|
| ||||
| ||||
|
98 CYRILL číslo 7.
POZVÁNÍ k ustavující schůzí díecésní Jednoty Cyrillské v Olomoucí na den 1, srpna 1917. »Předním úkolem pastýřské péče nejen papeže, ale i každého duchovního pastýře jesž zachovati a povznésti důstojnost domu božího!- Tato slova papeže-umělce Pia X., jimit zahajuje ve svém motu proprio nInter plurimas- právní kodex církevní hudby, stala se vůdčím heslem všech těch přečetných biskupů a kněží, kteří se dnes po všech končinách katolické církve zasazují vší silou o pozdvižení posvátného zpěvu liuturgického. A za jejich mocným příkladem i pod jejich obezřelým vedením nepřehledné zástupy nadšených laikú staví své schopnosti, svou neúmornou píli ve služby křesfanské osvěty ve smyslu žalmisty pějícího: »Zahořel jsem láskou pro okrasu domu Tvého a místo přebývání slávy Tvé, ó Pane!« Když před 14 lety se ozvalo s výšin vatikánských urbi et orbi důtklivé volání po obrodě církevní hudby, nalezlo varovné slovo neomylných úst Otce všeho křesfanstva zřetelný ohlas též u nás v tak mnohém srdci. Ale zůstalo jen při pomíjejícím, plachém echu, budícím jen ojediněle tu a tam nesmělou touhu nebo polozdařený pokus, směřující k ozdravení naší liturgie, o níž nutno stanoviti, že její všeobecný stav je nyní ještě stále zbědovaný. Není zde vhodného místa ani okamžiku pro tuto smutnou kapitolu, a proto nutno se omeziti pouze na její začáteční slova: »incipit lamentatio —«. První nápor Wittiiv proti jozefinismu na chórech probudil sice i u nás kdysi slibný ruch. jak o tom vydávají svědectví nad všechno výmluvné jména olomuckých diecesánů Křížkovského, Holaina, Geislera, Ríhovského, Nešvery. Ale poměry se měnily, přišly nové myšlenky, nová hesla se vynořila a v době horečné, hlučné činnosti organisační, která vše ovládla v posledních desítiletích, umění tak delikátní jako je církevní hudba, nemohlo pro-raziti a bylo zatlačeno do zášeří. Zájem o něj u nás potuchl, ale vývoj církevní hudby spěl dále přes naše hlavy, a dnes pojednou pozorujeme, že jsme zůstali zpět za tímto vývojem, zůstali zpět za jinými chudšími a menšími diecesemi. A proto, nemá-li na nás utkvěti výtka zaostalosti a vlažnosti, ne-li urážlivé nevšímavosti nebo dokonce nerozumného vzdoru, třeba se vzchopiti k činům. Přes nevýhody doby válečné jsou poměry k tomu příznivé. Na stolci sv. Methoděje zasedá Lev k a r d i n á l ze S k r b e n s k ý c h, příznivec církevní hudby, čestný člen akademie pro obnovu chorálu vSchola Austriaca«, za jehož blahodárného působení v pražské arcidiecési byla zreorganisována Obecná Jednota C y r i 11 s k á, spolek pro pěstění české hudby posvátné. Mezi nejvlivnějšími hodnostáři naši arcidiecése jsou četní opravdoví pěstitelé a znalci církevní hudby, která má též hojnost přátel v rozsáhlých kruzích duchovenstva, odborníků a mohutných vrstvách diletantských, k nimž se druží zbožný a zpěvný lid věřící. Všem oněm tužbám. snahám i pracím, jež se v této dosud beztvárné masse tají a bezúčelně vybíjejí třeba však dáti pevné skupenství semknutím v cílevědomou organisaci, v níž by jednotliví horlivci nalezli radu, pomoc, podporu a ocenění, která by napříště bránila zbytečnému tříštění sil o malomoc jednotlivce. Tomuto účelu odpovídá nejlépe d i e c é s n í J e d n o t a C y r i 11 s k á jednak v závislosti na ústřední O b e c n é J e d n o t ě C y r i 11 s k é v Praze, jednak ve spojení s jednotlivými farními Jednotami Cyrillskými po celé diecési. Aby se tento ideál uskutečnil, bude pořádána dne 1. srpna 1917 o 3. hod. odpol. v katolickém domě v Olomouci ustavující schůze díecésní Jednoty Cyrillské pro arcidiecési Olomouckou. Přístup do shromáždění mají všichni, kteří, jakkoli se cítí povolanými nebo schopnými podporovati zdárné pěstění hudby chrámové. Učast kněží, odborných hudebníků„ varhaníků, učitelů a kostelních pěvců je obzvláště žádoucna a vítána. Pro stísněné poměry válečné musí odpadnouti akademie při podobných příležitostech obvyklá, spočívající v ukázkách příkladné reprodukce církevních skladeb a program, jehož podrobnosti budou uveřejněny včas, zůstane obmezen pouze na hranice ustavující schůze,. jejímž úkolem bude prohlédnouti řadv interesentů, a sestaviti pracovní výbor, který by pečoval o soustavné provádění pevně stanoveného rozvrhu činnosti. Nedopusfte tedy, aby naše pozvání k záležitosti tak důležité, ušlechtilé a zasloužilé vyznělo na prázdno jako hlas volajícího do pouště, odvrzte všechnu liknavost i nedůvěru a dostavte se v počtu co nejhojnějším. Nechceme bořiti, nýbrž na starých, úctyhodných základech stavěti dále, pevněji, výše a krásněji k s 1 á v ě B o h a a v ě h I a s u j e h o C í r k v e. P. Adolf Parma, árcidiecésní redaktor >-Cyrilla< a důvěrník O. J. C. | ||||
|