|
| ||||
| ||||
|
86 CYRILL číslo 6.
Všeobecné zásady stanoveny tyto: a) Caesury melodických frasí budtež shodny s caesurami textovými. b) Přízvuk tonový shodujž se s přízvukem slovným. Shoda tonového přízvuku se slovním jest tvrdým oříškem, jehož rozlousknutí připadá spíše pořadatelům textů než pořadatelům nápévů, aby na těžkou dobu připadl ton i sla bika přízvučná, na lehkou tón a slabika nepřízvučná. Jest dbáti v hudbě i slově jak pří-zvuku hlavního, tak i vedlejšího. c) S touto zásadou souvisí rytmus. Rytmus týž v t e x t u i v nápěvu m u s í býti absolutním zákonem, od něhož není odchylky. Co tu bylo proti němu napácháno hříchův! Snad žádná literatura hudební nemá v té příčině tolik chyb, jako píseň kostelní. Je to starý, tři století trvající boj prosodie s rytmem. d) Cantus firmus budiž uveden ve znění púvodním bud dle nejstarších známých zápisů nebo tak, jak vyšel z dílny skladatelovy. Vynechávajíce delší úvahu, kterou prof. Orel k tomuto odstavci připojuje, uvádíme z ní pouze tyto zajímavé a úvahy hodné úryvky. »Co se líbilo lidu v době poslední, není ještě krásným. Třeba nevkus odstranit a na-hradit opravdovým vkusem. Třeba obnovit pravého ducha kostelní písně české, po-chovat josefinismus, který se dosud nerušeně roztahoval na kruchtách a ve zpěvnících, normální a centralistickou píseň zaměnit za starou, dobrou, ba krásnou píseň českou a přidat ukázky nejnovější poesie ve výběru klassickém. Tof vůdčí hvězda, jež nás vede. Snad bude revoluce proti těmto smělým cílům, snad odpor v kněžstvu, v ředitelích kůrů, ale nutno uvážiti, že každá nová věc vyžaduje práce, jež každému působí obtíže, zvláště když jest ještě odstraňovati předsudky lidu. Obrození náboženského ducha v lidu českém souvisí s obrozením české duchovní písně.« »Ani netajím se přesvědčením, že volba písní má býti úměrna se vzděláním těch, pro něž zpěvník určen. Jinak má býti sestaven zpěvník pro školy střední, jinak pro děti a jinak pro lid. Z materiálu nového kancionálu mohou pak odborníci vše poříditi.« Jak patrno, kloní se tu vdp. autor k názoru výše pronesenému, že nejdříve má býti vydán celý kancionál a pak teprv z něho pořízeny výbory pro jednotlivé stavy nebo osady. D. Orel pak pokračuje: »Kromě písní nejstarších jsou zde i písně mladší z doby nejen gotické a renaissanční, nýbrž i z doby barokové. I ty jsou oprávněny ke své další existenci a výběr jejich bude zařazen do zpěvníku. Každý sloh jest v umění oprávněn, pokud jest umělým. Také každá píseň nalezne přístřeší ve zpěvníku, pokud odpovídá zásadám umění a buditi dovede zbo4-nost, tedy i píseň umělá doby naší.« Stanoví tedy autor zásadu pro výběr písní »Zpěvník o b s a h u j ž p í s n ě v š e c h sice slohů, ale ve výběru přísně uměleckém. (Příště dále.) DR. D. OREL Kancionál Franusův. 0 quam digne honoratur dum in summo coronatur, stellato sedens solio. Haec est mater gratialis, per quam datur specialis peccatorum venia. IVFÁKIW (Pokračování.) Nunquam fuit nec est talis, ut haec virgo singularis mater manens et ancilla. *Non est visa sibi prius, similis nec posterius, nec audietur amplius. Ave virgo salutaris, Ergo Jesu mater bona, quae vocaris stella maris, nostra soror et patrona, tuo nato non gravaris. audi voces clamantium. *Summe lauďes has exiles, quas reddimus nos fragiles, tuae almae virginitati. Sloky s ` nejsou ve Fr., nýbrž v XIII A 2. | ||||
|