|
| ||||
| ||||
|
108 CVRILL číslo 7.
VIII. Opakování, návyk a cvik. Spojování představ v řady jest pro vývoj duševního života nadmíru důležité, protože na něm se zakládá veškerý pokrok ve vědění a poznávání. Při vyučování předkládá se žákům učivo v řadách. Při zkoušení se tyto řady vybavují, táže-li se učitel po prvním jejich členu. Čím častěji procházejí řady naším vědomím, tím stávají se pevnějšími. Na této zkušenosti jest založen význam opakování, návyku a cviku. Čím častěji jsme báseň, skladbu atd. opakovali, tínr bezpečněji a rychleji dovedeme ji vybavit. Opakování jest právem zváno matkou studií. Návyk jest řada představ, kterou dovedeme častým opakováním hbitě vybavit a s jejížto jednotlivými členy spojeny jsou pohyby těla. Výkony pravidelně se opakující stávali se návyky. Při chůzi, při jídle, hraní atd. děláme mimovolně tytéž pohyby. N á v y k j e s t d r u h á p ř i r o z e n o s t. Proto jest velmi nesnadno, odstraniti zakořeněné chyby při různých výkonech. Cvik jest umělý návyk. Při cvičení v nějaké činnosti sestavujeme pracně řadu příslušných pohybů a tak dlouho je opakujeme, až beze všeho duševního přičinění samohybně se dějí. (Reflexní pohyby.) Učitel dbej, aby žák cvičil co nejpomaleji, protože při cvičení rychlém lehce nacvičí chyby, které pak nesnadno jest odstraniti. IX. Pamět. Pojem a druhy. Pamět je schopnost duše, před-stavy vybavovati a vzpomínati si na ně libovolně a beze změny. Při vštěpování představ zapamatujeme si často též jich jméno neb jiné jich označení. Pamět je b e z d ě č n á, vybavují-li se před-stavy bez našeho přičinění, ú m y s 1 n á, pečujeme li o to, abychom některé představy podrželi a dle libosti mohli vybaviti. Rozeznáváme pamět m e c h a n i c k o u, rozumovou čili úsudkovou a vtipovou. M e c h a n i c k y si pamatujeme, když vštěpujemepředstavy, nehl_edíck jich věcné souvislosti. Tak pamatujeme jména věcí, jich vlastností, básně, jazyl{y, skladby atd. Pamět mechanická vybavuje však představy jen v určitém pořádku. Jakmile vypadne člen řady neb jakmile některý člen není dost jasný, počneme váznouti a snadno zabočíme z řady jedné do řady jiné, která s ní má společný člen. Viz ot. 7. Kozumová čili úsudková jest pamět, které používáme k zapamatování vztahů obsahových. Tím způsobem pamatujeme si představy pro jich nutnou a vnitřní spojitost. Tak spojujeme příčinu s následkem, pravdu s důvodem, tak pamatujeme dějiny, přírodopis, delší statě, řeči atd. Předpokladem této paměti jsou jasné představy a jich náležité urovnání dle vnitřní spojitosti. V t i p o v á pamět hledá spojení nahodilé, mezi představami obsahově nesouvisicími. Tato pamět je základem mnemotechniky, t. j. nauky, jež jedná o posilácli k umělému zapamatování pamětní látky, zejména číslic. Na př. vyjadřujeme 1 = písmenamí t, d, 2 = n, v, 3=m, 4=r, ř, q, 5=s, š, 6==b, p, 7 — f, ph, 8 = h, ch, 9 = g, k, 0 =1, z. Tak pamatujeme rok vynálezu tlakoměru 1643 = barometr, výšku Rípu Říp = 460 atd. Uvádím několik příkladů, jak si zapamatovati důležité letopočty v dějinách hudby. 1594 zemřeli nejčelnější zástupci polyfonie Palaestrina a Orl. I_assus, tímže rokem byla provedena první opera ve slohu monodickém »Dafne« od Peria. 1532 narodil se 0. Lassus, 1633 Lully, 1732 Gluck, 1833 Brahms. 1685 narodil se Bach a Hándel, o sto let dříve největší jich předchůdce Schútz. 1687 zemřel tvůrce francouzské dramatické opery Lully, 100 let později jeho slavný nástupce Gluck. 1791 zemřel Mozart, nar. se Nleyerbeer. 1864 zemřel Meyerbeer, narodil se R. Strauf3, všichni tři vynikající skladatelé oper. 1809 zemřel Haydn, nar. se Mendelssohn. 1826 zemř. největší operní skladatel tehdejší doby Weber, 1827 největší symfonik Beethoven, 1828 skladatel písní Schu- bert. 1810 nar. Schumann a Chopin. 1813 nar. Wagner a Verdi. 1824 Smetana a Bruckner. 1883 zemř. Wagner, o rok později Smetana. 1896 zemřel Bruckner, 1897 Brahms atd. Uvedené druhy paměti stanovil filosof Kant. Mluvíme též o pa-něti pro slova, číslice, tony, osoby, barvy atd. Tyto rozdíly zakládají se na zkušenosti, že při stálém zaměstnání s jediným kruhem představ vyvine se pamět jedním směrem. Pamět jest základem našeho duševního života. Spojuje nesčíslnou řadu momentů našeho života v jeden celek, spojuje přítomnost s minulostí. Bez ní duševní vývoj člověka byl by nemožným; ztráta paměti spojena je se ztrátou rozumu. | ||||
|