|
| ||||
| ||||
|
104 CVRILL číslo 7.
Petr Spoř i I, c. k. apelační rada a purkmistr měst pražských J a n Š t ě p á n e k, spoluřiditel král. stavovského divadla. Zprávu nad společnými pracemi přijal pan R i t t e r z R i t t e r s b e r k ů, c. k. setník, člen mnoha spolků. Ochráncem čili protektorem Jednoty zvolen byl kníže arcibiskup pražský, V á c 1 a v L e o p o 1 d C h 1 u m č a n s k ý, a zeměpanským komisařem j os. R i t t e r v o n K o c h, c. k. guberniální rada. V prvních dobách svého působení měla »Sp.« asi 150 členů; potřebného fondu získalo se prvním rokem trvání spolku subskripcí po 6 zl. u přátel česk. hudby. Činní členové platili ročně 4 21. O členstvu a činnosti spolkové vydávaly se ročenky. V roce 1830 bylo asi 130 členů přispívajících a 10 členů přespolních, mezi nimi na př. Václav Pešina z Čechorodu, farář z yLauschitz« u Brna. =Společnost« dala se do práce trojím směrem. Především prakticky řešila obrod 1 a-t i n s k é h o, l i t u r g i c k é h o zpěvu, činně zasahujíc ve volbu repertoiru círk. skladeb. Snažila se vyhostiti z chrámů nevkusné mešní slcladby, jež spíše byly vhodny pro operní představení a taneční sály, než pro kostel. Epigoni Mozartovy a Haydnovy dovedli sice nápodobiti zevnější jejich formu mešních skladeb, ale neuměli v ni vlíti onu dětinnou zbožnost, zbarvenou radostnou náladou, jakou jásaly skladby tvůrců doby romantické. Mimo to jen se hrálo a hrálo, a málo zpívalo. V cizině nastal nový proud v chrámové hudbě, který usiloval k platnosti opět přivésti hlas lidský a podříditi mu průvod nástrojný, nebo zcela orchestr odstraniti a pěstiti zpěv čistě vokální, jaký vládl ve stol. XVI. Tento proud ciziny nezůstal bez vlivu na členy »Společnosti«. Kruchty pražských kostelů učinili místem své činnosti. Vstříc jím vyšli nejpřednější pražští umělci, ředitelé kuru a kapelmisffi. Rodák Skutečský, V. j. Tomášek, znamenitý kapelmistr a skladatel, napsal velilcou mši, které přední šlechta i lid naslouchá s obdivem v kostele na Strahově. Po slavném Koželuhovi stává se r. 1814 kapelním mistrem slavného chrámu u sv. Víta Jan Nep. Vitásek (1771—1839} a dává se do služeb snah Společnosti. Jeho mše, zvláště Missa solemnis de Reqiuem a jím vydané fugy a praeludia (ve sbírce Fugy a práludia od starších vlasteneckých skladatelů spořádané od R. Fiihrera, Jos. Schiitze a Jar. Witáska I. a II. sv. Cena krámská 1 zl. 22 kr. stříbra.) docházejí značného uznání. Žák Albrechtsbergrův, josef Triebensee (* 1760 ve Vídni, od r. ] 829 kapelník král. stavovského divadla skladatel a hoboista) pracuje na zušlechtění hudby chrámové i ve svém čestném úřadě jako první ředitel ze čtyř ředitelů pražského ústavu gPrager Tonkůnstler- Witwen- und Waisenversorgungsanstalt«. Jeho asistentem byl r. 1830 dle schematismu pro království Ccské sám „Johann Wittasek”. S Triebenseem působí v témž směru Bedřich Pixis jako druhý čestný ředitel téhož ústavu zaopatřovacího pro vdovy a sirotky. Byl výborným učitelem houslí při konservatoři a ředitelem orchestru stavovského divadla. Tito jmenovaní pěstovali sice směr instrumentální v círk. hudbě, ale uměleckým způsobem vokální hudbu (á capella) zavedl u.Panny Marie před Týnem kapel-mistr Jan Štika. R. 1827 provedl Štika péčí „Společnosti” v Týnském kostele 9hlasé Allegriho Miserere po prvé v Praze na Velký pátek. Byla to hudební událost zvláštního významu, protože i v Praze se vědělo tehdy, že Allegri složil Miserere pro Sixtovu kapli v Římě a nesměla býti půjčena pod trestem smrti. Od té doby každý rok bylo Miserere opakováno, zástupy lidu proudily na Velký pátek do Týna a . radovaly se z této v „pravdě andělské hudby”. Jako druhou činnost vytkla si Sp. očistiti český zpěv 1 i d o v ý od nevkusných přívěsků, odstraniti písně bezcenné výběrem pís;ií hudebně i textově dobrých. Byla to práce nesmírně důležitá a těžká. Zvolen k ní sám Vitásek. Jeho redakcí vydala Sp. ,Zpěvy duchovní k varhanám", dílem také s použitím jiných dechových nástrojů hudebních pro sváteční slavnosti. Vydány celkem čtyři svazky, první r. 1S32 druhý r. 1833, třetí r. 1834, čtvrtý a poslední a r. 1838, všechny u Jana Spurného v Praze. Sbírka chce býtř dle své předmluvy skladem i pok,adem všeho toho, cokolivěk jsou vlastenečtí básníci a hudebníci ke vzdělání národu zramenitěiší mezi časem složili a skládají bud si to pudem vlastním anebo z povzbuzení Společnosti přátel hudby k prospěchu a podpoře nějakého chvalitebného cíle. Jsou to harmonisované písně, hlavně mešní. Mezi jednotlivými oddíly slok jsou přikomponovány krátké mezihry čili „přecházky”, většinou ve způsobě vyložených akordů jako „lauf”. ještě naši staří varhaníci dle starého zvyku oddělují jednotlivé části slov písňových krátkými me;-ihrami, aby prý lid si odpočinul a oddechl. Tyto mezihry jsou | ||||
|