|
| ||||
| ||||
|
Ročník XL111. 1917- 131
jichž se užívá zároveň v překladě českém. měly se od českých lišiti nápěvem. Jinak vzniká a,de rušivé nedorozumění tím, že část lidu zpívá latinsk}, část někdv úmyslně česky; jakž pozorovati často při chorálu »Pange lingtta«, a totéž nebezpečí by mohlo vzniknouti při zamyšleném českém překladu chorálního »Te Deum«. Ponechmež Eidu, co jeho jest, ku prospěchu liturgie samé. Ještě malou poznámku o vřadění cizích písní do kancionálu. Pohříchu lid zná po-měrně velmi málo našich písní púvoáních a přiklonil se hlavně vlivem zhoubného josefinismu dílem na rozl Vúdčím pravidlem při výběru nových písní musí býti patřičný zřetel na púvod písně samé, aby se nerozvážně nesáhlo k písním pítvodu cizího, jinověreckého. Vážné upozornění učinil již mimo jiné v >Cyriilu« prof. Dr. D. Orel. který na základě svého badání z opatrnosti písně staré, púvodní, ne ty z dob úpadku a jiní podobné, v pokleslém duchu složené, nýbrž z dob dřívějších --- a novější — od věhlasných našich skladateli± pocházeiící doporučuje, a naproti tomu mnohé, hlavně v poslední době zpívané písně pro jejich nepúvodnost a mělkost odsuzuje a před jejich rozšiřovánún varuje. Tak na újmu našich písní zavádějí se v poslední době nové zpěvy, jako píseň se známým refrainem »Sláva, sláva, srdce zaplesá,« jež se sice s nadšením zpívají, z nichž však nicméně vane ovzduší cizoty, jakou pocifujeme taE<é z rozšířené nyní písně r O Srdci Páně, a z dosavadní vetřelé písně k božímu Tělu »Sestupte anděiové, která by ve prospěcEt věci měla býti r,ahražena nějakou vzletnou písní púvodní ;). Jsem si úpiné vědom, že proti ternu, co zde uvádím. leckdo °) by s chutí vystoupil s rúznýmí námitkami. tyto však, byf i opřeny o sebe výmluvnější protidirvody, mohou míti přece jen úspěch toliko okamžitý, ale provedení věci na nejvýš oddálí, nikdy však nezamezí. Znám více takových písní, kterými bych mohl docíliti okamžitého effektu. O jedné z nich totiž »Kéž víc Tě miluji« s refrainem »Jen lásky víc mohu to se vší rozhodnosti tvrditi. Poněvadž však znám její cizí púvod, nemohl bych srovnati se svým svědomím, abych o její zavedení se přičiňoval a tak ducha cizoty ještě podporovala Vždyf, jak již svrchu připomenuto, nejedňá se zde o effekt chvilkový, nýbrž o cenu trvalou a zajištěný výsledek. Nám musí na srdci ležeti čisté zpěvy našeho lidu a tudíž i rvzí lidové písně chrámové, nebof ony byly a jsou základem naší národní hudby. Z tohoto čistého pramene čerpejme posilu pro svoji práci, a zachovejme si ho nezkalěný, z lásky a úcty ke své minulosti a z upřímné péče o btrdoucnost. - Nechf tedy nový kancionál, očištěný od josefinismu a celé doby típadkové, vykoní lému vytknutý úkol k úpiné spokojenosti věřících a ke cti pořadatelii samých. ®ÁLIVF EM. BEZ_ECNÝ Repetitorium pedagogiky. Upřílišnění paměti nazýváme hyperm n e s i í. Náhle objevují se totiž v našem vědomí dojmy z dob dávno minulých, které by se byly za pravidelných poměru v té hojnosti a jasnosti nikdy nevybavily. Stává se to p~i stavech, provázených zvGšenou činností nervu, na př. v některých nemocech, při velkém rozčilení. -- jsou případy, že před smrtí počnou lidé mluvit řečí dávno zapomenutou. (Pokračování.) XI, Appercepce (Osvojování,). Každá nová představa reprodukuje ř adu obsahem podobných aneb prostorem a časem s ní souvisejících představ. Pozorujeme-lina př. ve výkladní skříni nějakou věc, vzpomeneme si bezděky na řadu věcí podobných, slyšíme-li v koncertní síni nějakého umělce, Jako doklad uvádím toto: R. 1889 v oktávu Bož. Těla hrál jsem tuto píseň. Mezi hrou přišel na kůr' cizí pán, na němž hned na prvý pohled bylo viděti muže velice vzdělaného. S poznámkou 'dovolteC přisedl ke mně a sledoval pozorně hru. Asi po dvou slokách v mezihře pravil: -Odpustte; pane, krom té vaší harmonisace ta píseň nestojí za nic.z Pol Jsou ubozí lidé, kteří mají neštěstí všemu rozuměti. | ||||
|