|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIII. 1917. 91
{ . Dnes se zje - vil vše - mu 1i - du, vše - mu li - du I - sra - el, pán ve - li - ký, je-muž jméno Spa - si - tel. W Na - pi - ně - no, což po - vě - děl Ga bri - e], ra - duj - me se, ve - sel- me se, pan - na SV - na po - ča - la bez bo - le - sti Kri - sta po - ro - di - la. 1. L~. Je -2 íš ma - lý pa - cho- lík a jo - sef sta - rý mu - žík vsa - dil Bo - ha na o - slík, je-2.*. Pán Je - žíš na - ro - ze - ný bez mu - že z či - sté pan - ny pra - vý Bůh vtě - le s ná - mi Vy-3. V. Sy - on chval Ho- spo - di - na pro do - bro - di - ní mno - ha, jenž vše- cky hří - chy sní- má, je-4.* V. Na - ro - dil se Spa - si - tel, všech hříš-ných vy - ku - pi - tel, svě - dek jest E - ze - chi - el, je- 1. hož -to jest po - ro - di - la Ma - ri - a * $o Na - pl - ně - no ... (jako nahoře) 2.* ku - pi -tel lid - ské-ho po - ko - le - ní * r 3. hož -to jest po - ro - di - la Ma - ri - a > 4.*ho2 -to jest po - ro - di - la Ma - ri - a V XII F 14 a ve Vyš. jest násl. nápěv, kterým však nelze zpívati další text písně. Jmé- no bo - ží ve - li - ké E - ma - nu - el, jenž zvě- sto - val an - děl sva -,tý Ga- b'ri - el. 0 rekonstrukci textu této písně, povstalé setmelením písní dvou s různým počtem slabik, pokoušel se dle rkpu Mikuláše Kozla z r. 1417 (v univ. knih. Vratislavské I, 4", 466 Hoffmann (Monatschrift fiir Schlesien 1829, lI, 748) a Feifalík (Sitzungsberichte Wien. 1862, 310), až správně její sloky uspořádal Nejedlý (Poč. 490). Největší obtíž působí, že píseň tato má první sloku dle Kozlova zápisu nikoliv dle »Magnum nomen domini=, nýbrž následující: Narodil se Emanuel, jehož zvěstoval Gabriel, svědek jest Ezechiel, jehožto jest porodila Maria. R,. Jest napiněno ... Sloka ta neodpovídá počtem slabik ani DMagnum nomen dominia, ani »Resonet in laudibus«, z nichž povstaly obě písně české. Rozluštění textu podává kancionál Vyš. z roku asi 1450 a ještě přesněji Franus z r. 1505. Ve F r a n u s o v i jest bez not text uveden se všemi V a R tak, jak jest zde otištěn, až na sloky s hvězdičkou (slcka 2. a 4. v druhé části >lo zcela na konci písně). Vyš. rkp. má všecky sloky, jak jsou nahoře tištěny, vyjímaje sloku »Ježíš malý pacholík,. Tomuto znění Vyš. rkpu z pol. stol. XV. odpovídá zcela tištěná píseň u Steyera z r. 1683 a v násl. vydáních. Triviální sloku »Ježíš malý pacholík« nahradil však Steyer jinou: »Ten, jenž v nebi kraluje«. Ještě větší obtíž působí rekonstrukce nápěvu k oběma českým písním, jejichž sloky vzájemně různým způsobem ve stol. XIV. se mísily, ač každá z obou měla svůj melodický typ. Teprv kancioná1 Chrli dimský z r. 1530 podává uspokojivé rozluštění i po stránce melodické zápisem aspoň sedmi prvních taktů melodie lat. písně »Magnum nomen domini«, která již uvedena. Šteyer v 17. věku počíná českou píseň »Jméno boží« stejně, jako Chrud. k. latinskou Magnum nomen«. Jestliže Šteyer přesně, bez úchylky zachycuje text, jak jej již zapsal Franus r. 1505, a jestliže uvádí i přesně počátek melodie, jak ji notuje kanc. Chrtld. z r. 1530, není důvodů mu nevěřjti, že i zbývající část notace přesně udal dle tradice z konce stol. XV. a poč stol. XVI.; proto dopiněk scházející notace uveden dle Šteyera s textem Franusovým a kancionálu Vyš. Mimo to Šteyerův mensurální nápěv k 2. písni odpovídá chorální melodii lat. » Resonet in laudibus. (Příště dále) | ||||
|