|
| ||||
| ||||
|
Roč. XLIII. 1917. 125
sázkv dlužno uznati, ž e j i s t ě d o s t ř e 1 i I. Nejlepším svědkem této jistoty jest sám „Cyrill”, který v šlépějích onoho věrně pokračuje. Ze všeho je viděti, jak každé podceňe•iíní mělo by býti vážným upozorněním, aby lidem, kterým je kázeň nepohodlna, bylo připomenuto, že faleš a líbivost jest jedno a totéž. V tom spočívá ta'.{é důvod, že následkem neznalosti věci nebývá často kněz s chorregentem za jedno, a tím věc trpí. Že shoda taková býti má; o tom zmíňuje se také Zapletal ve článku již uvedeném. t) Zcela jiné smyšlení pracuje pro chválu a potlesk, a zcela jiných pohnutek jest potřebí ku povznesení věci. Kde se pohlíží na hudbu a zpěv ve chrámě jako na nějakou pouhott produkci, která má býti vžřícím toliko vnadidlem, tam slyšíme ještě podnes věci neuvěřitelné. Všelijaká pizzicata, plimplání, »c o n s o r d i n o<, sola na různé nástroje, rozmanité t. zv. skladby různých úprav a o lidových pobožnostech všelijaké písničky a zpěvy se zvonečky, — a tomu se říká — reforma a nejvyšší stupeň pobožnosti. Za tím účelem i v době největšího rozmachu pravé reformy círk. hudby, pořízují se různé plechové a bicí nástroje a prapodivné nehudební náčiní, za to varhany, nejdůležitější to nástroj ku provozování pravé ušlechtilé hudby ve chrámě, nechávají se po léta ve stavu sešlém. Jindy zase, když při zpívané mši sv. docela nic se nezpívá ani na varhany nehraje a jen když na jednotlivá »Dominus vobiscum<~ a »Per omnia saeculaR, kostelník nebo ministrant odpovídá, i tomu se říká »zpívaná«. Nemluví ani nepíše se proto, abychom někoho nebo sebe sama do popředí stavěli, nýbrž proto, aby se věc správně pochopila a v praxi co možná povznesla. Bylo by úpině zbytečno psáti články a úvahy beze vší snahy, aby se obsah jejich do praxe uváděl. »Bttdtež činitelé slova a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe « Bohužel však, v nejpříznivějším případě články se jen čtou, ale o nápravu se nikdo nestará a provozuje se stále jen to, co je postrachem a proti čemu již tolik dobře míněných a co hlavní, proveditelných rad a pokynů napsáno bylo. Vždvf převráceným jednáním jest, spatřují-li někteří vymoženost v tom, když nerozumně zavádějí všelijaké změny a reformy tam, kde jich d o s ti d nutně potřebí není, totiž v obřadech čistě liturgických, naproti tomu však o zdokonalení písně lidové se nestarají. V této nepoddajnosti tvrdošijně setrvávají při písních bezcenných, poddávajíce se nesprávným názorům lidu a otázkv zreformování písní si nevšímají, ba každému pokroku zde svéhlavě na odpor se staví. Svéhlavost právě dobré věci škodí. Z toho všeho vidíme, jak svrchu citované poznámky svatojan. kancionálu potvrzují pravidlo, že: =nepatrné věci činí dokonalost a dokonalost, že není věcí nepatrnou«. Pře-svědčme se o ceně chorálu třeba z nepatrného úkonu, když po obyčejné mešní písni ') ozve se k požehnání chorální »Pange lingua=, jak z takového přechodu zavane ovzduší zcela jiné a probouzí v každém dojem majestátní. 0 tomto tematu byla by velmi účinnou vážná, s porozuměním věci s kazatelny vy-ložená promluva, která by lid poučila, že n a š e p ů v o d n í r y z í p í sně 1 i d o v é j s o u poklady, které nerezaví aniž zloději kradou. Jsem přesvědčen a spoléhám, že to, co někteří v oboru círk. hudby a lidové písně chrámové považují dosud za méně oblíben, postupem času bude zájmem posíleno, a že lidu našemu opět vráceny a od něho po zásluze oceněny budou jeho od zbožných předků zděděné zpěvy. "WÁKIW DR. D. OREL Kancionál Franusův. (Pokračování.) Fol. 2721 En morte pater divinus; de Resurrectione J.Chr.—E.— Též ve vyšebr. rkpe č 42 z r. 1410 fol. 151°, dle něhož notováno zakončení (od *), X E 2 fol. 17d bez not, Sedlč. fol. 196i1 bez not, XIII A 2 fol. 185b. Dr. c. b. text str. 109. Česká píseň dle téže melodie: Od smrti otec nebeský (Vyš fol. 50b Sedlč. fol. 19611 a Písně duchovní z r. 1581 str. 202 na nápěv písně „Vesele Bohu zpívejme”. Nápěv Písní duchovních jest skoro týž jako ve Fr. Text český upravil Br. Lukáš Bakalář. Protože první sloky české písně se vyskytují již ve Vyš , autorství Lukášovo se mítže jen vztahovati k přibásnění dalších slok, jež neod- t) O církevní zpěv se zajímá Morava, o čem svědčí v poslední době odborné články v ANašincic uveřejňované. ") Nejvhodnější pro reformu jsou ty mešní písně, které mají před pozdvihováním a po něm rúzné nápěvy, hlavně pak nese-li se oddíl první jakožto výraz posvátné touhy v tonině moll, oddělení pak druhé jako radostný projev spinQní tužby, v tonině dur. | ||||
|