|
| ||||
| ||||
|
58 CYRILL číslo 4.
ních, tak tomu bylo ještě u větší míře v duchovních zpěvech jimi složených. Tak zvané normální zpěvníky za jejich doby povstavší přispěly také v naší vlasti k rozšíření moderní písně chrámové; české překlady těchto písní brzy byly pořízeny, a moderní píseň dostala se prostřednictvím normální školy do lidu. Podle vzorů těch skládali povolaní i nepovolaní hudebníci písně podobné; konečně pak neostýchali se ani nezměněné světské melodie pod-kládati nábožným textem a zaváděti jr: do kostelův. Dařilo se to tím lépe, protože lid a zvláště jeho mladší členové, zpěvu milovní, snadno si zapamatovali takové melodie. (Dokončení.) IWALIW Hry velikonoční. Svatopostní doba, hlavně neděle květná a pašijový týden připomíná d r a m a t i s o v á n í a p ř e d v e d e n í nejúčinnějších událostí biblických, mezi něž patří utrpení, smrt a zmrtvýchvstání Páně. Zakotvený život náboženský mezi lidem i studovanými zrodil v dobách sto-letí XIII. a XIV. s t a r o č e s k é d r a m a t i c k é h r y, v nichž způsobem scenickým a mimetickým znázorněna byla hlavně slova evangelia sv. M a r k a, poslední kap. 16.: DA když pominula sobota, Maria Magdalena, Maria Jakobova a Salome nakoupily vonných mastí, aby přijdouce pomazaly Ježíše. A velmi ráno první den po sobotě přišly ke hrobu, když již slunce vzešlo I pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových? A pohledše uzřely kámen odvalený; byl zajisté veliký velmi. A všedše do hrobu uzřely mládence. an sedí na pravici, oděného rouchem bílým, i ulekly se. Kterýžto řekl jim Nebojte se! ježíše hledáte Nazaretského, ukřižovaného? Vstalf jest, není ho tuto; aj, místo, kdež jei byli položili. Ale jděte, povězte učedníkům jeho i Petrovi, že vás předeide do Galilee; tam jej uzříte, jattž pověděl vám. A ony vyšedše, utekly od hrobu, nebof přišel na ně strach a hrůza; a žádnému ničehož nepravily, nebof se bály. Vstav pak Ježíš z mrtvých ráno, první den po sobotě, ukázal se nejprv Maří Magdaleně. Ona šla a zvěstovala to těm, kteříž s ní bývali, ježto Tkali a plakali. A slyševše, že by živ a od ní viděn byl, nevěřili. — Potom se ukázal v jiné způsobě dvěma z nich cestujícím, když šli do vsi (Emaus), a ti šedše pověděli ostatním, a ani těm nevěřili. Nejposléze ukázal se jedenácti, když seděli za stolem ...« Další náměty k velikonočním hrám poskytla kapilola 20. evangelia dle sv. Jana, v níž obsažena jest rozmluva mezi Maří Magdalskou a Kristem v podobě zahradníka. Rozmluva ta byla upravena ve zpívaný dialog. Dle starobylé sekvence velikonoční •Victimae paschali laudes«, jež dnes se zpívá po alleluia v oktávě velikonoční, uveden ve zpěvu dialog mezi Maří Magd. a apoštoly o zmrtvých vstání Páně. Při této sceně vyňato roucho Kristovo z hrobu a za zpěvu od oltáře ukázáno věřícím. Živý dialog a názorné zobrazení slov sv. Marka přímo vybízely ke scenování a dramatisování jednotlivých událostí. Chopili se jich i kněží z důvodů paedagogických, aby mohli v kostele znázorniti zpúsobem přístupným přítomnému lidu zcela v rámci l i t u r g i e život Páně. Ve stol. XIV. vniká do těchto her i živel lidový, čímž vedle starších her 1 i t u rgických, jež sluly officia, vznikly hry neliturgické. I. L i t u r g i c k é h r y čili o f f i c i a, měly původ svůj v tropech a byly součástkou mešní liturgie o božím Hodu velikonočním. Předváděli je tedy v kostele kněží, majíce na sobě mešní roucha liturgická, jednotlivá místa kostela znamenala různá místa z ukřižování a zmrtvýchvstání Páně. Text se většinou zpíval, málokdy recitoval. Kněží zpívali obyčeině solově, jako dosud tak činí při mši sv. Řeč byla liturgická, tedy 1 a t i n s k á, zpěv jednohlasý, chorální. Jestliže se něco při tom m 1 u v i 1 o po česku, byl to jen přídavek. Nejstarší liturgické hry v XIII. stol., jak se předváděly dle tvrzení Tomkova i v Praze, byly tedy duchovní opery, v nichž jednajícími a latinsky biblický text zpívajícími osobami byli k něž í v kostele. Ve XIV. stol. se jeví v liturgických hrách trojí t y p: a) na p o č á t k u stol. XIV. zůstává ještě hra v mezích přesně liturgických, jak byla v XIII. stol.; b) kolem poloviny XIV. stol. vznikají hry umělých skladatelů sice ještě ve slohu liturgického, chorálního zpěvu, ale pod vlivy lidovými a z ciziny, hlavně z Francie přišlými; c) ke konci věku XIV. jest návrat ke hrám starším s využitkováním hudebního pokroku; návrat ten stal se proto, že živel světský, vniknuvší do her, nesrovnával se s místem posvátným, kde hry se konaly. Ad a) Do počátku stol. XIV. s rázem přesně liturgickým spadají hry t. z v. s v a t o- j i ř s k é, jež se hrály v kostele kláštera Klarisek u sv. Jiří na Hradčanech. Celého ko- | ||||
|