|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIII. 1917. 147
a zbarvení vin, o nedozírnosti druhého břehu a pod. že žáci ve své mysli utvářejí si aspoň přibližně správný obraz. Obraznost dělí se dle předmětů, jimiž se obírá; jest tedy obraznost hudební, malířská, básnická, vědecká, praktická atd. Obraznost je úmyslná a ne-ú m y s l n á. Úmyslnou jest obraznost, když zasahujeme v rej našich představ vůlí. Umy-siná obraznost nazývá se též obraz oivorností neb fantasií. ]iž včinnosti dítěte lze pozorovati začátky obraznosti úmyslné. X'~'. Jevy cítivosti. Cíty; pojem a druhy. Cit je duševní změna neb stav, jímž duše dává znáti, jak na ni piisobí duševní změny neb fysic k é p o p u d y. Na příklad: Nasloucháme hudbě; pocit sluchový vzbudí v nás cit pří jemný neb nepříjemný. Cit liší se podstatně od přízvul Rozlišujeme city: 1. dle přízvuku v libé -- radost, spokojenost, potěšení —, n e 11 b é—žalost. strast, zármutek, bol — s m í s e n é— smutná radost, trpký smích, radostný smutek. 2, dlesí1Vvmocnéaslabé.Přirozeně jsou city silnější v mládí. 3. dle trvání v hlubokéa mělké. City hluboké jsou u osob, jichž duševní život jest ustálený a vyvinutý; u dítek nebývá citu hlubokého. 4. dle toho, jak snadno nebo nesnadno se budí, v city vznětlivé a chladné. Chorobná cítlivost je citliviistkářství čili sentimentálnost, nedostatek citlivosti jest tupost neb bezcitnost. 5. dle příčiny jich vznil XVI. City nižší. Citynižší jsou city tělové a smyslové. 1. Základem citů tělových jsou fysiologické pochody a stavy v lidském tě 1e. Oběh krve, trávení. dýchání •spoteno je s různými city, jichž souhrn nazýváme citem životním. Za poměru' normálních je tento cit jako cit zdraví základem celémysli. je-li průběh těchto pochodů rušen neb tltrrnen vzniká cit nemoci. Pocity tělovými dovídáme se, že žijeme, city tělovými, jak žijeme. 2. City smyslové jsou city, provázející pocity smyslové. jeví se jako přízvuk pocitu, který provázejí. K nižším citům čítáme též cit n u d y, o č e-k á v á n í a ír n a v y, protože tyto city závisejí v podstatě jen na počtu a rozmanitosti našich představ, kdežto jich obsah zůstává věcí vedlejší. Tak vyniká cit nudy tím, že pro-chází tuze málo představ naším vědomím, cit tínavy tím, že duše naše je zaměstnána po delší dobu větším počtem dojmů podobných, cit očel<ávání, že dojmy se včas ne-dostavují, po kterých toužíme. City tělové mají velký vliv na duševní život. Pozorujeme ve škole na détech slabých a chorobných, jal< působí nepříznivě city tělové na jich duševní vývoj, kdežto cit zdraví dodává dětem přívětivosti a nálady veselé. Totéž pozorujeme při citech smyslových; po-chmurný den, smutná hudba činí nás nevrlými, mrzutými; slunečný svit, hudba veselá nás rozjaří, dodá nárlt veselosti a vzpruhy ku práci. XVII. City vyšší, i;ndiv duální. City v y š š í dělíme dle toho. je ]i cit vzpruhou k zachování jednotlivce neb společnosti na individuální a společenské. K prvým čítáme sebecit, krasocit, cit pro pravdu, cit náboženský, ke druhým soucit a cit mravní. 1 . S e b e c i t. Když si představujeme sebe neb k jiným se přirovnáváme, mti2eme se nad sebou radovat neb rmoutit. Pozorujeme-li, že prospíváme tělesně neb duševně, vzuiáhá se náš sebecit a budí se v nás cit sebedůvěry, vlastní síly; nedaří-li se všal< naše počínání, nemůžeme li zmoci překážky, snahy naše omezující, klesá náš sebecit a vzniká cit slabosti. Formy sebecitu jsou: o3týcltavost, poníženost.. skromnost, cit síly, odvahy, hrdosti, pýchy, cit pro čest. 2. K r a s o c i t čili cit estetický je záliba v krásném a nelibost v ošklivém bez ohledu na osobní zájem. Ze zkušenosti víme, že to, co líbí se jednomu, častou druhého vzbu - zuje odpor. Každý má jiný vkus. Vkusem rozumíme závislost záliby v l 3. C í t p r o p r a v d u. Poznáváme-li prav- | ||||
|