|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIII. 1917. 119
Na vídeňském pedagogicko-hudebním kongresu byl vvpracován přesný vyučovací plán o seminářích pro ministerstvo rakousl<é, ale nebyl nikde proveden. Dokud nejvyšší úřady církevní a státní nerozřeší příznivě této otázky, zpěv církevní se nezlepší. Na v a r h a n i c k ý c h š 1t o 1 á c h v Praze a Brně sice pěstují vědecky i prakticky chorál vatikánský, ale tuto činnost by bylo třeba rozšířiti i na školy střední, ano do n e j š i r-š í c h v r s t e v, což by nejlépe dokázaly diecésní kursy cyrillské. Třeba chorál zdemokratisovati, jak tomu bylo kolem století XV., z lcteréž doby máme skvostné kancionály s latinským textem a chorální melodií, vedle písní s textem českým. I kancionály českobratrské vykazují chorální melodie i s textem českým. Není to zpěv snad již přežilý, vždyf i nejmodernější skladatelé užívají dosud chorálu v utněiých skladbách. Latiny se též netřeba báti, nebof latinský chorál více odpovídá duši českého člověka itež německá nasládlá, bezcenná písnička, jichž se dosti zpívá. Kéž Farní jednoty arcidiecése převezmou úkol starých iiteráckých bratrstev a se zpěvem českým pěstují i chorál, z něhož vzala původ tak mnohá píseň lidová. Odměněn hojným potleskem, předává řečník slovo třetímu referentovi tohoto tematu, júnž je njdp. kanovník M ú 11 e r. Tento mluví a0 duchovní písni lidové. Vvcházeje od předmluvy ke starému kancionálu, v níž se žádá, aby »zpěvák ducha Davidova měl«, rozvrhuje svoje vývody dle otázek, co zpívati a jak zpívati ? Zásady hlavní udává sám účel této písně, jenž jest estetický a náboženský. Píseň duchovní jest vlastně modlitba, dle zásady, že kdo dobře zpívá. dvaki•áte se modlí. Dle toho musí býti zařízen též text písně, nesmí býti bez barvy, nevkusný nebo dokonce obhroublý, vždyf pro chrám Páně jest i to nejlepší jen právě dostačující, proto souhrnem lze stanoviti tyto požadavkv pro zdařilou duchovní píseň lidovou : aby byla důstojná, lidová, ducha českého a umělecká, jak po stránce melodické i rytmické. Zpěv chrámový má povznášeti 1z Bohtt, má působiti na zušlechtění našeho lidu českého, proto musí býti dílem náboženským, 'dílem uméleckým a musí se varovati vší jalovosti a vší nečeskosti. Máme takových písní po ruce? Zajisté; třeba jen otevříti staré kancionály. Ale jsou i písně novější a nové, jen je třeba sebrati v řádný jednotný zpěvník, utvořiti z nich jakýsi canon, kt rý by byl společný!n jednotným majetkem českým. Vedle toho ovšem by mohla existovati řada individuelních zpěvů krajových. Uváděje názoru Albana Stolze a kardinála Gibbonce, končí vzletně njdp. řečník přáním, aby slavně, jako druhdy celým národem z věrné duše, z věrných srdcí se linula nábožná píseň, aby se uplatnilo, že píseň česká slavně se zpívá, v chrámu Páně když zaznívá.« Předseda děkuje řečníku za hojného potlesku za jeho názorná a vzletná slova udílí pak slovo dp. Vojtěchu Zapletalovi. Dp. í eéníl; obral si za úkol projednati téma, jak možno nejsnáze zakládati farní Jednoty cyrillské a je pak s největším úspěchem říditi. Sám jsa zakladatelem a duší nově zřízené vzorné Farní Jednoty v Kroměříži, má v tomto oboru dostatečný fond praktických vědomostí, což se objevilo zřetelně ve způsobu, jakým uděloval cenné pokyny, upozorňuje na zlořády, zvláště na venkově se zahnízdivší a sděluje lehce dosažitelné prostředky, jimiž by bylo možno v době co nejkrat'~'í zjednati nápravu. Přednáška tato jako zvláště cenný materiál pro působení na venkově ve smyslu zásad cyrillských bude rovněž v nejbližší době uve~ejněna. Po ukončení přednáškové části povstává ndp. prelát J. G e i s 1 e 'r- a ujímá se slova k promluvě, v níž jako pamětník starší círk. hud. generace vzpomíná Fr. Witta a jeho originelních výroků ohledně řízení podobných spolků jako j,- Jednota cyrillské. Nd;.. prelát vylovuje obdiv svůj nad obětavostí obou hostí pražských, potěšení nad zdařilou schůzí a navrhuje, aby shromáždění se usneslo požádati J. E. ndp. kardinála, aby: ráčil schváliti zřízení Jednoty cyrillské, přijati milostivě protektorát nad ní a jmenovati důvěrníka ořdinariátu až budou stanovy schváleny a výbor ustaven. Předseda vyzývá 1i hlasování a konstatuje pak, že všechny tři body byly přijaty. Vzdává pak díky Jeho Milosti za laskavá slova. Přikročeno pak k volbě výboru, jenž dle dosud nezměněných stanov obsahuje 9 členů. Zvoleni byli aklarnací : Předsedou dr. Jan H e j č 1, prof. theol. fakulty v Olomouci, místo-předsedou P. Adolf P a r m a, farář v Rešově, jednatelem P. Vojtěch Z a p 1 e t a 1, katecheta v Kroměříži, sbormistrem a zástupcem varhaníků p. Ant. P e t z o 1 d, dómský kapelník v Olomouci (ač nepřítomen), pokladníkem P. Jaroslav 1 a k š í k, katecheta v Pro- | ||||
|