|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIII. 1917. 59
stela užito bylo ke hře; středem byl ovšem hlavní oltář, který představoval boží hrob. Úlohu tří Marií zpívaly jeptišky. Krista a dva učedníky, jdoucí do Emaus, představovali kněží, odění do liturgických rouch. Anděla patrně také zpíval kněz. Ještě tu byla čtvrtá ženská úloha, zpěvačka = c a n t r i x, vypravovatelka ; tato úloha přidělena byla před-stavené kláštera. Ve sboru pěveckém byly ostatní jeptišky a kněží. Zpěv byl latinský a chorální. V úvodním responsoriu zpívá se, tak tři Marie nakoupily drahé masti. Následuje scena mastičkářova, cesta Marií ke hrobu a dialog mezi Marií a andělem. Po té je návrat Marií od hrobu (hl. oltáře) ke sboru pěveckému, který těší Marii Magdalenu, ta opět kráčí ke hrobu, kde naříká nad tím, že odnesli Pána. Rozvine se dialog mezi Maří a Kristem, který končí zpěvem: Rabboni, Mistře! dle melodie Ite missa est. Maří odejde od hl. oltáře a je dialog mezi ní a apoštoly dle sekvence 'Victimae paschali^, do něhož zasahuje i zpěvačka melodií sekvence a sbor. Vše končí scenou s rouchem a zpěvem »Te DeumR, Ad b) V polovině XIV. stol. objevuje se d r u h ý t y p velikonočních her, jež mají vedle starých, liturgických zpěvů též nápěvy zcela nové a libují si ne tak v dramatickém před-vedení daných událostí, jako spíše v l y r i c k é m líčení žalu tří Marií. Tato lyrická místa se pak osamostatnila a z nich vznikly nové hry partikulární, z v a n é h r y t ř í M a r i í, v nichž k platnosti přichází již č e š t i n a. Také se osamostatnila scéna o kupování masti a dala podnět k druhé partikulární hře, jež zove se Mastičkář. Vedle textu evangelijního opírá se tato hra o literaturu starofrancouzskou. Byla to hra Adama de la Hale: Robin a Mariong o šarlatánských lékařích, z níž převzato do českého Mastičkáře i jméno šaška >Rubin« (Robin). Francouzský vliv jeví se v celé té frašce, již nutno počítati ještě k liturgickým velikonočním hrám, to jest ke hrám s liturgickými zpěvy. Je to parodie na vychvalované tehdejší řemeslo lékařské a re-klamní prodávání prapodivných lektvarů. Kolem stolu aktérů jest slušný počet posluchačů ze všech vrstev obyvatelstva. Severin dělá od stolu hrubé vtipy, jeho sluha Rubín a pomocník Pustrpalk vychvalují účinky svých mastí i v případech prapodivných, předvádějí humoristicky kříšení mrtvého syna žida Abrahama a líčí posluchačům velmi názorně hádku mezi Severinem a jeho ženou, že prodal třem Mariím lacino masti. Rubin a Pustrpalk hádají pak se o svou urozenost a dělají na sebe vtipy. Tři Marie, které nazývá Rubin »krásnými paními«, zpívají č e s k y překlady latinských liturgických zpěvů. Tyto partikulární hry jsou výrobkem nějakého studenta a proto je nutno zařaditi je mezi h r y u m ě] é, s e s v ě t s k ý m i ž i v 1 V. Byly to h r y (1 u d í) v pravém slova smyslu. Ad c) Světský živel ve velikonočních hrách XIV. stol. způsobil, že z vážného představení smrti a zmrtvých vstání Páně staly se frašky a komedie, jež měly obecenstvo rozesmáti. Proto musely býti z kostela vyloučeny a na místo nich nastoupily staré, liturgické hry, beze zbytečných a nechutných vtipů, ale s reformovaným zpěvem; a to jest třetí typ her na konci XIV. století. Nastala reakce a zavedení původních her liturgických ve zlepšené úpravě. K těm patří tak zv. h r a s v a t o v í t s k á, která jest formou svou stručnější ještě než hry svatojirské. Odehravá se v kostele sv. Víta; místo zpěvačky zastává zde sám prelát, člen kapituly svatovítské. Novinkou jest, že se konalo po kostele p r o c e s s í na začátku. i na konci hry. V průvodu tom za kněžími šel lid, který zpívati latinský chorál neuměl a ani při velikonočních hrách liturgických nesměl. Zazpívat si však chtěl, aspoň po ukončení duchovního dramatu. Píseň » B u o h v š e m o h ú c í« to byla, kterou lid zanotoval při průvodech za příležitosti velikonočních her ke konci XIV. věku. Nové tyto přísné hry liturgické užívají sice chorálu řehořského, ale vedle něho jest tu již nový živel h u d e b n í,. prostonárodní píseň jazykem českým. Z her liturgických s textem latinským a zpěvem chorálním vyvinuly se hry n e-1 i t u r g i c k é, jež př e s t a l y býti součástkou b o h o s l u ž b y mešní. Uplatnil se živel světský, někdy docela i světácký, latina nahrazena jest češtinou, ale chorální zpěvy nejen že ve hrách neliturgických se ztratily, ale nebyly ničím nahrazeny. Proto hry n e l i t u r g i c k é,. jež mají cenu literární, po stránce hudební jeví úpadek. Sem patří h r y p a š i j o v é, jež svůj rozvoj děkují teprve století patnáctému a jež líčí většinou slovy evangelia utrpení a smrt Páně. Téhož druhu jsou plankty Panny Marie čili Žaloščenie Matky božie u V e 1 i k ý p á t e k, jež vyjadřovaly umělou formou, pěkným českým veršem a cennou melodií rázu lyrického upřímný vroucí cíl náboženský a soucit nad bolem Páně a Panny Marie. | ||||
|