|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIII. 1917. 155
byly hudebními znalci k ochraně. Bude z nich patrno, co z nich skutečně uznáno bylo a co bylo škrtnuto ze seznamů na návrh varhanářů p. Svobody a Riegra. Zatím uveřejňujeme seznam varhan, chráněných ve Velké Praze : Klášterní chrám P. u sv. Jakuba, hlavní kostel v Týně, u sv. Haštala, sv. Salvátora a sv. Klementa v Klementinu, Milosrdných Bratří, Křižovnický kostel, u sv. D u c h a (částečně), sv. V ,o j t ě c h a, Uršulínek, Panny Marie Sněžné, Karlov, K a r 1 í n, sv. Jana na Skalce, sv. S t ě p á n a, sv. Trojice v Podskalí, E m a u z y, sv. Mikuláše v Praze-III., sv. Tomáše, Strahov, sv. Vít na Hradčanech, Loretta, Kapucínský kostel, V y š e h r a d, Panny Marie Vítězné a Pod Petřínem. [P r a 1 o ž e n é kostely mají n o v é varhany.] Na v e n k u navrženy byly k ochraně varhany hlavně malé, na něž bez principálu nelze hráti, tedy takové, jež neobsahují mimo principál 8' žádného jiného osmistopového rejstříku. Jest však pochybno, zdaž bude tento pro nás nesmírně a jedině důležitý důvod uznán. Nutno říci, že ve vytčených zásadách o ochraně píšfal pině, ano více než třeba, uznána byla nutnost chrániti uměleckou skříň, hlavně b a r o k n í a částečně i rokokovou. Jsou tedy varhany posuzovány jako starý, cenný n á b y t e k, jako s t a r o ž i t n o s t, ale ne iako hudební nástroj. Ze zkušeností však známo, že v těchto starých, kolikrát červotočinou zničených skříních, není vnitřní stroj cenou úměrný s krásou skříně. Píšfaly kovové obsahují mnoho olova, stavba stroje zastaralá, neodpovídající nynějším požadavkům techniky stavební, spousta čtyřstopových a ještě menších rejstříků a nedostatek základních tónů. Stroje n o v é mají i krásné své skříně a pro budoucnost právě takové ceny, jako pro nynější dobu skříně varhan barokních, ale ty chráněny nejsou. A proč? 0 ceně varhan rozhodováno ne se stanoviska hudebního, nýbrž vnějškového; za základ ochrany jejich vzata hlavně skříň, nikoliv stroj. Konservatorní úřady uplatnily svůj vliv; hudební a duchovní kruhy nebyly přizvány ke schůzi. Zástupci varhanářů. jako zpinomocněnci ministerstva, nejednali jako znalci hudební. Varhanáři někteří praví, že lze bez ujmy nahraditi píšfaly cínové zinkovými; prý je-jich tón jest týž jako píšfal cínových. Varhaníci jsou však názoru jiného. Mimo to není jisto, že ještě za doby války bude lze tu náhradu učiniti, protože i výnosy mluví o náhradě zinkovými píšfalami po válce. Pro Cechy jest prý uvolněno vysokými úřady pět vagonů zinku pro spotřebu na onu náhradu. Na konec několik otázek. Budou i z evangelických kostelů a synagog rekvirovány píšfaly za stejných podmínek iako z kostelů katolických? Dá stát i ze státních škol k státním, vojenským účelům píšfaly za týchž okolností? Jest svěřena rekvisice píšfal jen těm varhánářům, kteří jsou v ř í š s k é organisaci, či i těm ostatním, kteří jsou v organisaci jen z e m s k é a jsou též zapsáni do rejstříku cechu varhanářského? Byla přece stanovena zásada, aby ke prospěchu stroje vybírali píšfaly varhanáři, kteří stroj postavili; a z nich nejsou všichni v organisaci říšské. V jakém spojení jest rekvisice varhan a jakákoliv organisace varhanářů? Pro informaci farních úřadů otiskujeme znění legitimace varhanářů: Amtliche Legitimation fiir die Firma ... . . Auf Grund der Bestimmung der Ministerialverordnung vom 29. Oktober 1917, Reichsgesetzblatt No. 417, ist der Inhaber dieser Legitimation vom k. u. k. Kriegsministerium beauftragt, den Ausbau der stummen u. klingenden Orgel-Prospektpfeifen gemáss den erhaltenen Weisungen durchzufiihren. Diese Legitimation gilt auch als Identitátsnachweis fiir den Monteur . . . . obiger Orgel'bau-Firma. Wien, den 10. November 1917. — Podepsán: Molnár, Oberlieutenant. V ordinariatním listu Pražském otištěn bude ministerský výnos o rekvisici i nařízení o jejím provedení. Rekvisice se však již provádějí. IWÁKIW | ||||
|