|
| ||||
| ||||
|
82 CYRILL číslo 6.
ředitelství Karla Pietsche a profesorů Frant. Blažka a Jos. Leop. Zvonaře, obdržev prvé praemium. Ředitel Pietsch oblíbil si mladého Cainera současně s Čeňkem Vinařem (učitelem pisatele těchto řádků) a učinil vynikající tyto žáky svými substituty-varhaníky u sv. Mikuláše. Roku 1859 stal se Cainer skutečným organistou při patronátním chrámu sv. Stěpána, kde působil řed. kůru a skladatel Zikmund Kolešovský. Až do roku 1874 působil C. současně jarke učitel hudby v různých ústavech pražských. Různé úpravy pro jeden i více klavírů, 2 ouvertury pro veliký orchestr, romance pro klavír, housle a cello, písně a sbory pokud se pamatuji, sloh mendelssohnovské romantiky a schubertovské lyriky připomínající, jsou ovocem doby této. Za doby ředitelství kůru Fr. Proška, nástupce Kolešovského u sv. Štěpána, provozována zde r. 1869 slavnostní velká instrumentální mše Cainerova za spoluúčinkování předních uměleckých sil pražských. Po úmrtí ředitele Prošky (1871) řídil Cainer sv. Štěpánský kůr. Když místo definitivně obsazeno bylo postupem ředitelem Otomarem Smolíkem, ustanoven Cainer dekretem z 12. srpna 1872 zatímním ředitelem kůru u sv. Haštala. Veliký rozruch způsobila v Praze událost, když místo haštalské zadáno bylo definitivně býv. vojenskému kapelníku Jiřímu Maýrovi, jinak praktickému hudebníkovi, až dosud řediteli kůru v Králové Dvoře. Cainer působil opět jako varhaníku sv. Štěpána. Zde provozována byla druhá instrumentální a jedna vokální mše s průvodem varhan. 0 vzletných, oratorních, melodiesních skladbách zmiňují se hudební zprávy velice lichotivě. Autor neodhodlal se k vydání jich tiskem, vzdor nabídnutím, doufaje stále v získání samostatnějšího, vděčnějšího působiště v cizině. Jemnocit, opatrnost až úzkostlivá ve věcech uměleckých, k tomu družící se úžasná skromnost a svědomitost jsou neblahé vlastnosti všech, kteří ve své domovině žijí, v domněnce a přesvědčení trvají, že pravda přece jednou zvítězí, tudiž zápolením o úspěch i zisk pohrdají. Proto také Cainer za 126 zl. r. !n. ročně a Adolf Prúcha za 168 zl. r. !n, ročně 19 roků varhaničili. Rokt! 1878 stal se Cainer po třetí zatímním ředitelem kůru a to opět po druhé u sv. Haštala, avšak jenom po velikých slibech nabídku přijal, nemaje více důvěry v získání samostatného tohoto působiště ve svém rodišti. Na smrtelnou neděli r. 1878 počato s hudbou chrámovou ve směru cyrillském a po-kračováno ihned od 20. května místo u sv. Haštala, v patronátním kostele sv. Petra, od 1. prosince pak téhož roku na kúru hlav. chrámu sv. Jindřicha až do C. smrti 21. května 1917. Posledních pět rokú následkem úrazu, který stihl C. na ulici (utrpěl vážný otřes nervů), zastupován byl svým synem, c. k. fin. koncipistou a hud. skladatelem, JUDrem Janem Cainerem. Současně s Cainerem postupoval pak i mladší jeho kolega Ad. Průcha, varhaník ti sv. Jindřicha, ale současně ředitel kůru u sv. Jakuba a profesor na varhanické škole v Praze. Třetí z řady neuznaných varhaníků, cyrillista Jan Atlg. Starý, obdržel místo ředitelské při chrámu náboženské matice u sv. Ducha, opustiv patronát pražský mnohem dříve. Tak skončen předsudek o neschopnosti k zastávání místa ředitele kůru praktickým varhaníkem. Když od počátků let sedmdesátých scházela se za předsednictví msgra F. J. Lehnera v Akademii křesfanské »Kamerata« pro vývin samostatného slohu církevně-hudebního či cyrillského, působící všemi prostředky, jednak sbory chrámovými vůbec, nebo zřizováním Jednot cyrillských farních, zasedl u varhan záhy vedle vynikajících pražských improvisátorů varhanních Jos. Foerstra a Otomara Smolíka neméně výtečný Jos. Cainer. Na královském nástroji vynikli v tomto oboru ze žáků ředitele Karla Pietsche ve druhé polovině 19. věku znamenitý improvisátor Albert Rastrelli (dle tradice levoboček jistého zahraničného monarchy), Jos. Krejčí (pozdější ředitel varhanické školy a konservatoře), Čeněk Vínař (t 1871 jako řed. kůrt! u sv. Ducha), jeho nástupce cyrillista ]an Aug. Starý, prof. konservatoře, později dómský kapelník, cyrillista ]os. Foerstera, řed. škol Fr. Vrba, cyrillista řed. Otomar Smolík; poslední representant přesného varhanního sloht! ]os. Cainer právě odešel. Bohatý a známý jest material pro různého druhu síly, jež skytá hudební život křesfanského kůru a jež skladatelská činnost Cainerova v -Cyrillu,< a »Českoslovanském varhaníku« podala sborům s programem cyrillským. Jedno requiem pro mužský sbor vyšlo u Fr. A. Urbánka v Praze. | ||||
|