|
| ||||
| ||||
|
152 CVRILL č. 9., roč. XLIII. 1917.
iniem. V roztomilé hříčce od Volkmanna získal první celista pan Kefurt mistrným přednesem svého sola za-slouženou bouřlivou pochvalu. Ve drzzlrcm řádném koncertě tvořil hlavní číslo programu Regrův klavírní koncert, — recte symfonie s obligátním klavírem. Šknda, že poslední věta skladby jest proti dvěma prvním nepoměrně slabá. Nevděčného partu Klavírního ujala se se vzácným porozuměním klavírní virtuoska paní Růž. Nebušková. Orkestrální doprovod byl příliš rřmotný, tak že klavíru často nebylo slyšet. V ouvertuře k Ifigenii v Aulidě bylo by poněkud rychleší tempo šiřední věty celkovému dojmu podstatně pro-spělo. Ve tr ctím koncertě uslyšeli jsme dvě skvostné náladové skladby francouzských modernistů: P. Du-1 Solistka pdteIio koncertu byla sl. A. Bartfeldová, žačka prof. Suchého. Její hra, vynikající bezvadnou technil RÚZNÉ ZPRÁVY Hudební kursy O. J. C. zahájeny byly za nadprůměrné účasti 10. listopadu v místnostech O. J. C. (Ferdinandova 6). Vyučuje sechorálu ve středu od 5—6, řízení ve středu od 6-7, pedagogice v pátel{ od 5-6, intonaci dle Battkeovy metody v pátek od 6—7, dějinám v sobotu 2-- 4 a harmonii v sobotu od 5—71/2 li., mimo to jest nutno pro velký počet kandidátů zříditi ještě jedno oddělení harmonie. Dotazy všechny vyřizuje redakce »Cvrilla-. Z valného shromáždění jednoty ku po-vznesení hudby v Čechách. (23. června 1917.) Při provedené doplřtovací volbě byli c. k. okresní hejtman JUDr. Reinhold hrabě Boos-Waldeck a centrální inspel Liturgické úkony při pohřbu kněze. Jak málo smyslu je i v Kruzích kleru pro krásy naší liturgie a jak málo uznání pro ty, kdož se snaží o její pozdvižení, charakterisuje dobře poznámka, které pnpřál místa ve svých sloupcích olomúcký »Našinec«, jenž se vždy horlivě hnutí cyrillského ujímá. Dotyčné místo zní: »Pohřeb P. Fr. Sýkory. Zajisté jen nedopatřením opomenuta byla ve zprávě »Našince« zmínka o krásných zpěvech pohřebních, jež ve dnech nejpilnější práce ve správě duchovní s ojedinělou obětavostí s rymařovským sborem nacvičil a zdařile pro-vedl dp. P. Adolf Parma podporován mistrnou hrou na varhany vldp. dra. Jana Martinů, jenž se rovněž se vzácnou ochotou k pohřbu dostavil. Vzorným pro-vedením officia za zemřelé a následujícího pak Requiem od Říhovsl<ého rozvinuta byla netušená krása katol. pohřební liturgie, a zemřelému knězi prokázána takto pocta nejdůstojnější.« První p. zpravodaj obšírně vyjmenoval všechny, kteří se na ceremonii pohřební činně súčastnili, celebranta, assistenty, kazatele atd., ale na ty, kdož již 2 dny před pohřbem se po celé hodiny se zkouškami namáhal, aby při pohřbu kněze nescházelo to, co nejvíce je schopno podobný úkon pozvednouti nad normál všednosti, dokonalý zpěv bohoslužebný, — zapomněl. Inu ovšem — vždyt se jedná jen o muzikanty. Budiž zde poznamenáno, že v Rymařově již v červenci při prvotinách dp. Jana Blaschke učiněn byl první pokus o reformu církevní hudby provedením Doušovy mše »In honorem Sti. Joannis Baptistae, s patřičnými vložkami od Blaschkeho a €sche, částečně z Graduálu Edice vatikánské pod řízením P. A. Parmy. Zpěváci i posluchači byli nadšeni pro nový způsob chrámové hudby. -át. Cyrillo-Jlethodějská knibtiskárna. V. Kotrba v Praze. — Nákladem Obecné Jednoty Cyrillské. | ||||
|