|
| ||||
| ||||
|
78 CYRILL číslo S.
ipsam cum populo Mariam salutemusa, XII A 1 z 1473 fol. 217x, X11 F 14 fol. 209a bez not, XIII A 2 fol. 179a 1 v., XIII A 2 fol- 1766 3 v, Vyš. fol. 57° bez not. Dle téhož c. f. »Dies est laetitiae in festo regali (Vyš. fol. 58a) a »Nastal nám den veselý z rodu královského« (XII F 14, Sedlč.;). Nejedlý, Poč. str. 340; Orel, »Nastal nám den veselý« (Cyrill 1910). -41 Di - es est lae - ti - ti ae in or - tu re - ga - li, nam pro -ces - sit ho - di- e de ven - tre vir - gi - na - li. 1~. Pu - er ad - mi - ra - bi - lis, to - tus de le - cta - bi lis n hu- ma -ni - ta - te, qui in ae - sti ma - bi - lis est et in e fa - bi - lis s in di - vi - ni - ta - te. Fol. 266a In hac die decantemus; de b. in adventu. - D. - Též v VI B 24 fol. 137b , VI C 20a fol. 12b , v Sedlé. fol. 1186: vDecantemus in hac die semper virgini, v XIII A 2 fol. 1611: »In hac die decantemus« a fol. 195x: »Consolator gubernator«. Dle téže noty v čes. rorátech při introitu na středu: »Jakož jest Bůh krále toho (dle rkpu strahovského sign. D IV 29 nota pěkná s 1 o ž e n í T á b o r s k ý ho), při proze rta středu: »Jasné slunce, jenž nehasne« (dle D IV. 29 nota zvláštní Táborského složení), při kyrie na pátek: »Kriste, tys naše lékařství« (dle D IV 29 nota z v l á š t n í Jana T á b o r s k ý ho etc. pěkná). Trojí osvědčení o Janu Táborském, jako skladateli nápěvu jest pře svědčující. Poněvadž se melodie tato vyskytuje již ve Fr. z r. 1505, může jejím autorem býti jen český bratr, Jan Táborský čili Jan Vilímek (t 1495 v Litomyšli), od něhož jest též několik písní v K. Samotulském, a nikoliv Jan Táborský z Klokotské Hory (* 1500). Prvních 8 not má totožně: =Virgo felix et serena, Maria gratia plena« (Hr. Kr. č. 15 fol. 1311), Zdrávas, jenž jsi pozdravená« (VI C 20:1fol. 45b), Ave regina caelorum, mater regis; v čes. rorátech: »Isaiáš, prorok svatý, Zdrávas Bohem pozdravená, Poslán jest od Boha anděl.« Melodie ta počíná obvyklou reperkusí dorické toniny. Z násl. notace jest patrno, že latinský text dodatečně jest podložen k rozšířené a pěkné notě Táborského; poněvadž má latinský text méně slabik než nápěv not, povstaly na konci předvětí i závětí jubilace rázu zdánlivě instrumentálního. Podobné jubily objevují se i při jiných písních; jest pravdě podobno, že i při těch povstaly podložením kratšího textu, než jaký byl původně k ní složen. Z toho jest patrno, že nelze jubilace tyto vždy považovati za mezihry ani dohry. Bylo tehdy obyčejným zjevem, že k oblíbeným melodiím se skládaly nové, latinské i české texty. C—~-(Franus) In hac di - e de - can - te - mus ma - trem Chri - sti col- (Rorátt,) Kri-ste, tys na - še lé - kař-ství pro- ti na - ši za -šlo - sti, pro - to si k nám stau- lau- de - mus spe- ci - a - li glo - - - ri - a. pil s vý - so - sti, a - by nám po - mo - hl z těž - ko - sti. (PřSště dále.) 'w Ak ~VF | ||||
|