|
| ||||
| ||||
|
60 CVRILL číslo 4.
Jádro planktů nalézáme již při l i t u r g i c k ý c h velikonočních hrách v I. období jejich, t. j. na začátku XIV. stol. Ke konci XIV. věku se osamostatnily tyto p 1 á č e jako uzavřené, celistvé hry mimo 1 i t u r g i c k é, jež se předváděly mimo mši sv. ve chrámu. Jsou to skladby zcela umělé, i textově i hudebně. Po stránce textové přichází v nich k platnosti forma 1 e i c h u, čímž se liší plankty české od planktů literatur ostatních. Melodie není již gregoriánský, starý chorál, nýbrž na jeho podkladu a v jeho rámci zcela originelní a nová forma ovšem ve volném rhytmu, nikoliv ještě mensurou. Jedny plankty jsou zběžnou rukou zapsány v rkp. univ. sign. XIV G 17 z konce XIV. stol. a přesně též notovány. V témže rukopise jest na fol. 185b zapsán touže rukou leich mistra Záviše ze Z a p, o čemž dosud nikdo neměl tušení, ač mnozí ten rukopis měli v ruce.') Možno, že i plankt tento pochází od Záviše, jako onen leich. Nasvědčovala by tomu i vnitřní struktura planktů, která není nepodobna Závišově písni milostné.") Hry neliturgické vyhostěny z kostelů a odehrávaly se na nádvořích chrámových nebo náměstích. Doba husitská hrám duchovním nepřála, protože bývaly součástí katolické liturgie a že se do nich dostaly prvky, kostela a vážných okamžiků z umučení Páně nedůstojné. Místo klidných her duchovních a jejich fraškovitých vložek nastoupily vášnivé náboženské pólemiky a hluboké filosofické traktaty. Teprv za doby u t r a k v i s m u ve stol. XVI. rozvinuje se něco, co se podobá sta-rým hrám liturgickým v kostelích stol. XIV. Utrakvisté totiž přeložili do češtiny mešní liturgii, částky mše různě si upravili, jednotlivé obřady a procesí pozměnily. Zvláště od Květné neděle až do Vzkříšení Páně uplatnili lidový ráz ve svém bohoslužebném řádu. Zajímavé jest na př. české skládání pro Květnou neděli a na boží h o d v e 1 i k o n o č n í z poč. XVI. stol., jak je nalezl v bibliotéce strahovské Cyrill Straka a vydal v yCyrillu«. Č e s k ý p ř e k 1 a d p a š i j í upravil již Jan Blahoslav. Jest i tištěn. Hry velikonoční v pravém smyslu to nejsou, nýbrž pouze úprava liturgických obřadů s textem českým. D. 0. IWÁ9LIW Druhý pěvecký kurs Hudební Budče. Druhý pěvecký kurs král. hlav. města Prahy pro učitelstvo Velké Prahy, pořádaný Hudební Budčí, zahájil 19. března pan cís. rada J. Schrátter, náměstek starostův, v přednáškovém sále ve škole u nejsv. Trojice za přítomnosti vzácných hostí a hospitantů kursu. Uvítal pan náměstek myšlenku pořádati každoročně kurs pro učitelstvo a přál letošnímu kursu nejlepšího zdaru. Paedagogický řed. kursu, p. insp. Švadlenka, oznámil pořad přednášek; pan místodrž. rada baron Procházka jako zástupce c. k. vlády a jako chef hudebního departementu projevil radost nad dalším vzděláním učitelstva o metodách zpěvu a tím nad oživením umění pěveckého po celých Čechách. P. zemský inspektor Haas uvedl ve své řeči, že sám se přesvědčil o zdárných výsledcích metody Battkeovy na jedné škole pražské při své inspekci a ubezpečil kurs pěvecký svou blahovůlí. Slečna učitelka Olga Pokorná-Egerová, jednatelka H. B., nastínila dosavadní práce spojené s přípravou na kurs a oznámila, jakým obnosem přispěly městské rady a okresní zastupitelstva. Na konec měl předseda H. Budče, Dr. Orel, násl. promluvu: »Přední zástupce latinského básnictví a humanismu druhé poloviny stol. XVI. v Čechách, Tomáš M i t i s z L i m u z (též krátkou dobu učitel při škole sv Jindřicha r. 1591), napsal oužitečnostizpěvu tento verš:g1nservit domui templisque scholisque foroque.e Jest pěstění zpěvu ku prospěchu rodiny, chrámu, škol i veřejnosti. A byl tehdy v pravdě zpěv ke vzpruze celého národa pěstován ve školách českých a moravských jako důležitý povinný předmět. Vlivem pražské university rozšířilo se školství tou měrou, že nebylo města, hradu ani vsi, která by jako představeného školy neměla bakaláře, mistra filosofie, básníka a pěstitele zpěvu a hudby. Učitelové s předními muži města utvořili literátské bratřiny, v nichž na výši stála umělá polyfonie vícehlasu a lidový zpěv jednohlasý. Za vedení uči- ') Dle tohoto rukopisu vydáno faksimile i přepis v nedok. Katechismu círk. zpěvu (Orel). 2) Plankt vydal prof. dr. Zdeněk Nejedlý v příloze svých Dějin zpěvu předhusitského, odkudž i čerpána jsou většinou data našeho přehledu her velikonočních. Hry velikonoční vydal J. Máchal 1908. | ||||
|