|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIII. 1917. 139
bude ovšem pokračováno dále. Žel Bohu, že stížené dopravní poměry čilejší osobní styk výboru značně stěžují. Výsledkem aspoň pro počátek bylo, že vzorné stanovy poslány na žádost farních úřadů as na 20 míst. V roce uplynulém zřízena byla Far. J. C. v Roudnici čile si vedoucí a v Kasejovi cích (dioec. buděj.) Abych pak sáhl do činnosti, která korunována byla výsledkem teprv v roce letošním, je to zřízení arcidioecesní Jednoty Olomucké, v jejíž čelo postavil se prof. Dr. Hejčl, čímž -erganisace dioec. Jednot dospěla na Moravě svého dovršení. Připočteme-li k tomu rúzné rady a dotazy, které stávajícím Jednotám byly poskytnuty, rady dávané na dotazy jednotlivcům v otázkách hudebních a. liturgicicých, je tím aspoň částečně naltreslen obraz naší činnosti pokud se organisace cyrillské týče. 0. J. C. zúčastnila se horlivě všech otázek a akcí. které se hudby chrámové týkají, tu iniciativně rozvinujíc některou otázku, tam zasahujíc svým dobrozdáním, vysláním delegáte, znalců atd. Nelze ovšem všechny tyto podněty dopodrobna vypočítávati, hlavně také z toho dúvodu, že nejsou mnohé ještě zralé pro veřejnost, avšak budiž jen připomenuto, že ne-pustila O J. C. se zřetele jednání o hudebních komorách, o postavení hmotném varhaníktt a ředitelů kúru, o otázce kollaudace varhan a v poslední době rekvisice píšfal varhanových, otázky hudebních a chorálních kurse, a odznaků cyrillských. Af přicházely podněty z míst úředních, či z řad jednot samých, všechny byly ve schúzích bedlivě uváženy a čeho třeba pro jejich uskutečnění, vykonáno. Bohužel mnohé válečné poměry značně zdržely. Pokud se vydavatelské činnosti O. J. C. týče, budiž připomenuto, že i ta trpěla mimořádnými roměry. Poměry tiskárenské, nedostatek personálu v nich nedovoloval vy-dání větších hudebních publikací. Připraveny byly mnohé, tak na př. pro sbírku starých českých mistru hudby chrámové skladby Černohorského, provedena revise gradualií, při-praveny skladby Fr. Picky, K. Steckra, A. Cmírala atd., ale nemohly býti vytištěny. Rovněž i chorální slíbené přílohy Missa de Angelis, odpovědi ke slavné mši sv. těmito poměry se zdržely. Za to neúnavné píli p. red. Dra Orla podařilo se náš časopis nejen zachovati, ale udržeti na výši. Vzdávaje mu za to zasloužený dík, nepouštím se do podrobností, zústavuje to jeho zprávě redakční. A že se časopis těšil pozornosti, toho dokladem, že se ťetl i na frontě v záltopech jak i příspěvky odtud zasílané jsou toho dokladem. Neméně zaměstnávala výbor 0. J. C. těžká, ale na výsost důležitá otázka lidového zpěvu a patřičného zpěvníku_ Doufejme, že se podaří ve prospěch našeho značně bohužel pokleslého zpěvu lidového co nejdříve otázl{u tu rozřešiti. Pomíjeje řadu událostí rázu více representativního a těch, které teprv jsou v začátcích připomínám, že tuto zprávu o, činnosti ústředí musí doplňovati zprávy Jednot dioecesních. Tam tkví jako ve- sborech pracovních pro jednotlivé kraje těžiště činnosti cyrillské, na jejich práci, agilnosti, rozhodnosti, závisí rozkvět nebo úpadek činnosti cyrillské v jednotlivých dioecesích. V té příčině múže ústředí dávati direktivu, radu, ale hlavní práce tkví v jednotách dioecesních. Ovšem, že i jejich činnost je mimořádnými poměry stížena. Cítíme je my, cítí je ony, trpí jími i každá farní Jednota Cyrillská. Doufejme, že brzy se vypiní volání krásné antifóny »Da pacem domine, in diebus nostris« a že mír dá nám příležitost rozvinouti činnost větší. Úkoly leží před námi veliké. Opraviti co pokleslo, vybudovati nové za cílem povznesení a rozšíření hudby církevní jak ji líčí památné Motu proprio pap. Pia X., které zůstává zákonodárným kodexem 0. J. C A budiž připomenuto, že tento zákon nejen nepřekáží, nýbrž přímo podporuje pravé umění a dává podnět i umění, které na sobě nese znaky umění národního. To, velevážení, je také cílem 0. J. C. Vím, že bude nám odstraniti ještě mnoho předsudků, vyvrátiti mnoho bludných názorů, zkypřiti mnoho mrtvé nebo aspoň odumřelé půdy po vlastech našich, aby tam vzešel krásný květ dústojné hudby chrámové. Pracovati k tomu cíli O. ). C. nepřestane a její skorem půlstoletá minulost dává svědectví, co zmůže nadšení, neúnavná snaha a dobrá vúle. Mám za svou povinnost ke konci své zprávy říci, že O. ]. C. nepracuje pro svůj prospěch, nýbrž pro čest a slávu Boží, pro pravé, vážné a dústojné umění, jejím účelem není bořiti a odstraňovati snad vše, co věky po3věceno, nýbrž to, co jest zdokonaliti a při-vésti v soulad s předpisy církve, jíž přece hudba církevní má sloužiti, naopak, snahou její jest ony krásy, které nadšení našich předků vytvořily a které věky popelem nevšímavosti | ||||
|