|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIII. 1917. 93
m e m; činnost, kterou se to děje, nazýváme v n í m á n í m. Dítě v nejútlejším věku má pocity, nezná však příslušných popudů; vidí a slyší, ale nic nepozoruje. Vnímati počíná, když obrací se po nějakém lesklém předmětě, po hlase matčině a pod. Jednoduchých pocitů ve skutečnosti není, protože každý téměř předmět působí na více čidel; proto není ani jednotných vjemů. Rozeznáváme s p 1 y n u 1 i n y čili s t o u-č e n i n y, při nichž pocity jednoho neb více smyslů tak se spojují, že je pocifujeme jako jediný, nejsouce si vědomi jich složek (barva tonů, světlo, chuti, vůně atd.) a s k u p i n y, při nichž složek jsme si vědomi (akord.) Aby vjem vzniknul, musí býti pocit v nás, představa předmětu mimo nás a soud, jímž spojujeme pocit v nás s představou předmětu mimo nás. Dále je třeba, aby pocit odloučil se od ostatních současných pocitů vědomí. Tím vynikne nad pocity ostatní. Pak jej promítneme bud ve své tělo, jako při po-citech hmatových, chufových a čichových, aneb na venek, jako při pocitech zrakových a sluchových. Jest tedy vjem osamocený,vnaše tělo neb na venek promítnutý a lokalisovaný pocit. V. Názor. N á z o r y vznikají na základě vjemů. Protože každý téměř předmět působí na více smyslů, obdržíme o něm několik různých po-citů. Promítneme li tyto na venek, obdržíme o něm několik vjemů, tvořících dohromady jeho názor. Jest tedy názor souhrn všech vjemů, vztahujících se k témuž předmětu. Používáme slova názor i pro dojmy sprostředkované jinými smysly, protože vjemy zrakové jsou nejjasnější, nejzřetelnější a pro náš duševní život nejdůležitější, i protože převážná většina našich poznatků jest nám prostředkována zrakem. K názoru předmětu patří tedy nejen, jak předmět vy-padá, nýbrž též jak chutná, jaké zvuky vy-dává atd. Veškeré tyto vjemy jsou znaky předmětu a tvoří jeho názor. Rozeznáváme znaky podstatné a nahodilé. Souhrn všech názorů, jichž jsme během doby nabyli, tvoří naši smyslovou zlcušeiiost. C v i č e n í názoru má důležitost dvojí: a) věcnou čili materiální, aby mysl chovancova se obohacovala novými představami; b) dobnou čili formální, aby se schopnost jeho cvičila v pozorování. Hlavně jest dbáti, aby názor, kterých chovanec získá, byly náležitě j a s n ý m i. K tomu jest třeba důkladného pozorování vhodné názorniny, při kterém budiž žák ve-den, aby poznal znaky podstatné. Jakmile názoru přibývá, dbej vychovatel, aby žák je dovedl náležitě rozeznati. Každý názor a znak na názoru budiž poznamenán jménem pouze jediným. Velmi důležito jest konečně, aby žáci byli vedeni k nazírání samostatnému. VI. Představa. Jakmile přestane vnější popud, zmizí také jím vyvolaný pocit. Tentýž pocit nevrátí se již nikdy. Vznikne-li však podobný vnější popud, vznikne též podobný pocit a vjem. Nepřipadá nárn však jako nový, nýbrž jest s ním spojena upomínka, že jsme tento vjem již jednou měli. Poznáváme předmět, který jsme jednou viděli, melodii, kterou jsme slyšeli atd. Upomínka, kterou za-nechá vjem ve vědomí, zove se představa. Avšak představa může vzniknout i bez vnějšího popudu, t. j může nastati v mozku stav podráždění, podobný stavu, vyvolanému dřívějším vnějším popudem. J e s t t e d y představa obnovením smyslového p ocitu neb vjemu bez vnějšího popudu. Představy a pocity, jež vznikly na základě představ, mají společnou vlastnost, že týkají se téhož předmětu. Líší se však podstatně od sebe. Pocit na nervy zdravého člověka nepovstane nikdy bez vnějšího podráždění, kdežto při představě toto podráždění může chyběti Dále postrádají představy smyslové živosti, která jest závislá na obsahu a pří-zvuku pocitů. Když představujeme si hudbu sebe živěji, nemáme pocitu sluchového, když představujeme si jablko, nemáme pocitu chuti atd. Jen při talc zvaných halucinacích a ve snu vyznamenávají se představy smyslovou živostí. Vidíme postavy a slyšíme hlasy ne-přítomných osob s takovou jasností, že je zaměňujeme s jevy skutečnými. Příčina halucinací jest překrvení neb nedokrevnost mozkové kůry, dále podráždění ústředních částí nervových požitím opia, alkoholu, hašiše a podobných dráždidel. Představy jsou tím jasnější, čím častěji jsme nazírali na předmět, který byl příčinou jich vzniku, a čím více bylo zúča stněno smyslu při tomto nazírání. (Příště dále) IWALIw | ||||
|