|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIII. 1917- 67
Tehdejší snahy v umění výtvarném i hudebním po purismu způsobily návrat k původnímu znění, míjejíce vývoj melodie, jež stala se majetkem národním. Narazily na sebe dva principy; zákon vývojový, jemuž podlehá každá lidová píseň, ustoupil přesnému znění melodie, jak vyšla z dílny mistrovy se všemi detaily dobovými. Pozdější věky však stírají často příznačné zjevy oné doby, kdy melodie byla vytvořena, a přibližují ji úpravami době své; odhazují všechny znaky, jež jsou cizí, zvláště když i změnu vyvolávají technické obtíže, se kterými jest spojen přednes původní melodie. Tak se stalo i s koncem Haydnovy hymny. NYněI'ší notace na konci hymny p s řírazem — --- jest širším vrstvám ne- •- —• m přístupná, ano nesrozumitelná. V některých, i schválených zpěvnících jest mimo to notován _-k konec s oporou takto: Tu provedení jest ovšem zcela různé, buď nebo•-s- o - su - dem o - su - dem. První a zajisté dle předepsané notace jedině správné provedení naráží na nepřeko natelné překážky v přednesu sborovém. I když se onen přiraz přesně nacvičí, záhy se setře a zpěv na konci hymny zakolísá. Mimo to ani cvičitelé všichni nejsou si vědomi, jak přede-psaná notace se má provésti v praktickém přednesu. Snad u vycvičených dětí na čas udrží se koloraturní zakončení hymny, ale jest je oživovati neustálými opravami. U nejmenších dětí a u dospělých nelze vůbec docíliti, aby zachován byl velký přiraz. Ani při nynějších oslavných produkcích hudebních nelze slyšeti přesného zpěvu, poněvadž i český překlad, hlavně slabika »su<, v posledním slově jest pro lehký přednes přírazu příliš těžkopádnou. Melodie rak. hymny patří k nejkrásnějším nápěvům hymnyckým vůbec, ale má pro ozdoby zpěvné a pro stále se vracející dominantní a tonický podklad harmonický spíše ráz instrumentální než vokální. Bylo by s prospěchem, aby vepsán byl do authentického znění konce hymny přímo přepis přírazu, z něhož by i laik v hudbě na první pohled měl absolutní jistotu, jak má zpívati. Zajisté nejsprávnějším bylo by rozluštění, kdvby i na konci se vynechal veliký příraz, jako se vypustila svého času opora čili dlouhý přiraz při zpěvu slov »trůnu«. Má-]i býti hymna skutečně přístupnou v§ em vrstvám, i nejširším, pak nesmí nápěv její obsahovati ničeho, co by působilo potíže ve zpěvu a co by bylo v notaci nejasné. Tolik o nápěvu. Zajímavou jest i historie českých překladů Seidlova německého originálu. Některé z nich uveřejněny byly r. 1854, v době sňatku císařských manželů, ve vídeňských S I o v e n s k ý c h N o v i n á c h za redakce Jirečkovy a Mikovcově pražském L u-m í r u. Z těch zde některé otiskujeme pro zajímavost a pro posouzení díla tehdejších příležitostných básníků. Václav Fok-Poděbradský, tlurnočník. Sl. dne 15. dubna 1854). Hospodine všemohoucí císaře nám zachovej! V toběf Jeho moc a víra — moudrostí mu Pane, de]! Koruna ctných otců Jeho námi bud vždy hájena: s blahem trůnu Habsburského vlasti spása spojena. Stůjme zbožně, v počestnosti vždy za právo, povinnost; v potřebách nás s ochotností v boj provázej zmužilost! Vojsko zdárné, chrabré máme, slavné zbraní vítěznou : "Jmění, krev i život dáme *za císaře, za vlast svou ! c. k. Majetnost občanstva k blahu statný vojín věrně chraň, umění a vědy snahu k vítězství ved ducha zbraň! Říš af zkvete v požehnání s nebe na ni snešeném : Mír měj stálé panování v Rakousku vždy blaženém! Vzájemnou co bratři lásku mějme všichni jeden cíl; zdaříf se nám práce v svazku pevně sjednocených sil. Prospěch snahu stejnou hlásá, svorná činnost vytrvá; Císaři a vlasti spása : Rakousko vše přetrvá. | ||||
|