|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIII 1917- 149
s velkou rázností letoru m e 1 a n c h o 11 c k o u, malá čilost s malou rázností letoru i 1 e g m a - tickou. S a n g u i n i k jest každou věcí ihned zaujat, ale dojem ten netrvá dlouho. Je nakloněn k rychlému jednání, jest však jen pro okamžik energickým. Myšlenky jeho přebíhají rychle z předmětu na předmět. Jest dobrým společníkem, snadno se popudí, snadno usmíří. Má bujnou obrazivost, obsáhlou pamět, jest povolný a sdílný. Ovšem tato letora zvrhne se často v těkavost a roztržitost. Sanguinik často v praktickém životě ztroskotá. Nalézáme tuto povahu nejčastěji u dětí. C h o l e r i lc vyznačuje se jako s. snadnou vznětlivostí, má však velkou vytrvalost a snahu po činnosti, velký sebecit a odvahu; jeho schopnosti duševní bývají výtečné, rozum jeho jest vyvinuty, v citech bývá vřelý, nikdy malicherný, ve vášni bouří. Povaha tato pře-chází snadno ve svéhlavost, bezohlednost, krutost. Jest to povaha největších mužů. M e l a n c h o l i k nesnadno se vziiítí, čeho však jednou se podjal, to tak lehce nepouští mimo sebe. Tím nabývá povaha jeho oprav divosti a hloubky. Nebývá sdílným, má dob-rých přátel po skrovnu, jest hloubavý a každý dojem všestranně spracuje. Má bystré smysly, pamět věrnou, obrazivost živou, smysl pro bádání. Letora přejde snadno v uzavřenost, nesdílnost a zatvrzelost. F l e g m a t i k nesnadno se pro něco na-dchne a proto také nesnadno dopustí se skutků nepředložených; i kd~,,ž jeho cit náhodně se silným dojmem vznítí, nemá takové vzplanutí dlouhého trvání. Jeho obraznost jest chudá, citům jest málo přístupný, jeví náklonnost k pohodlí a odhodlá se k činům jen tehdy, je-li omezován jeho egoismus Vadou jeho bývá netečnost, nehybnost ba i tupost. Tvto letory, mající dnes pouze historický význam, jšou vlastně abnormity a nenalézáme jich ve skutečnosti u jednotlivců do krajnosti vyvinuty. Byly dříve uváděny ve spojení s národy, ročními dobami a lidskými věky. Tal< jsou označováni Francouzové a Češi jako národové sanguiničtí, Italové a Jihoslované jako národové choleričtí, Rusové jako národ melancholický, Angličané flegmatický- Mládí je sanguinické, jeseň melancholická, stáří flegmatické atd. (.Příště dále.? vav VRATISLAV VYCPALEK Církevní skladby J. Maláta.*) Věnováno památce Ondřeje horníka. Dříve nežli přistoupíme k vlastnímu bibliografickému chronologickému přehledu skladeb. zopakujeme si krátce něco o jejich autoru. Skromného hudebního pedagoga, smíchovského ředitele kůru Jana Maláta (1843-1915), zvyl{li jsme znáti hlavně po trojí stránce: předně jalio upravovatele a propagatora národních písní. za druhé jakožto spisovatele něltolika škol a hudebních příruček a za třetí jako skladatele písní, sborů a jiných děl (salonních, orchestrálních, ba i dramatických). Naše práce, o níž je řeč v poznámce, hledí Malátův obraz dol{resliti ještě dalšími poznatky méně zr+á mými; a takovým skoro novým prvkem jeho činnosti jsou jeho skladby církevní, které sběhem okolností nedošly té popularity jalco ostatní obory Malátovy činnosti. Jsa syn venkovského řídícího a později sám učitelem, měl více než dosti příležitosti zasahovati činně do oboru hudby, jemuž je věnován náš list. Teoretického rozhledu poskvtla mu varhanická škola. již opustil r. 1863. Zvonař, Foerster a j. učinili z něho horlivého zastánce reformy chrámové hudby, za niž bojoval i literárně (viz na př. Dalibor z r. 1875). Životní dráha Malátova vedla jej však na jiné pole — stal se naším největším skladatelem pedagogickým, a tento ráz možno stopovati i v našem oboru. Když se roku 1876 dostal z t-lořic do Prahy, kde po roce podstoupil státní zkoušky z hudby, nepřestal pro kostel skládati, ale díla jeho mají od té doby své cíle pedagogické; jsou totiž určena žákovskému sboru gymnasia novoměstského (dříve v Jindřišké, nyní v Truhlářské ul.), kde Malát vy-učoval zpěvu. Skladby ty jsou skoro všechny v rukopise. Jen »Po svá t n ý č a s v á n o č n íK *) Tento seznam chrámové tvorby IVlalátovy jest ukázkou z velkého díla, zabývajícího se formou bio-grafickou zevrubně bohatou činností J. Maláta. Na konec bude úpiný seznam jeho děi, a to o pěti oddílech. Na prvém místě budou všechny skladby seřazeny dle nástrojů a obsazení hlasového (33 polooddílů). Tímto způsobem jsou tam roztroušeny skladby církevní (na př. »Otče náš= v mužských sborech a t. pod.), ve druhém oddíle jest přehled literárních článků a statí Malátových. Dále jsou tři speciální orientační přehledy dle obsahu skladeb, a to : III. oddíl (hudba církevní), jenž právě tuto veřejnosti se předkládá; IV. oddíl — seznam úprav a harmonisací národních písní a posléze V. oddíl : Přehled jeho úprav Smetanovských (tento oddíl určen Smetanovu museu). | ||||
|