoda pražská, která roku 1860 věnuje pozornost zvlášf také zpěvu lidovému a nařizuje: »Zpěvy posvátné v řeči mateřské složené k menším slavnostem a každodenní pobožnosti nejen dovolujeme, ale toužebně i přejeme, aby spojenou péčí pastýřův duchovních a ředitelů kůrů pěstovány byly ... Pastýřové duchovní budou míti o to péči, aby jen takové písně se zpívaly, kteréž by i obsahem i nápěvem sloužily ku vzdělání: písně bludné, nejasné a které na světský nápěv upomínajíce, mysl roztržitou činí, nebudtež zpívány .... Aby pak také byl důstatek posvátných písní, mají mimo hymny liturgické i takové písně opatrně ve sbírky býti sestaveny, jichž lid ode dávna užívá a kteréž i obsahem i nápěvem svým nad jiné se doporučují«. V tomto ustanovení synody pražské jistě můžeme viděti popud, který vedl kanovníka Vincence Bradáče a jeho druhy k sestavení a vydání Kancionálu, který podle vydavatelstva slove všeobecně Svatojánským. Nasvědčuje tomu ostatně i sama předmluva Svatojanského Kancionálu, kde čteme: »Slavíme v tomto roce blahou památku příchodu apoštolů slovanských ss. Cyrilla a Methoděje do krajů moravských .... Za tou příčinou ráčil Jeho Eminencí, Bedřich, kardinál kněz sv. Římské církve a kníže arcibiskup pražský naříditi, aby i Svatojanské Dědictví k oslavě tak památného rokli přispělo vydáním kancionálu našemu věku přiměřeného, dadouc údům svým a vůbec lidu zpěvy milovnému do rukou knihu, jenž by jej na mnohá léta i příjemně bavila, i nábožně vzdělávala. Dle téhož rozkazu byl novému kancionálu za základ kancionál od Matěje Steyera v roce 1683 sestavený, jenž slove také kancionál Svatováclavský, poněvadž napotom byl nákladem Dědictví sv. Václava vydán. Tentýž jest výbor písní z všech kancionálů katolických od nejstarších dob a nalezl | ||||
|