|
| ||||
| ||||
|
130 CVRILL číslo 8
trvalá a ustálená. Jako ve všech oborech, tak i zde volá se stále po reformě. K jejímu uskutečnění nesmí však stačiti pouhé vydání a rozšiřování nějakého zpěvníku, nýbrž pilné, odborně řízené a hluboce založené cvičení písní samých. Práce taková není snadná a na-ráží často s mnohých stran na všelijaký odpor nejen u lidu, ale i duchovenstva. (V č. 2. -»Cyrilla« 1916 Max Bozděch ve své úvaze »0 pěstování círk. zpěvu« dobře vysvětluje, že záliba v pěkném círk, zpěvu bývá všelijak vykládána. Jinde zase, že za slušné provedení posvátného zpěvu nesklízí se často aspoň uznání, spíš výtky neoprávněné, a že i kněží se zřením k písni lidové měli by býti hudby znalejší.) Mnoho rozhoduje zde větší neb menší styk lidu se školou. Na venkově, kde styk ten je mnohem užší, kde lid i dítky školní navštěvují služby boží pohromadě v témž kostele, který mimo to bývá i prostorně menší s kůrem nepříliš vysoko umístěným a kde tedy spolupůsobení lidu a školy jest usnadněno a zajištěno, zvlášf je-li vedení mládeže založeno na správném porozumění a svěřeno pevné ruce odborníka, jest možno bez velikých obtíží cíle toho dosáhnouti. Jinak tomu ve větších městech. Tam styk mezi lidem a školou jest již uvolněný; návštěva služeb božích, jež se konají v různých chrámech, nejen farních, někdy i vedle toho řádových, ne-bývá pospolitá s obecenstvem stále se střídajícím, a třeba nejznámější píseň zpívá se zhusta i zcela jiným nápěvem, a tu nedochází ke zpěvu společnému, nebof škola i lid mají písně různé. V tom případě jest práce s lidem daleko nantahavější, ježto od vlivu školy jest odloučena. Z těchto rozdílů vyplývá, že v městech musí býti docíleno přímého, bezprostředního a úpině odloučeného styku řditele kůru s lidem'), af již se děje v kostele neb jinde, k dosažení řádného přednesu písní chrámových. Z těchto největší důležitost mají písm mešní, jichž výběr musí býti rigorosní, beze všech ústupků a takový, aby jím zaručena byla jednota v rozsahu co tiejvětším. Za nejlepší písně ke mši sv. možno prohlásiti ty, iež před pozdvihováním a po něm mají ruzný nápěv: v prvé části nápěv v tcnině moll a po pozdvihování v tonině dur. Rozhodně budiž ve zpěvník pojata některá z písní Zvonařových (>Hospodine všemohoucí« nebo ~Hosj-odine všech věcí Pane), dále >Ó shlédni Bože věčný« (místo níž někde užívá se textu »Ti Bože se koříme°) a »Jako díilcy k Otci svému«. Samo sebou se rozunií, 2e tam nebudou scházeti mešní písně pro jednotlivé dny v týdnu "-), jakož i písně pro jednotlivá období církevního roku. Netřeba zviášf připomínati, že při mších zádušních nutno voliti bez výjimky písně za zemřelé. Každá úchylka musi se zde prohlásiti za bezohlednost. Co se týče písní k jednotlivým světcům, bude, jaltž v 'Cyrilltt« již předem bylo na-značeno, o ně, jakož i o správné přiléhání textu k melodiím jistě dokonale a hojnou měrou postaráno. Od písní mešních naprosto se liší písni, jež určeny jscu pro zpěv ped šír m nebem a pro pochody poutní. Při těchto není možno tale snadno očekávati nějakou jednotnost a soulad nápěvů, ježto se zde schází lid z různých farností; proto nápěvy těchto písní ne-možno co do dokonalosti nikterak přirovnávati s písněmi mešními, a není tudíž radno doporučovati, aby se jich používalo při službách božích, již také proto, že zpívány bývají tempem táhlejším, které by mohlo míti zhoubný vliv na přednes vzorných písní mešních. Dokonalým písním svědčí pohyb živějsí ; čím dokonalejší píseň, tím rychlejší tempo.'`) Pí-sním t,léně vkusným nesvědčí čilý pohyb a ony ho také nesnesou. Odtud vzalo původ také známé protahování zpěvu. jímž se zastírá 'oezcl-nnost nápěvu. Bohužel, dosavádní zkušenost nás poučila o tom, že nejlepší písně v kancionále svatojanském zůstávaly ne povšimnuty a naopak, na základě nemístného vkusu, vybírány s nepochopitelnou zálibou písně daleko bezcennější. Nestačí ovšem zachovávati pořádek snad jen pro nahodilou návštěvu visitační, když po ní upadá se opět ve starou ledabylost a povrchnost, stejně jako zpívati v době adventní staročeské roráty, ale sotva doba ta uplyne, hověti na novo pohodlné ledabylosti. lak dobře postřehli sl ) Kladu zde zvláštrí důraz na přín-,ý styl< řed. kůru s lidem, ježto p`ri cvičení jest nevyhnutelně potřebí okamžitých upozornění slovem neb pouhým pokynem. Živým slovem docílí se často pronikavějších ús.pěchil a jím se vštěpují obtížnější obraty v nápěvu lépe v pamět, než tuhým, duchamorným cvičením. ') U písně »Bože před Tvou velebností« (jakož i u písně Tisíckrát pozdravujem Tebe«) jest nápěv při zakončení sloky v kanc. svatoj. veden do výše a působí spíše dojmem tenoru, ač dosti rozšířen jest také zvyk vésti nápěv dolů, což jest zajisté přirozenější. V této věci se čeká definitivní rozhodnutí. Slovem rychle« nemíním zde mechanickou, bezmyšle -I«~%i-ou, nýbrž oduševrělou rychlost. | ||||
|