|
| ||||
| ||||
|
Ročník VXIII. 1917. 63
Pange lingua: Chorální, J. Foerster, pro smíš. sbor; chorální, Nor. Kubát, pro sopr., alt a bas; chorální, C. M. Hrazdina, pro smíš. sbor. — Vložky: Ave Maria, Jos. Bastl, pro vyšší hlas s prův. houslí a varhan, Veni sancte, smíšený sbor. Křížkovský, Litanie k Panně Marii. Ave Maria, l3inko. Ave Maria, Fr Schubert. Ave Maria, E. Tregler. — Májová pobožnost: 8 písní z díla vydaného Mariánskou Kongr. u sv. Ignáce. Modlitba k Panně Marii pro střední hlas, Dr. J. Mácha. Litanie ke Všem svatým. Te Deum (české od Paihy, smíš. sbor s prův. varhan). K tiché mši sv.: Starohorská mše vánoční Matky Boží, upravil Ptáček. Koledy Malátovy (Pazdírel<). Koledy vánoční pro 2 hlasy s prův. (V. Mladý). Obecná píseň, Hospodine, všech věcí Pane (dle úpravy K. Kuffnera. Prosba k českým patronům. Mešní píseň, j Sychra. Jiné písně dle zpěvníl ZPRÁVY OSOBNÍ. Mimořádným profesorem hudební vědy na Jagellonské universitě v Krakově jmenován docent Dr. Zdi-slav J a c h m e c k i. Mimořádným profesorem téhož sboru na universitě Ivovské stal se soukromý docent Dr. Adolf C h y b i n s k i. — V Lublani zemře- Fr. G e r b i č, ředitel Glasbene Matice Lublaňské, ve věku 77 roků. Byl rodákem cerknickým, hudebního vzdělání nabyl na pražské konservatoři, kde se učil zpěvu v letech 1863-18E7. Téhož roku vynikl jako žák konservataře při provedení Mozartova »Tita týmž ústavem«. Později působil jako tenor v Záhřebě a ve Lvově. Stav se ředitelem Glasbené Matice v Lu blani, získal si velil<é zásluhy o hudební šl a kapelník. KRITIKA. Dvořákův večer (28. 3.) pořádaný ve pro-spěch chovanců a válečných sirotků asylu milostného pražského jezulátka, poskytl četnému posluchačstvu zajímavý v mnohém ohledu požitek. Dvořák kom-ponoval ještě jako violista po odvodu r. 1862 s m y č- c o v ý k v a r t e t t A dur, který svého času hrál Karel Ondříček se svými kollegy. A nyní předvedlo Ceské kvartetfo tuto prvotinu mistrovu, v níž zaznívají sice ještě tony z hudby klassikův, ale jsou ne-tmeleny rašící individualitou Dvořákovu. Zvláště poslední dvě věty ohlašují zvláštnostmi mistrovy rytmiky, jíž hýří s o n a t i ;r a op. 100. Tu zahrál Hoffmann s_ Romanem Veselým se strhující vervou. Solisté Ceské Filharmonie přednesli za řízení Dra. Zemánka serenádu pro dechové nástroje, jež, ač poněkud dlouhá, svou roztomilostí uvádí posluchače do dob různých kasací a loubí barokových zahradí S největším zájmem vyslechnuty byly obě řady b i- b l i c k ý c h písní pro jeden hlas s průvodem orchestru. Písně biblické jsou vrcholným bodem ve tvorbě Dvořákově. Hluboké texty žalmův starozákonních nalezly ohlas ve zbožné duši mistrově. V krátké formě líčí nedostižnou linií melodickou a případným průvodem v obrazu bouře soud boží nad nepřáteli, nářek židů v zajetí babylonském, v jiné zas písni touhu jejich po svatostánku nebo prosbu za odpuštění, Velebnou jásavostí zní píseň V. a X. jako chvalozpěv Hospodinu divotvorci. Co píseň, to nová, jiná vždy hluboká nálada. A tyto různé, mnohdy velmi jemné odstíny nálad dovedl vycítit i vyzvednout kanovník Můller, kterého po prvé jsme zřeli u dirigentského pultu v Obecním domě, který však dávno před tím ještě jako profesor gymnasia v Roudnici býval duší pěveckého života tamního a se svým sborem předváděl skladby našich mladých mistrů dříve, než je uslyšela Praha. Před dvěma asi roky zařídil Farní Jednotu Cyrillskou na Vyšehradě a neunavnou péčí i zkušeností svou jako výborný znatel lidsl<ého hlasu vychoval si sbor, který dnes řadí se tvořením tónu, jednolitostí a pružností k předním našim pěveckým družinám vůbec. Jednotou Cyrillskou za průvodu Čes. Filharmonie ukázal kan. Můller v pravé podstatě písně biblické, jež instrumentoval zčásti Dvořák sám a ostatní v duchu jeho Dr. Zemánek. Jednohlasý sbor, naprosto zcelený a bez tremola podal melodickou linii objektivně, nepřerývaje jejího přirozeného toku a spádu, jak to činí sólový zpěvák. Ten za cenu subjektivního názoru a přednesu často porušuje, kous:cuje a zneklidňuje melos písně. Této vady byl sborový přednes písní prost. Melodie vy-stoupila nad hladinu orchestrálního průvodu a zářila klidem i jasem tvorby Dvořákovy. Pojetí Můllerovo bylo ovšem zcela odlišné od oněch, jež jsme slýchávali a[ při provedení orchestrálním se solovým pěvcem, at jen s průvodem klavírním. Ten kvap, se kterým zvláště písně hymnické se přednášívaly, ne-mohl nikdy nalézti ozvěny v mé duši. Až Můller ukázal, že radostivá nálada u Dvořáka jest vždy velebnou, mohutnou a že jásavost jeho nesnese tempa marciálního pochodu. Dirigent-kněz vnořil se v obsah biblického textu a podal jej tak, jak neporozumí mu každý laik, ani kolikráte hudební kritik, jenž nepostihl zdůvodněnou úchylku pojetí Můllerova od tradičního u nás přednesu. Vzpomínám tu bezděčně na zvolnění některých temp Ostrčilova provedení v Pro-dané nevěstě oproti staré šabloně. Celý stylově zaokrouhlený program byl dílem Můllerovým a podal z tvorby Dvořákovy díla, jež po léta již nebyly na koncertním podiu. D. O. Symfonické koncerty České Filharmonie, Poslední (XX.) koncert řádný byl okázalým finalem těchto koncertů, maje na programu složitou moderní skladbu — Vít. Nováka »Bouři«, symf. báseň pro orchestr, sola a smíšený sbor, jíž předcházela ještě jeho hudební báseň »V Tatrách« v oblibu obecenstva, již pevně zakotvená. V letošním provedení »Bouře«, v němž účinkovali vedle orchestru a »Hlaholu« též solisté (pí. (1. Horvátová a p. M. Štork) jako předloni až na nového barytona p. V. Lukeše-Nováka, znáti bylo všeobecně stejnou snahu o mimo-řádnost výkonu. Nelze však úpině souhlasiti s příliš naturalistním pojímáním této skladby, jevícím se hlavně v mužském sboru, v písních plavců zvuk nápadně ostře nanášejícím. Definitivně rozloučila se s námi Filharmonie pro tuto sezonu 3 koncerty mimořádnými. — P r v n í z nich byl cele wagnerovský a přinášel oproti loňsku nově hlavně ouverturu k opeře »Víly«, pak předehru k »Parsifalu« a zpěvy solové (arii Adrianovu z opery »Rienzi« a pět básní pro ženský hlas s průvodem orchestru) za solistické účasti osvědčené koncertní pěvkyně sl. Zd. Krausové. — D r u h ý koncert měl zaručený úspěch opětným vystoupením mistra Jar. Kociána. Mistr hrál sice již věci známé: Beethovenovou romanci G dur a pak Mendelssohnův koncert É moll, způsobem však svým tak umělecky přísným a prožitým, že vždy najíti musí cestu k srdci vnímavého obecenstva. To také zahrnulo umělce | ||||
|