|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIII. 1917- 1091
X. Vlastnosti a vývoj paměti. Pamět jest 1. r o z s á h 1 á, když vybavuje mnoho představ; jinak jest omezená čili skrovná. 2. věrná, když reprodukuje představy beze změny a v pořadu nezměněném; jinak jest nevěrná. 3. bystrá čili službovolná, když vybavuje představy snadno. Opak jest pamět mdlá. 4. trvalá, když vybavuje představy i po delší době, opak je nestálá čili vetchá. 5. snadná čili chápavá, když před-stavy snadno vštěpuje. Opak je pamět tupá. 6. všestranná, která probouzí před-stavy z různých oborů, opak jest pamět jednostranná. Umělec veřejně vystupující musí mít pa-mět ve všech těchto směrech vyvinutou. Pamět jeví v různém věku různé stupně vývoje. Největší jest v útlém mládí. V té době přijímáme látku pro svůj celý vývoj duševní. Dítě naučí se ovládati své tělo za-pamatováním příslušných pohybů svalových, dovede se orientovat, pozná četné věci svého okolí, jich jména a vlastnosti, naučí se z hruba jedné, ba dvěma řečem. Právem pravil Jean Paul, že člověk naučí se v prvních třech letech svého života více, než ve třech letech akademických. V mládí převládá pamět m e c h a n i c k á. Dítě přijímá vše, aniž by se ptalo po příčinách. V životě jinošském rozšiřují se názory měrou skromnější. Jinoch žije v okolí mu ponejvíce známém, které mu poskytuje málo dojmů naprosto nových. Vyučování přesahuje hra-nice tohoto okolí; obeznamuje nás s dějinami, s jevy přírodovědy, přírodozpytu a p. Pře- DR. D. OREL Kancionál Franusův.vládá činnost rozumu; spojujeme představy v soudy a soudy v úsudky. Ještě méně nových představ vštípíme si ve věku mužném. S těží naučíme se cizím. řečem, s těží pamatujeme jména a číslice. Ve stáří pamět rychle klesá; sottvisí to s ochabnutím celého nervového systému. Staré zapomínáme, nové si nepamatujeme. Jen nejdůležitější příhody z našeho života a představy nejčastěji opakované utkvějí v naší mysli. Kmet lépe se pamatuje na pří-hody z mládí než na příhody, nedávno minulé. Opak paměti je z a p o m e n u t í. Zapomínáme snadno představy n e j a s n é a n e-zřetelné, osamělé, t. j. představy, kterých jsme s jinými nespojili, na př. různé zprávy z novin; dále p ř e d s t a v y, n a které nejsme nuceni si vzpomí--na ti, na př. na učební látku po zkoušce; v rozčilení, ve stáří a po různých nemocech též snadno zapomínáme. Zapomenutí muže býti t r v a l é, když každá stopa po dojmu zmizí, a d o č a s n é, když stopa sice trvá. avšak jen v takovém spojení. se stopami jinými, že nemožno jí na ten čas obnoviti. Zapomenutí muže býti též p o v š e c h n é a částečné. Sem čítáme afasii — za-pomenutí některých slov, a g r a f i i— ne-schopnost napsati, co myslíme, p a r a g r a f i i — nesprávné psaní slov, p a r a f a s i i — nesprávné užívání slov. Zvláštní případ jest zapomenutí občasné při některých nemocech a v hypnose. Ne-mocný nepamatuje se na nic ze života před-cházejícího; uzdraviv se neví, co dělo se po dobu jeho nemoci, za to vzpomíná na před-stavy před nemocí dotyčné hypnosou. (Příště dále.) (Pokračování.? Fol. 269a Laus domino resonet. De Nativitate J. Ch. —D. -- TéžveVyšebrod. rkpe č. 42 z r. 1410 fol. 71, v Chr. fol. 269' • ~- I,i. Laus do- mi no re- so - net om- nis cum iu - bi - lo qui con-do-.en3 ho - mi-ni t pro - di - to na - tus ex Ma - ri - ae vir gi - nis u - te - ro. R. Lau-de dig-na pro - les e_. cum ma - tre --- pro cre -a - ta si - ne pa - tre lau - - - de- | ||||
|