|
| ||||
| ||||
|
74 CYRILL číslo S.
více nebo méně ryze duševních jevů. Souhrn všech duševních stavů, které člověk v určitém okamžiku má, zove jeho vědomím. Stavy našeho vědomí se neustále mění. Tuto změnu můžeme pozorovati zcela jasně, srovnáme-li stavy svého vědomí z různých dob. Rozlišujeme t ř i s t a v y v ě d o m í, a to: p o-c i t y, city, snahy, a rozvrhujeme proto psychologii ve tři hlavní stati: nauku o jevech poznávavosti, citovosti a sna-ž i v o s t i. Na př. vidíme nějakou věc, vzbudí se v nás cit libý a zároveň snaha, dostati ji ve svůj majetek. Náš duševní život jest v nejužším spojení s životem tělesným. V n ě j š í s v ě t e x i s t u j e pro nás jen potud, pokud zrcadlí se v našem vědomí, a naopak stavy vědomí vznikají výhradně působením našeho okolí. Sprostředkování mezi vnější přírodou a naší duší děje se pomocí těla, t. j. vznik a průběh stavů duševních jest provázen vždy různými pochody v našem těle Změny v našem okolí přicházejí nám k vědomí fysickými popudy na naše orgány smyslové; veškeré naše působení na venek děje se pohyby našich končetin, které jsou vyvolány akty duševními. Tělo působí tedy stále na duši; zejména způsobí stav zvýšené neb snížené činnosti tělesné na stav duševní. Na př. spaním osvěží se nejen tělo, nýbrž i duch nabývá nové energie; tělesná únava má v zápětí též únavu duševní. Rozčilující požívatiny vyvolávají též v duši stavy mimo řádné. Nejjasněji jeví se tato odvislost duše na stavech tělesných v různém věku lidském. Vrchol tělesného a duševního vývoje spadá do let mužných, kdežto mládí znamená vzestup, stáří pak pokles sil tělesných a duševních. Proti tomu působí duše na naše tělo ; stavy duševní jeví se podstatně v pohybech těla. Na tomto úkazu zakládá se hra svalů našeho obličeje, smích, pláč a celá naše fysiognomie, která vzniká ustálením těchto pohybů svalových. Usuzujeme z fysického zjevu člověka na jeho duševní vlohy. Spokojenost a klid jest podmínkou a pramenem tělesného blahobytu. Tuto souběžnost čili parallelis- V. MULLERmus pochodů duševních a tělových nazýváme fysiologickou resonancí. Pozorujeme ve svém těle jisté části, jež jsou v užším spojení se stavy našeho vědomí než ostatní. Jsou to nervy. Žádná činnost duševní není bez nervů možnou. Nemůžeme však tvrditi, že jevy duševní jsou výslednicí činnosti nervové; pouze průběh jevů duševních byl by bez činnosti nervů nemožným. Mezi pochody v našem nervstvu a naší duši tvoří uvědomění jevů fysických nepře-konatelnou hráz Můžeme stopovati fysiologické výkony ve svém nervstvu až do mozku, nemůžeme však přes to v ys v ě t 1 i ti s i u v ě-d o měn í. (Proslulé v Semper ignorabimus« Du Bois- Reymonda.) Vzhledem k tomu, že duševní život jest nerozlučitelně spojen se soustavou nervovou, musíme s ní se obeznámiti, chceme li poroz uměti pochodům duševním. Rozlišujeme nervy vegetativní a ani-m á 1 n í• Prvé slouží fysiologickým úkonům těla: trávení, dýcliání a oběhu krve; animální pod-niňují činnost duševní a skládají se z částí ústředních, mozku a míchy a z částí obvodových, vycházejících z mozku a míchy a rozvětvujících se po celém tě!e. Mozek skládá se z velkého a malého. Velký jest střediskem nervů smyslových a sídlem uvědomění, malý slouží úmyslnému pohybu a udržení rovnováhy tělesné. Mícha hřbetní svádí podráždění nervové s povrchu a uvnitř těla k mozku a jest centrem pohybů reflexních, mícha prodloužená řídí pohyby dychadel. Vlákna nervová bývají popudy snadno po-drážděna. Toto podráždění může nastat na povrchu těla, nebo v orgánech ústředních. V prvém případě jest vedeno d o s t ř e d ivými, (centripetálními) nervy k centrálním orgánům, v druhém případě o d s t ř e-divými (centrifugálními) nervy k po-vrchu těla. Z centripetálních nervů jsou nejdůležitější nervy pocitové čili sensitivní, z odstředivých nervy pohybové čili motorické. Převod vnějšího podráždění v pohyb děje se buď v míše nebo v mozku. Převodem popudu pocitového v pohybový v míše neb v mozku, aniž bychom si jej uvědomili, vznikají pohyhy reflexní čili bezděčné. (Příště pokračování.) IW~NF Jednotný zpěvník — v Německu a u nás. (Pokračování) Zatím vymřeli staří literáti, tito věrní strážcové vážného zpěvu. Také jejich děti, u domácílio krbu ve starých těchto zpěvech vychované, odstoupily s kůru a mezi jejich potomky zachovaly se jen nepatrné zbytky písní, jako ozvěna doznívající lepších, živou věrou silných časů. Lze nalézti sotva 20—30 písní, které pocházejí z oné doby a zaznívají | ||||
|