|
| ||||
| ||||
|
106 CYRILL číslo 7.
Svazek IV. obsahuje písně k svatým: 1. Pozdravena a uctěna (mariánská od lana Theobalda Helda). 2. Bud zdráv o muži (k sv. Josefu od J. Witáska). 3. Chvalme, ctěme sv. Annu (od Aug. Růžičky). 4. Na skále založena stojí (k sv. Petru a Pavlu od R. Fúhrera). 5. Ty, jejžto dvojí korunou ~k sv. Zikmundu od J. Schiitze). 6. Chvalme pannu Nikodemskou (k sv. Barboře od Diviše Webra). 7. Bůh i věku autlému (k sv. Vítu od Jana Bedřicha Kittla). 8. Vévodko velectnostná (k sv. Lidmile od J. Witáska). 9. Kdož se Hospodina bojí (k sv. Václavu od R. Fiihrera, též s pr. dech. harm.`. 10. Slavme biskupa (k sv. Vojtěchu od L. Kleinwáchtra, též s pr. dech. harm.l. 11. Muži svatý, Bohu věrný (k sv. Janu Nep. d. V. Tomáška). 12. Splyňte vy, slovanští jazykové (k sv. Crhovi a Strachotovi — Cyrillu a Methoději — od Lud. z Ritterberka). Z těchto písní k zemským patronům dnes všechny upadly v zapomenutí, ač nápěvy jsou velmi cenné a pocházejí od nejpřednějších skladatelů soudobých, jal{ým byl Fúhrer, Webr, Kittl, Witásek a Tomášek. A důvod? Písně pro jednotlivé slavnosti ustupovali písním mešním, protože měly ráz jen lokální. V prvé řadě zajisté vydavatelstvo IV• svazku mělo na mysli chrámový zpěv u sv. Víta; jinde před tím zemští patroni se písněmi ne-oslavovali. T ř e t í, nejdůležitější činností Společnosti byla založení v a r h a n i c k é školy. K tomu došla až po čtyřech letech trvání, r. 1830, kdy otevřena byla j e d n o r o č n í š k o 1 a p r o v z d ě 1 á n í v a r h a n í k ů a r. 1835 rozšířena byla ve 2 ročníky (Srv. Ambros- Branberger, Konservatoř hudby v Praze 1811—1911) a r. 1873 péčí ředitele Skuherského na 3 ročníky. Absolventi učitelskéko ústavu pražského vstupovali obyčejně v letech sedmdesátých přímo do 11.'r. varhanické školy a po_roce obdrželi absolutorium s právem zastávati úřad ředitele kůru nebo jen varhaníka. Skola varhanická splynula působením předsedy »Jednoty pro zvelebení hudby v ČecháchR, Dr. J. Tragyho r. 1889 s konservatoří hudby. Společnost přátel církevní hudby odevzdala Jednotě pro zvelebení hudby, jež vydržovala konservatoř, své jmění 19.561 zl. 48'112 kr. a pensijnímu fondu Jednoty 10.000 zl. Mimo to plynula do pokladny Jednoty i státní roční subvence bývalé samostatné varhanické školy 2.200 zl. a zemská subvence 3000 zl. Z předsedů Společnosti přátel církevní hudby v letech padesátých požehnanou čirrncstí vynikl V. J. Veit, pak dr. V. J. Mayer a od r. 1865 dr. J. Tragy. Spojením varhanické školy s konservatoří Společnost sice dále trvala, sbírala od svých členů roční příspěvky, ale scházela hlavní tepna spolkového života. Co sebrala, odevzdala konservatoří pro varhanickou školu. Nebylo již třeba jejího vlivu na správnou reprodukční činnost v kostelích pražských, protože již tehdy mnohé kury vynikaly správným círk. zpěvem a úkoly Společnosti převzala částečně Obecná Jednota Cyrillská, vydávajíc jako přílohy CyrilIa vhodné sklady církevní. Proto r. 1903• dne 1. listopadu byla Společnost rozpuštěna a na konci téhož roku zbytek jmení K 19060 odevzdala Jednotě pro zvelebení hudby, čili konservatoři. (Branberger, Konservatoř). Trvala tedy Společnost přátel círk. hudby od r. 1826 do r. 1903• Na svém štítě nesla heslo reformy círk. hudby a k tomu a nikoliv k jinémri účelu založila i varhanickou školu. Dokud byla varhanická škola samostatnou, měla také jediný tento cíl; když se spojila s konservatoří, přidružily se cíle vyučovací ještě jiné. Tak varhanická škola stala se především školou virtuosní hry na varhany, vysokou školou komposiční, školou k výchově divadelních kapelníků a sbormistrů, přípravou pro vyšší klavírní oddělení a také pro ředitele kůru a varhaníky. Nelze upříti, že toho rozvoie žádala doba i stále rostoucí požadavky, jež kladly obzvlástě větší kůry na ředitele kůru. Mimo to finanční stránka ředitelů kůrů byla talt neupravena, že ředitel a varhaník byli nuceni pěstovati i hudbu světskou, k čemuž bylo třeba i vyššího hudebního vzdělání. Kostel ostatně potřeboval jejich služeb jen velmi nepatrný počet hodin v témdni. Avšak třeba jedno pěstovati, a druhého neopomíjeti, zvláště ne toho, k čemu ústav původně založen. Aby varhanická škola při zvýšené úrovni a pěstění ostatníclr disciplin nepřestala býti školou pro c í r k e v n í hudbu, aby splynutím s konservatoří dostála svému původnímu úkolu, o to pečuje úsilovně v posledních letech nynější správa konservatoře. | ||||
|