|
| ||||
| ||||
|
118 CVRILL číslo 8. Cyrillský sjezd v Olomouci.
Za účastenství více než jednoho sta osob z kruhů hlavně duchovenských, učitelských, řádových a odborně hudebních pořádána byla ve středu dne 1, srpna 1917 o 3. hod. od-polední ve dvoraně Katolického domu v Olomouci ustavující schůze arcidiecésní Jednoty cyrillské v Olomouci. Člen přípravného komitétu a důvěrník Obecné Jednoty cyrillské P. Ad. P ar m a za-hájil schůzi projevem živého uspokojení nad tak četnou účastí, zdůrazniv přítomnost generálního vikáře ndp. preláta J . G e i s 1 e r a, jako zástupce j. E. ndp. Lva kardinála ze Skrbenských, vzácných hostí z Prahy, zástupců Ob. Jed. cyrillské, ndp. kanovníka Václ. M ú l l e r a, vdp. Dr. Dobrost. Orla, které vřele uvítal a o účast na zamýšlené akci po-žádal. — Zvolen aklamací za předsedu schůze P. Ad. Parma, poděkoval za-projevenou důvěru a ujal se řízení. —Úkol zapisovatele obstaral ochotně druhý člen arcid. přípravného komitétu, vdp. Vojt. Zapletal, katecheta z Kroměříže. Slovo uděleno bylo ndp. kanovníktt M ú I l e r o v i, jenž v proslovu svém přednesl po-zdrav Obec. Jed. cyrillské v Praze, prohlásiv, že dnešní čin tím radostněji vítá, poněvadž jím vlastně položen byl poslední kámen v organisaci cyrillské. Půda k tomu byla již dříve připravena, nebof sesterská Morava, obzvláště olomucká arcidiecése hned v letech sedm-desátých se zájmem podporovala opravu církevní hudby, čehož nejlepším dokladem jsou slavná jména Pavla Křížkovského. Ludvíka Hollaina a Josefa Nešvery. Výkazy z let osmdesát až devadesát jmenují farnosti: Černotín, Hustopeč, Lhota Francova, Val. Meziříčí, Nivnice, Příbor, Stará Voda, Dol. Újezd, Velehrad jako sídla s programem snah cyrillských. Je tomu čtyřicet let, kdy k první tak zv. Cecilské slavnosti v Praze došel telegram bohoslovců olomuckých: »Nesnadný sice počátek, však s Bohem ku předu cíle dojdeme«. Taio slova docházejí dnes spinění, kdy vsazujeme tu ratolest cyrillskou v žírnou pádu sesterské Moravy. Nejnovější protektor vznikajícího spolku, J. Em. ndp. arcipastýř kardinál Lev ze Skrbenských bude jí pečlivým strážcem a příznivcem. K tomuto platiž přání »vivat, crescat, floreat!, Následuje čtení stanov dp- P. Zapletalem. Přítomní hlasováním projevují zásadní souhlas s jejich obsahem a udělují budoucímu výboru právomoc podle potřeby některé malé změny provésti, zvláště dle místních poměrů stanoviti výši příspěvku a počet výborníků. K dalšímu bodu programu, referátu o cyrillských ideách a úkolu Jednot cyrillských v přítomnosti i budoucnosti, promluvili tři řečníci. První ujal se slova P. Adolf Parma, prohlásiv, že jest nucen svoji mnohem šíře založenou přednášku na nejmenší míru zkrátiti vzhledem k okolnosti, že většina účastníků hodlá se již o 6. hod. k vlaku odebrati a mnoho látky ještě žbývá k projed?tání. Stručně odvozuje řečník původ katolické mešní liturgie z napodobení úkonů při Poslední večeři Páně,-jež latinsl Dovozuje též, že i při skrovných prostředcích musí býti výkon pěvecký u oltáře i na kůra toho druhu, aby nebudil aspoň pocitů nelibých, po případě nestrhoval liturgie v ne-jasnost, směšnost, ubohost. V těchto požadavcích jsou zhruba obsaženy též hlavní body pro-gramu hnutí cyríllského. K slovu se dostává vldp. Dr. D. O r e 1, redaktor čas. a CyrillR, jenž v hluboce vědeckv založené řeči mluví o »Demokratisaci chorálur. Úvodem zmiňuje se o zajímavém . výroku Wittově, jenž u příležitosti provozování Berliozova rekviem prohlásil, že chorální »Dies irae- za stejných podntínek jest s to téhož, ano většího dojmu na posluchače docíliti, a odvozuje z toho, že chorál dobře provedený zvítězí nad všénti druhy církevních slohů hudebních. Znalosti chorálů edice vatikánské bylo by třeba především u k něž í. Bohužel, že v celém Rakousku není na vyšších církevních ústavech ani jednoho profesora církevní- hud. vědy, o nějž ;není nouze na katolických universitách protestantského Německa. Na sěminářícti jest zpěv jen vedlejším předmětem, o stylu, dějinách církevního zpěvu atd. neuslyší bohoslovec ničeho a zůstávají tak i za laiky-vzdělanci pozadu. | ||||
|