|
| ||||
| ||||
|
Ročníle XLIII. 1917. 101
1. Jest nezbytno, aby se našemu věřícímu lidu dostalo co nejdříve kanrionálu, jenž by podle výše uvedených pravidel byl zpracován, jenž vycházeje třeba, pokud se formální stránky týče, od Kancionálu Svatojanského a navazuje naň, nenechal by ovšem bez povšimnutí výsledky badání hudebního o naší české písni duchovní, nýbrž užil jich co nejsvědomitěji. Tak by vzniklo dílo, které by shrnulo výsledky práce nynější doby a bylo tedy spolu jakousi památkou názorův a snah doby, ve které vzalo původ. Kdyby se snad ukázalo později, novým pokrokem badání, že bylo něco přehlédnuto, že snad tu a tam třeba opravy, může se to v pozdějším doplňku snadno provésti. Že práci tu musí provésti odborníci do věci zapracovaní — a bohudík dnes se jich u nás již najde — rozumí se ovšem samo sebou. Tak bylo by možno v dohledr.é, ne příliš dlouhé době, dočkati se nového kanrionálu. 2. Avšak tím ovšem věc není ukončena. Nemá-li tuto práci potkati osud Kancionálu Svatojanského, musí býti kancionál závazně autoritou církevní zaveden. Bude tu třeba asi podobných nařízení, s kterými se shledáváme v nařízení biskupů německých. Písně musí se zavésti jednotně i co do textu i co do melodie. Bude sice možno jednotlivým osadám po-řizovati si příruční zpěvníky, ale nesmí do nich přijíti nic jiného a v žádné jiné formě, než co jest ve zpěvníku diecesním, jinak nedostane se výboru tomu ordinariatního schválení, bez něhož ovšem nesmí se, jak zvláště po vydání encykliky Pascendi gregis jest patrno, žádné modlitby a tedy také písně, které nejsou nic jiného než modlitby, libovolně zaváděti. Bylo by ovšem záhodno, tak jako v Německu, sestaviti jakýs stručný. Kanon několika písní, které by každý schválený výbor musil obsahovati a které by také všude musily býti nacvičeny, aby se tak staly všeobecným majetkem katolíků českých. Patrno ovšem, že zavedení kanrionálu bude vyžadovati péče a vytrvalosti, že snad bude třeba i nějaké doby přechodní, která by provedení záslužné a nezbytné opravy usnadnila, avšak bez přímého působení autority církevní a důsledného provedení zásad jí stanovených nebude nikdy důležitá tato práce provedena. Bude třěba i v té příčině známých slov Augustinových: nRoma locuta. causa finita«. 3. Na tom však ještě nebude dosti. Při největším úsilí vrchnosti duchovní nevedla by věc k cíli, aspoň rychle a jistě, kdyby ti, kterým provedení reformy úřadem je svěřeno, nebyli s celou duší a přesvědčením při věci. Na neporozumění, nevšímavosti a lhostejnosti ztroskotaly se i nejideálnější a nejdůležitější opravy. Dokladů podávají nám dějiny s dostatek. Bude tedy třeba informovati duchovenstvo a ředitele kůru. A to myslíme, že bude velikým příštím úkolem našich Jednot Cyrillských. V té příčině myslím, že mezi naším duchovenstvem a také řediteli kůru vládne omyl. Naše Cyrillské Jednoty nejsou jen zpěváckými spolky, které mají za účel pěstovati pouze zpěv vícehlasý a umělý, jak mezi duchovenstvem se za to má. Jejich účelem jest pěstovati také zpěv lidový a snad tento účel v našich dobách postupuje na místo přední. Potvrzuje nás v tom časté opakování námitky, že v nynější době válečné není zpěváků na založení Cyrillské Jednoty. Pro lidový zpěv se ani dnes zpěváků nenedostává a myslíme, že při reformě lidového zpěvu by právě působení jednot Cyrillských mohlo vykonati věci veliké. Doporučovalo by se tu ovšem, aby Obecná Jednota Cyrillská právě v té příčině vyvinula činnost svoji a informovala duchovenstvo. Snad schůze, nebo konference, na nichž by se o lidovém zpěvu promluvilo, dal návod co a jak zpívati, po případě prakticky se ukázalo jali s lidem píseň nacvičiti, vedly by k cíli. Nechceme zde podávati celý propracovaný program v té příčině, ale bez tohoto úsilí sotva v reformě zpěvu lidového postoupíme. Bude to práce těžká, předsudků, lhostejnosti shledá se tu na kopy a co těch rozličných výmluv, omluv a podobného. Chceme-li však lidový zpěv povznésti a tím zase oživiti jednu důležitou složku v náboženském smýšlení a cítění lidu není jiné pomoci. Musí se ukázati, že lidový zpěv oživiti a povznésti lze při dobré vůli prostředky nejnepatrnějšími a že výmlav:I >u nás to nejde, je vlastně výmluva pohodlné nedbalosti. 4. Konečně musí také v té příčině zasáhnouti do věci výchova duchovenstva. Lidóv,mu zpěvu musí se věnovati pozornost při výchově dorostu kněžského. Jak má kněz, duchovní správce a vůdce věřících raditi a vésti věřící, bdíti nad tím, aby zpěv lidový na jenu osady b•y1 důstojný a přispíval ku vzdělání a posvěcení lidti. když ho v té příčině nikdo na jeho krásu neupozornil a nikdo mu praktické nedal rokyny, jak by si v té pří-čině měl počínati, co by měl podniknouti, aby zpěv povznesl, nepořádky a zlořády odstranil. Kterak možno žádati, aby duchovní měl cit a smysl pro krásu písně duchovní a dovedl také správně rozsouditi, co v té příčině do kostela se hodí a co nikoliv, když se mu nedostalo poučení. Takové poučení poslouží povznesení lidového zpěvu jistě nejlépe. | ||||
|