|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLI11. 1917. 167
spěch dobročinných účelů. Př•i generální visitaci, konané Jeho Exc. ndp. biskupem drem. ]. Doubravou, kromě »Pontifikálních mší« hrál Ant. Ledvina koncertní skladby na varhany a to: Sonaty od Rheinbergera Des dur, D mol, A dur, Alex. Guilmanta =Svmfonii D mol«, Smetany, Kličky, symfonickou báseň ,Vyšehrad Richarda Wagnera předehru a kouzlo »Velkého pátku, z posvátné scénické hry »Parsifal«. — Chrámový sbor účinkoval též mimo Kutnou Horu při konsekraci 1 A. J. C. V OLOMOiJCI. A. PARMA. Z Uh, Brodu. (Koncert.) V sobotu dne 17 listopadu o půť S. hod. večer pořádán byl ve dvoraně »Občanské záložny< v Uh. Brodě dobročinný koncert ve prospěch vdov a sirotl<ú po padlých vojínech. Učinl Za členy arcidiecesni ]ednoty Cyrillské přistoupili msgr. dr. Ant. Stojan, probošt v Kroměříži, Cyrill Bařinka, l KRITIKA. Koncerty České Filharmonie. Úvodní číslo šestého koncertu tvořila Dvořákova symfonie z D-dur. Pivní provedení tohoto nádherného díla, piného jasu a bujarého rozmachu, čítám k nejsilrějším a nejkrásnějším vzpomínkám z mládí. Slyším jako dnes nadšený potlesk obecenstva každou větou se stupňující a propukávající po nádherném furiantu v bouřlivýjásot, jakého starý žofínský sál zřídka kdy Uyl svěd kem. Kdykoliv jsem později toto dílo slyšel, vždy působilo na mne přes všechny reflexe během času se dostavující tímže elementárním, strhujícím dojmem. Časy se změnily; stará garda nadšenců, které každý úspěch Dvořákův byl zároveň úspěchem národním, valně prořídla, mladá o.~nerace je kritičtější, patrně hudebně vyspělejší. Tím vysvětluji si slabý úspěch, se kterým setkalo se letošní provedení — a podotýkám dobré provedení — symfonie. Slabý potlesk po větě první, ještě slabší po větě pomalé; po furiantu moh] se pan dirigent dvakrát uklonit — s druhou poklonou musel ovšem hodně spěchat, a po větě čtvrté zase spěchalo obecenstvo do kuloirů k obvyklé zábavě. — Zcela opačný obraz skytalo druhé číslo pro-gramu Starý Mendelssohn zvítězil svým obehraným klavírním koncertem z G-moll, který ovšem byl pro velkou část posluchačů novinkou, na celé čáře. Svými sladkodeclrými melodiemi a skotačivými šestnáctkami obecenstvu přímo učaroval. A při tom bylo provedení méně než druhotřídní. Orkestr, který čtrnáct dní před tím tak nádherně doprovázel Mozartův a Cajkovského koncert, hrál k nepoznání—beze všech odstínů v tempu a dynainice, bez ohledu na solový nástroj. K tomu udal dirigent ve třetí větě tempo příliš rychlé, čímž staly se klavírní passaže, pokud je vůbec bylo slyšet, nejasné. O nějaké gradaci ve strettě za těch oko'ností nebylo řeči. Obecenstvu se celá věc nadmíru líbila a jsem přesvědčen, že by byl H&hn, umělec světového jména, který měl původně hrát Brahmsův koncert z B-dur, nedocílil touto skladbou takového vnějšího úspěchu, jako nadar,á a roztomilá začátečnice slečna Patočková se svým Mendelssohnem. Slyšel jsem od té doby Dra. Zemánka několikrát doprovázet; sl. Kurzovou, Hoffmanna, Veselého, Holuba. Používám té příležitosti, bych několika slovy se zmínil o dirigování koncertů Dr. Zemánkem vůbec. Dr. Z. zapomíná, že orkestrální part tvoří podstatnou část koncertní skladby, že tudíž nutno vyzvednout tematickou práci i v o r k e s f r á l n í m partu. Dále zapomíná při-způsobit frási orkestrální frási solového nástroje a připravit přechod od sola k tutti a opáčně. Zvlášt nápadným to bylo v doprovodu Čajkovského koncertu, kde sl. Kurzová orkestrem zkreslenou frási korrigovala, a v koncertu Chopina, kde orkestrální tutti bylo odehráno ve fortissimu často jalo Gloria ve vesnickém kostele. Vyšší požadavek jest již přizpůsobiti doprovod solistovi a modifikovat tempo. Hoffmann v koncertech od Brahmse a Beethovena svými energickými rhyimickými pohyby dirigenta prostě dirigoval. Kdežto však takový prvotřídní umělec si jakž takž orkestr přizpůsobí sám, zůstává začátečník na milost a nemilost vydán dirigentovi. Třetí věta zmíněného již Mendelssohnova koncertu byla pěknou illustrací »Svatebních košil«. Ona: »len ustaň málo v po-spěchu, jen popřej málo oddechu, duch slábne, nohv (ruce) klesají.« On: >Jen pojd a pospěš, děvče mé, však brzo již tam budeme.« Budme však spravedlivi vůči dirigentovi a orkestru: takřka obden hraje orkestr v nějakém velkém koncertě; co unavujících zkoušek, k tomu starosti hmotné, neutěšené poměry ... Ne-vím, který jiný dirigent by.vystrojil obecenstvu při každém koncertu »posvícení Několik slov o soli-stech. Hoffmann je dnes největší houslista světa. Tal< jako on žádný ani přibližně nehraje stěžejná díla houslové literatury: Bacha, Beethovena, Brahmse, Dvořáka. Sl. Kurzová je od Boha nadaná umělkyně, která spěje úžasně rychle k nejvyšším cílům. Spojuje ve své hře něžnost, sílu, oheň a úžasnou rhytmickou energii. Zajímavo, jak zušlechtila Cajkovského mnohdy banální fráse a jak zazpívala koncert Chopinův. — Veselý, který hrál slohově Mozartův koncert z A-dur, tvoří spolu se Štěpánem a Heřmanem druhý triumvirát pražských pianistů-umělců. Podobně jako před | ||||
|