|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLI11. 1917. 83
Mnohdy zcela jednoduché věty jeho několika set gradualií a offertorií tlumočí význam slovem buzený. Svérázný Schumann v církevně hudební karakteristice. český svérázný Schubert v lyrice. Díla Cainerova tvoří obsahem svým přechod od starého barokčního slohu k samo-statnému směru církevnímu. Kloní se tudiž spíše k tomuto než k onomu, ač v tonalitě starocírkevního modu šfasten nebyl, jak dosvědčují ~,credo« menších skladeb mešních »irt hon. Angelorum Custodum« a j. vzletnou invencí v ostatních větách vynikající a také žalmy nešporní a pod. Prvé dvě mše v I. ,.Cyrillu« vydané z F dur a Es dur jakož i Beata, jsou velikolepě znějící hymny církevní. Obrazy novodobé křesfanské polyfonie! Ve všech jest patrný vliv nálady chorálové lyriky vypiaté k modernímu projevu, který vrcholí později ve mších ku cti nejsv. Trojice a sv. Michala archanděla a ve velkém II. Te Deum laudamus z C. Zmíněná mše andělská, svato-václavská, stejného familiárního, ale ušlechtilého slohu s Aloisiánskou jakož i' v II. »Cyrillu« s instrumentálním doprovodem znovu vydaná vánoční »Hodie Christus« a z I. »Cyrilla« známé hymny k Božímu Tělu jsou populární, znárodnělé kusy tvorby Cainerovy. Z absolventů mistrovských škol ředitelů Karla Pietsche a Jos. Krejčího v Praze působících a přesným slohem varhanním i komposičním vynikajících, dlužno ještě jmenovati Adolfa Průchu, posléze řed. kůru u sv. Petra a prof. ústavu pro církevní hudbu za ředitelství skladatele přesného slohu Fr. Z. Skuherského, dále Fr. Kmocha, řed. kúru u sv. Havla. Ostatní jsou absolventi mistrovské školy řed. Skuherského, jako : propagátor cyrillského směru hudby instrumentální u Křížovníků, dirigent cyrillista, nyní děkan v Ta chově P. Emilian Paukner; nynější řed. kúru svatovojtěšského Karel Bílý, který ve svém dřívějším působišti s farářem P Janem Havlů řídil v Praze za mého spolupůsobení varhanického prvou farní Jednotu cyrillskou u sv. Haštala. Současně zřízena byla farní Jednota u sv. Štěpána, dále u sv. Havla, u sv. Ducha, u sv. Jindřicha a t. d. Byly to Jednoty zřízené za účelem vzkřísení písně duchovní. 0 činnosti cyrillské školy u Dominikánů řízením Fr. Chluma a u P. Marie Sněžné řízením pisatele zmínka budiž učiněna k vůli úpinosti. Nade všecky vynikal cyrillský, dobře dotovaný kůr Foerstrův u sv. Vojtěcha. O činnosti ochotníka-cyrillisty, dirigenta sboru alumnů, univ. prof. mrsgra dra Josefa Pachty učiněna byla nedávno zasloužená zmínka v »Cyrillu«. List tento připojený ku kronice o pražském cyrillismu vzniklý k nekrologu o Cainerovi, budiž ještě dopiněn vzpomínkou, že po 43 letém působení před 15 lety byla žádost umělcova o místo ředitele kůru u sv. Mikuláše na Menším městě pražském zamítnuta, což velmi těžce nesl za trudných poměrů životních. Cainerův životopis uveřejněn s podobenkou v Německobrodském »Ceskoslovanském varhaníku« (1886), v »Cyrillu« v článku Jiráskově, v Orlově »Rukověti chorální« a r. 1904 dopiněn opět s podobenkou v Urbánkově »Kalendáři českých hudebníků. Zbývá toliko doložiti, že z 80ti let života vezdejšího věnoval cyrillista jmenovaný 58 roků službě hudby posvátné. S nebe splynulo požehnání práci nezištné, počínající modlitbou a končící posvátným nápěvem. (Nekrolog skladatele Jos. Cainera bude v příštím čísle dopiněn podrobným a úpiným seznamem jeho skladeb nejen vydaných. nýbrž i nevydaných.) IW,d&IW V. MULLER jednotný zpěvník — v Německu a u nás. (Pokračová,,;) Následků těchto poměrů zakoušíme ustavičně. Tak jako si stěžují biskupové němečtí, také u nás zpívá se v každé takořka osadě píseň jinak, podle místního zvyku, který se někdy z nepravého lokálního patriotismu i proti lepšímu přesvědčení trpí, ne-li podporuje. Když dojde k nějaké veliké manifestaci katolické, co se má zpívati? Ani starobylá naše svatováclavská hymna se jednotně nesvede. A přQc není oblast našeho národa tak široká, jako rozsáhlé diecese německé a také jazykové a povahové rozdíly v našich ltrajích nejsou tak veliké jako na příklad mezi Némeckem severním a jižním, mezi východem a západem. U nás běží většinou jen o několik diecesí organicky met,opolitním svazkem sloučených. Po této úvaze octli jsme se tedy rt otázky: Kterak provésti opravu kancionálu a lidového zpěvu u nás. Nechceme zavírati očí před obtížemi, které se tomu staví v cestu, které | ||||
|