|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIII. 1917.{ 133
straktního myšlení vyjadřujeme ve formě soudů. Též pojmy tvoříme pomocí různých soudu. Na př. tento předmět jest sladký, bílý, drsný — nazýváme ho cukrem, tato skladba jest vícevětá, sestává z tanečních kusů — nazýváme ji suitou. Věcnou souvislost představ v mnohých případech snadno lze poznati. Soudíme bez nejmenší duševní námahy. Na př, c e-g jest velký trojzvuk. V jiných případech jest souzení nesnadnější; přemítáme a uvažujeme důvody pro i proti; pak teprve se rozhodneme. Na př. jaký akkord jest as-c-d-fis? Představa, která rozhodnutí vyvolá, jest psychologická příčina našeho soudu. Soud je pravdivý, když mezi představami působí vztahy, odpovídající jich věcné souvislosti. Pravdivost soudu jest podmíněna způsobem, jakým uvažujeme a ge rozhodujeme. Mnohé úsudky jsou nesprávné, byvše utvořeny bez uvažování. — Někdy při souzení uvažujeme, neprobíráme však celý kruh možností, čímž stává se úsudek jednostranným. Jindy to sice činíme, jsme však zaujati pro určitý způsob rozhodnutí. Stává se to, když necháme se při souzení ovládati city, náklonnostmi, snahami, osobními zájmy a p Takové souzení z příčin subjektivních, nemajících logického vztahu k obsahu dotýčných před-stav, jest vždy nesprávné. Proto nesmí soudce rozhodovati ve vlastní při, svědek je tím hodnověrnější, čím menší zájem má na věci, o kterou se jedná, umělec posuzuje své dílo jinak, než nestranný pozorovatel atd. Velký vliv na zpusob souzení mají appercipující skupiny, které se ponenáhlu u každého člověka utvářejí. Sr. ot. 11. Látku ke cvičení rozumu po-skytují vjemy smyslové a pamět, tvořící dohromady naši zkušenost. Cim zku šenější je člověk, t. j. čím více viděl a slyšel, a čím lépe se na to dovede upamatovat. tím více látky má k souzení. Ku vzdělání rozumu přispívá podstatně výchova a vyučování. Kdybychom museli vlastní silou vyhledávati logické vztahy mezi jednotlivými představami, zůstaly by naše vědomosti velmi omezeny. Vyučování a výchova poskytuje nám celé systémy takových vztahu obsahových, na kterých pracovalo nesčetné množství badatelů. Jsou to vědy. Sdělování jich jest vázáno křeči, je-jíž pěstění tvoří proto velmi důležitou část výchovy. Výchova rozumu není soukromou záležitostí jednotlivce, nýbrž děje'se společnou prací celé společnosti. Dějiny kulturní jsou dějinami lidského rozumu, jeho pokroků a mýlení. XIII. Pozornost. Pozornost je soustředění veškeré p ředstavivosti na jediném úzkém kruhu představ. Směřuje k seznání předmětu hmotného neb duševníhc. Pozorností stává se zírání pozorováním, slyšení poslouchánún, cht;tnání ochutnáváním atd. Rozlišujeme pozornost b e z d ě č n o u a úmyslnou. Pozornost b e z d ě č n á budí se.: 1. Každou náhlou změnou, na př. sesílením, seslabením, přerušením dojmů dosavádnícll neb dojmy nový mi. Když žáci stávají se nepozornými, sesílí neb seslabí učitel svůj hlas, případně přeruší svůj výklad, ukáže žákům novou názorninu a p. 2. Dojmy třeba nepatrnými, ba dokonce známými, d o t ý k a j í-1 i s e v m ysli n aší skupin představ ustálených, t. j. na základě appercepce. Protože appercipující skupiny u různých osob jsou různé, obrací se jejich pozornost k nejrúznějším vnějším dojmum. Někoho zajím divadlo, jiného hudební produkce, někoho starožitnosti, jiného přírodovědy, v novinác'n čteme články nás zajímající atd. Pozornost ú m y s l n á budí se vůl í. Dlou hým cvikem zvykáme si pozorovati i to, co je nám lhostejné, ba dokonce od čeho naše mysl se odvrací. Pozornost má velkou důležitost. Dokonalé nazírání, vzpomínání, přemýšlení na ní závisí- V dětství je pozornost nepatrna, protože děti postrádají ustálených představ. U dítěte převládá dojem okamžitý a proto je z nejtěžších úkolů vychovatelových upoutati po-zornost dítěte. Hlavním prostředkem k tomi,, jest poučení a vyučování. Poučení a vyučování budí zájem pro různé předměty a dítě poznenáhlu zvyká si z vlastního popudu pozorovati i jiné věci, které souvisejí s Iátkotr vyučovací. Soustřediti pozornost po deiš í dobu jedním směrem jest nemožno. Proto střídáme ve škole předměty vyučovací každou hodinu, na stupni nejnižším každou půl hodinu. Avšal; i mezi hodinou uvolníme občas soustředěnou pozornost žáků. Provedeme řadu tělocvičných pohybů, zazpíváme známou píseň, přednášíme báseň a p. XIV. Obrazivost. Stopy, jež zůstávají po dojmeek, pozbývají zřetelnosti, jestli že nebyly opakováním dostatečné | ||||
|