|
| ||||
| ||||
|
92 CYRILL číslo 6.
EM. BEZECNÝ Repetitorium pedagogiky. III. Jevy poznávavosti Pocity. Prvky našeho duševního života jsou po c i ty. Pocit vzniká podráždéním nervů, které jes; vedeno k mozku. J e s t t e d y p o c i t stav vědomí, vznilclý vnějším po-pudem. Při každém pocitu lze rozlišovati obsah, sílu a přízvuk. A. O b s a h pocitu tvoří to, v čem záleží roz díl stavit vědomí, to co bývá označeno slovem, který sluje dojem. Obsah pocitu lest paterý: 1. Jednoduchý, t. j, nedá se rozložiti v prvky. 2. V n á s, t j. není v něm ničeho, co by se vztahovalo k vnějšku. 3. Nesdělitelný ; proto nedá se definovat. Můžeme mluviti pouze o příčinách dojmů a předpokládáme, že působí na ostatní lidi stejným způsobem jako na nás. 4. I n d i v i d u a 1 n í, t. j. na základě stejného podráždění mohou míti různí lidé různé pocity- 5. S u b j e k t i v n í, t. j. pocit vzniká působením dvou činitelů naprosto od sebe neodvislých, světa vnějšího a našeho organismu. Proto vnější okolí n e j e v í se nám t a lc, j a k jest, nýbrž tak, jak jest nám prostředkováno našimi smysly. B. S í l a pocitu závisí na síle podráždění nervů a n2 stavu, ve kterém jest duše naše Ke zjištění poměru, v jakém jest síla podráždění k síle pocitu, bylo činěno mnoho po-kusů. Výsledkem jich jest z á k o n p s y c h o-fysický: P řírůstek pocitů stoupá řadou arithmetickou, když popud stoupá řadou geometrickou. Popud musí dosáhnouti určité síly, nežli vyvolá v nás pocit. Sílu popudu, která právě dostačuje k vyvolání pocitu, zoveme prahem p o p u d o v ý m. Sílu popudu, která v nás budí pocit, jejž nelze více stupňovati, nazýváme vrchní hranicí — maximem popudu. P r á h p o p u d o v ý chrání nás proti velké.ttu množství slabých popudů, které by naše vědomí zaplavily a znemožnily zpracovati popudy větší, důležitější. M a x i m u m p o p u d u chrání nás před popudy tuze silnými a zajišfuje popudům prostřední síly a jim odpovídajícím pocitúm náležitého uplatnění. Tak zamezí se jednak jednostranná nadvláda několika popudů příliš silných, jednak rozptylující nadvláda četných popudů malých. (Pokračování.) C. Pří z v u k p o c i t u nás poučuje, jakým způsobem vnější podráždění působí na naše nervstvo, zda-li příjemně či nepříjemně. Libost pocitu jest tedy uvědomění, že popud organismu jest přiměřený, nelibost, že jest mu nepřiměřený. Co se při tom v organismu děje, nelze určiti. Libost může se stupňovati v rozčilení, když vnější popud usnadňuje a rozhojňuje činnost nervů, ne-libost stupňuje se v bolest, když nerv ve své činnosti tak jest vyrušován, že se ničí. Přízvuk pocitu jest naprosto sub- j e k t i v n í. Co v okamžiku jest příjemné, při delším trvání popudu může se státi ne-příjemným. Rozlišujeme pocity tělové, teplové a smyslové. 1. Tělové pocity přivádějí nám k vědomí změny v různých částech našeho těla. Známe velké množství takových pocitů, jsme si však vědomi pouze jich výslednice. Tento velice komplikovaný pocit nazýváme pocitem tělovým. Nelze ho odloučiti od našEho duševního života. Tvoří jakési pozadí, na kterém promítají se ostatní stavy našeho vědomí. 2. Pocity teplové vznikají na po-vrchu těla, nejsou však totožny s pocity hmatovými. Máme pro ně zvláštní konce nervů. Na určitých místech je povrch našeho těla přístupný jen pocitům chladna, na jiných jen pocitům tepla. 3. Pocity smyslové jsou nám sprostředkovány našimi smysly. Rozlišujeme smysly v y š š í a n i ž š í. K prvním čítáme zrak a sluch, k druhým čich a chut; uprostřed je hmat. Při pocitech vyšších vyniká obsah, přízvuk jeví se u nich jen jako bolest. Jich pomocí poznáváme prostor a čas. P o c i t y c h u f o v é ukazují silný přízvuk při malé rozličnosti po stránce obsahové. Pocity čichové mají silný přízvuk a velmi různý, neurčitý obsah. Pocity hmatové vynikají silnvrn pří-zvukem a určitým obsahem ; poznává se jimi prostor a jsou doplňkem pocitů zrakových. Pocity tělové a teplové jeví silný přízvuk při nejasném obsahu. IV. Vjem. Vztahujeme-li pocit na předmět, který byl příčinou jeho vzniku, stává se pocit v i e- | ||||
|