|
| ||||
| ||||
|
122 CVRILL číslo 8.
Schottovi,) když máme na paměti, že o svých největších dílech mluví dosud střízlivě a jen je vlastně vypočítává, je tím pozoruhodnější, že při obou svých mších toto své stanovisko opouští a na jejich uměleckou centr důrazně upozorňuje. Málo jest listů Beethovenových, v nichž se mluví o slavnostní mši. aby nebyla tam aspoň poznámka: »nejlepší moje dílo«, =největší moje dílo«. Ant. Schindler, společník Beethovenův v posledních letech jeho života, později kapelník na dómu v Miinsteru a v Cáchách, ujišfuje ve svém životopise Beethovenově, že neviděl, aby byl býval Beethoven před tím nebo potom tak úpině zaujat prací, že nevěděl o světě, jako když pracoval na své slavnostní mši. Posvátná slova tak dojímala mistra, že hned po dokončení slavnostní mše D-dw•, projevuje úmysl napsati třetí mši (v listu k Simrockovi 10. března 1823mělf ještě tolilt co říci »velikému Mistru tónů tam nahoře«, před nímž náboženslty založený veleduch se svou a Missa solemnis« tak hluboce se poklonil. Co bvlo hlavním účelem tohoto díla poznáváme z listu Sh•eicherovi ze dne 16. září 1824: »Vašemu přání, milý příteli, aby zpěvné hlasy poslední mojí veliloé mše s výtahem pro varhany nebo klavír mohly se přenechati rozličným zpěvácicým spolkům, s radostí svoluji, protože tyto spolky při veřejných, zvláště však bohoslužebných slavnostech mnoho mohou působiti a protože při práci té bylo hlavním mojím tíčelem jak ve zpěvácích tak i v posluchačích nábožné city vzbuditi a upevniti. Proto také si Beethoven představoval v prvé řadě, že díla jeho jsou psána pro chrám, pro veliké slavnosti jako byla psána Missa solemnis pro nádhernou liturgii mešní biskupem konanou za přítomnosti císařovy a mnoha knížat duchovních. Avšak Beethoven zna také dobře poměry a věděl, že takové skvělé prostředí a veliké prosiředky, kterých řádné provedení jeho díla vyžaduje, jen zřídka a v málo kostelích se najdou. To ho asi přimělo k tomu, že ve svých listech zmiňuje se o tom, že lze slavnostní mši provésti taloé jako oratorium. Ci tttšil snad veliký mistr, že velkolepé jeho dílo těžko jen lze spojiti v celek s mešní liturgií. Nasvědčovala by tomu aspoň slova v listu z 23• ledna 1824, kde píše: Vlastně jest velloá mše psána více ve slohu oratorním a opravdu zvlášf pro spolek myšlena. Avšak zdá se spíše, že slova tato jsou jen příležitostným obratem. Čeho si Beethoven přál, tomtt spíše dávají výraz slova napsaná Zelterovi dne 25. března 1823: »Jisto je, že by (Missa solemnis) mohla býti skorěm provozována jen á capella, avšak k tomu by bylo třeba ještě úpravy, lo níž snad budete míti trpělivost.« -- Ostatně jest jedno číslo toho díla celé á capella a právě tento styl bych nazval jedině pravým slohem církevním. Ze všeho patrno, že Beethoven zvláště si svých skladeb církevních vážil, je za vrchol své činnosti sl{ladatelské pokládal. -er. v®IV- K TekviSiCi píl '[al. Ministerstvo vojenství rozhodlo použiti cínu v píšfalách k vojenským účelům. I byla svolána do Vídně schůze, na níž přítomen byl za ministerstvo vojenství generál, za ministerstvo kultu a vyučování sekční chef a z jednotlivých zemí záshtpci varhanářů. Bylo usneseno vybrati z varhan prospekt, v němž jsou píšfaly největší a tudíž obsahují nejvíce cínu. Zástupce církve ke schůzi pozván neby]. Po té byly konference varhanářů v jednotlivých zemích, ltteří si mezi sebou rozdělili jednotlivé diecese a farnosti. v nichž zahájí. činnost. Svá usnesení tlunročili na opětné schůzi ve Vídni. Zástupce ministerstva kultu žádal, aby po právu vzaty byly píšfaly i z koncertních varhan, ale k tomu prý nedojde; použije se jen píšfal z varhan kostelních. Poněvadž státní tířady neuvědomily o té akci ordinariátu, žaslal po farách arcidiecese nejd. pan arcibiskup pražský list, kterýmž zakázal farním úřadům dovoliti přístup k varhanám, dokud se ti, kteří byli by pověřeni ministerstvem, ne-prokáží i řádnou legitimací nejd. ordinariátut. Tyto dny došel na ordinariáty od ministerstva list, který jest v originálu intimován všem farním úřadům arcidiecése pražské. V něm na základě předchozí intervence ministerstvo k. a v. žádá, aby ordinariáty si jmenovaly svého důvěrníka, jemuž i ministerstvo dá svou rnissi, aby mohl jednati s varhanáři. Ruku v ruce má tento důvěrnílc s úřady konservatorními hájiti oněch varhan, které mají zvláštní význam jednak historický, jednalo hudebně-umělecký. Dne S. října byla svolána schůze za předsednictví nejd. pana biskupa Dra Sedláka, za účasti nejd. p. opata z Etnattz, českého i německého konservatora, chefa hud. departementu při c. k. místodržitelství p. barona Procházky, obou konsistarních referentů a radů | ||||
|