|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLI11 1917- 85
jest naše starobylá píseň lidová, v níž se tak jasně obráží cítění našeho lidu, v níž po-znáváme, jak svoje prosby k Rohu vyjadřoval a co myslí jeho hýbalo. V podstatě zůstala povaha našeho lidu táž, a nechybí, kdo ji tedy v písni. které nám věky zachovaly, bude studovati. Avšak nesmíme ovšem strnouti jen na době jedné... Živý organismus národní přizpůsobuje se pružně každé době, a chybou by bylo, vylučovati tedy předem některé období písně lidové. Druhým bodem opěrným musí nám býti poznání, že kancionál je knihou, která má sloužiti praksi, která má se státi průvodcem katolického křesfana a poskytovati rnu pro všecky potřeby jeho náboženské, kdy srdce jeho touží vysloviti svoje city, nejen slovy nýbrž tóny, potřebné a náboženského projevu důstojné pomůcky. Od jednotlivého člověka nelze žádati, aby sám snad dovedl vyjadřovati své city tóny, také nelze ovšem u každého předpokládati tolik estetické a urělecké průpravy, aby jeho projev byl vždy předmětu důstojný. Kancionál musí mu býti vůdcem. Nesmí mluviti mu řečí cizí, která nechává srdce jeho chladné, jíž nechápe, nýbrž musí písněmi svými rozezvučeti ty struny, které v srdci věřícího jsou napiaty a čekají na toho, který jen dovede do nich sáhnouti. Ovšem, že kancionál zpracovaný rukou odbornou a zkušenou musí nenápadně v ma teriálu zpracovaném uplatniti všecky zásady, které nám jak zákony liturgické tak i zákony umělecké předpisují. Kancionál sám musí býti dílem uměleckým a jen potom může působiti na povznesení úrovně zpěvu lidového a na zušlechtění vkusu lidu. Je vůbec možno takového díla dosíci? Naprosté dokonalosti zde na světě se dopracovati jest nemožno Každé dílo lidské zústává dílem své doby a může býti pokrokem pozdějším zajisté předstiženo. Tomuto zákonu nevyhne se ani kancionál, a není toho také třeba. Kancionál bude dílem dnešní doby a pro tu postačí a postačí také pro delší doby příští. Nastanou li poměry, že nebude vyhovovati, protože se poměry a potřeby doby změnily, zdokonalí jej zajisté právě tak, jako my nyní na jeho úpravě pracujeme. Avšak vždy bude třeba o něm říci, že podle našich vědomostí a potřeb bylo to dílo svědomité práce, patřičného rozhledu na tomto poli a spolu také i dostatečných schopností, dílo to podle zásad všeobecných řádně vypracovati. Z uvedené úvahy je patrno, že máme na mysli vydání celého kancionálu rr nás, a že se nekloníme k postupu, který zvolen byl v Německu. Poměry u nás jsou vydání úpiného kancionálu příznivější. Není u nás ani tak velikého území ani takových rozdílů jazykových jako k Německu. Také práce, která vykonána byla vydáním kancionálu Svatojanského byf nebyla způsobila to, co jeho vydavateli tanulo na mysli, přece zanechala u nás stopy, a lze na tom základě badovati a pracovati dále. Soudíme tedy, že by se u nás doporučovalo položiti za základ k vydání nového kan- cionálu stávající kancionál Svatojanský ovšem s patřičným ohledem na materiál hudební, který byl od té doby zpracován právě tak, jako tomuto sloužil za základ kancionál Šteye- rův. S vydáním jen pouhých partiálních zpěvníčků af pro školy, či jiné ústavy nebo stavy nemůžeme se smířjti, protože se obáváme. že tím potřebné vydání kancionálu celého bude jen oddáleno. Nevíme, jaké nastanou poměry a zda tento průtah vůbec vydání celého kan- cionálu neodloží zase ad ~calendas graecas< . Jestliže se snad o vydání školní zajímá některé nakladatelství, nečiní tak jistě z ideálních motivů, nýbrž, jak ostatně zcela na místě, z ohledů obchodních a jistě dosáhne-li svého účesu a tím jakéhosi monopolu, nebude mu záležeti na tom, aby vydání celého kancionálu bylo urychleno. Naopak zase pro vydání velikého kancionálu, když výhodný prodej vydání školního bude předem vyloučen, těžko bude lze nakladatele nalézti. Tedy i tento praktický důvod mluví pro vydání kancionálu celého, z něhož podle uznání a dovolení vrchnosti duchovní bylo by dovoleno pořizovati zpěv- níčky pro jednotlivé osady a školy ovšem s podmínkou, že v těchto výtazích jistý počet předem určených písní, které by tvořjly jakýs kanon písní duchovních, nesmí v něm chy- běti. Dospělo by se tedy u nás obrácenou cestou k cíli, kterého dosaženo bylo v Německu.*) 2. Jest se nám zmíniti nyní o zásadách, kterými by se měla říditi práce na novém kancionálu. Není třeba podjímati se tu práce nové. Zásady ty stanoveny byly již komissí, která pracovala od roku 1907 na novém kancionále. Obsažně sebrány byly v článku uve- řejněném Dobr. Orlem v Časopisu katolického duchovenstva. Ve zmíněném článku, který jest nadepsán: rNápěvy v novém zpěvníku Pražské arcidiecese< (str. 180 nn.,) praví: A Jsou z á s a d y v š e o b e c n é, jež lze a nutno stanoviti před početím práce, jsou z á s a d y s p e c i á 1 n í, jež vyvěrají z vlastního studia pramenů ke zpěvníku. Ty se nestanoví předem, nýbrž hledají se. `) Podobnými zásadami řídila se redakce brněnského kancionálu >Cesta k věčné spáse=. J. kn íž. Milost, náš nejd. pan arcipastýř rozhodl již s á m však jinak, o čemž podága zpráva v čísle březnovém. R e d. | ||||
|