|
| ||||
| ||||
|
100 CYRILL číslo 7.
Ještě několik dat ze života p. ředitelova. K. Bílý narodil se dne 4, listopadu 1849 v Praze-I. v Týnské ulici. Navštěvoval nejprve normální školu a pak veřejné gymnasium staroměstské. (Akademické.) Základy hudebního vzdělání obdržel již v domě otcovském, nebot jeho otec, p. K. Bílý, povoláním c. k. účetní revident c. k. zemsk. finančního ředitelství v Praze, byl zároveň ředitelem chůru v Emauzích. Později vzdělával se v kompo- u Kolešovského a ve vojenské instrumentaci u J. Paviise, načež vstoupil do varhanické školy pražské. Poněvadž byl do ní již tak připraven, že mohl zasednouti a zahráti :na nejlepších varhanách, obdržel ze všech předmětů známku »výborně« a po skončeném školním roce byl dne 2. dubna 1369 ustanoven při chůru Marie P. Sněžné. Za rok vy-žádal si ho probošt J. Padlěsák do Staré Boleslavě, odkud ho farář V. Nykles r. 1878. převedl do Prahy k sv. Haštalu. Tam působil půl osma roku a za primátora Ferd. Vališe př ešel k sv. Petru, kdež setrval půl třetího léta. Pak vystřídal J. Fórstra na chůru u sv. Vojtěcha, kdež dosud záslužně pracuje způsobem svrchu naznačeným. Kromě toho je činným též literárně a přispíval svými články do »Varhaníka českoslovanského« do »Christliche Akademie« a pracemi o reformě církevní hudby též do odborných časopisův italských. Za-chová li nám Pán Bůh tohoto neúnavného pracovníka ještě na celé 2 roky, budou míti jak nadřízené úřady tak hudební kruhy vzácnou příležitost, aby lépe ocenili činnost muže, jenž půl století sloužil věci nejlepší, než možno učiniti těmito několika řádky! Naznačili jsme některé vlivy, jež blahodárně působily k tomu, že se chrámová hudba u sv. Vojtěcha i lidový zpěv staly okrasou posvátných úkonů bohoslužebných. Nemáme .jiného přání, než aby setrvali všichni, jichž se to týká v této úspěchem korunované součinnosti a příkladem svým povzbudili tak mnohé, aby všude svorně kněz, chór i lid se rozpěl ke cti toho, jenž sv. Bernardu vnttkl myšlenku: »Kdo zbožně zpívá, modlí se dvakrát.« Václav Seifert. V. MULLER IWAL`W jednotný zpěvník — v I e'mecku a u nás. (Dokon"'ení.) Další zásady pak čteme : a) »Písně budtež v takové transposici notovány, aby odpovídaly střední absolutní výšce lidských hlasů.« b) »Všechny exempláře budtež s notami, af jsou myšleny pro kohokoliv.- Neuvádíme tu zásad všech, jen ony připomínáme, které mají přímý vztah k naší úvaze. V dalším vykládá ještě autor článku pravidla speciální, týkající se notace písní a všech otázek s tím souvisejících, počtu a výběru písní, které jsou zajímavé a důležité, které však přímo s úvahou naší nejsou v souvislosti a proto jich per extensum neuvádíme, spokojujíce se pouze upozorněním na zajímavou úvahu Dobr. Orla a na článek prof. Xav. Dvořáka v témž čísle Č. K. D. uveřejněný. Také nový diecesní kancionál Brněnský, vydaný před pěti lety redalccí kons. rady Dra Karla Eichlera z nařízení nejd. biskupa brněnského Pavla hraběte z Huynů, nyní arcipastýře metropole pražské, v podstatě při svém vydání řídil se týmiž pravidly. Svědčí o tom předmluva, která kromě části historické, líčící prameny písně duchovní u nás, uvádí také (str. XIII.) zásady a přání duchovenstva diecese brněnské ve příčině písní pronesená. Uvádíme z nich jen toto: »Zpěv lidu ve způsobu písně. Zpěv zastupuje společnou hlasitou modlitbu. - - Dle toho musí ze zpěvu vše býti odstraněno, což by důstojnosti jeho určení bylo na újmu. Není tedy dosti na tom, aby se náboženský zpěv počínal a vykonával s myslí nábožnou, nýbrž duch nábožnosti musí se projevovati již nápěvem. Prostota, velebnost, vroucnost a dojímavost jsou vlastnosti, jimiž nápěv vynikej, aby se mohl právem nazvati zpěvem církevním a vzdělávajícím. Co však světskostí, ješitnou honosivostí a vůbec jen kratochvílí a zábavou páchne, aneb dokonce sprosté jest, musí ovšem z kostela býti vyloučeno, jelikož zpěv takovými živly prodchnutý účelu kostelního života se příčí, mysl k Bohu povznášeti nemůže, nýbrž ji od Boha odtrhuje a tudíž služby Boží neozdobuje, nýbrž jen hyzdí a snižuje.« Tamtéž dočteme se postupu prací na kancionále a vidíme, že i tu hlavní zásady S výše uvedenými se shodují. Doufaje, že se o důležitém předmětu naskytne příležitost ještě častěji promluviti a že pak i jednotlivé otázky` věci té se týkající budou obšírněji projednány, shrnuji úvahu svou v tyto výsledné názory: | ||||
|