|
| ||||
| ||||
|
YR~-1 IsLi
ČASOPIS PRO KATOLICKOU HUDBU POSVÁTNOU V ČECHÁCH, NA MORAVĚ A VE SLEZSKU ZÁROVEŇ ORGÁN A MAJETEK OBECNÉ JEDNOTY CYRILLSKÉ. ZAKLADATEL FERD. LEHNER. ^ RED. DR. DOBROSLAV OREL. ROČNÍK XLIV. LEDEN 1918. ČÍSLO 1. .CYRILL< vychází měsíčně mimo prázdniny desetkrát za rok. Roční předplatné 5 K (mimo Rakousko 6 K), iakož i jiné 'peněžní zásilky, reklamace nefrank. a inseráty budtež zasílány na O. J. C. v Praze 1370-11., Ferdinandova tř. 6. do ad m in i st r a c e. — Veškeré rukopisya časopisy na výměnu přijímá r e d a k c e x Cyrillac v Praze-V. 133. Elišky Krásnohorské 11. Redak. sbor : zaD. J. C. v Č. Budějovicích K. B o é e k ; za D. J. C. v Praze prof. Dr. Fr. S t e j s k a l, Král. Vinohrady ; za Litoměřice J. C. S y c h r a, Ml. Boleslav; za Olomouc A. P a r m a, farář v Rešově; za Brno O. N e c i d, farář v Lednici u Břeclavě ; za Slezsko prof. R. Wůnsch, v Mor. Ostravě. YAŘIZENÍ o odebírání časopisu „CYRIbL” na učet zádušního jmění je nejd. k. arcib. konsistoře v Praze s S. ledna 1909 čis. 16.587, nejd. b. konsistoře v B r a d c i H r á 1 o v é z 21. ledna 1909 č. 1225, nejd. b. konsistoře v L i t o měř i c í c h z 15. února 1909 č. 975 a nejd. b. kon8istoi'e v Č. B u děj o v i c í c h z 15. února r. 1909 č. 4,, nejd. arch, konsistoře v 01 o _m o u c i v „Acta Curiae Archiepiscopalis Olomucensis N. 15 r, 1917 ze dne 16. listopadu 1917 č. 16.886. POVOLENÍ nejd.bisk. konsistoře v B rn ě v „Acta Curiae čís. 11., 1913, VIII., str. 179” a svolení pro farni kostely pod patronátem zeměpanskpm a náb. matice výnosem ministerstva kultu a vyučování s 6. března 1912 čís. 872. JOSEF KUI-IN O přednesu zpěvu sborového, unisona a lidové písně ve chrámě. Přednost a krása zpěvu i v nejširším slova smyslu nespočívá jen na výcviku, zdokonalení a zušlechtění hlasu, nýbrž i na jeho přednesu, či jinak řečeno: rozhodujícím činitelem při zpěvu jest d u š e v n í z a l o ž e n í p ř e d n e s u. Věc však není tak snadná, a proto řádný učitel zpěvu již při cvičení nabádá nejen ke správné intonaci, nýbrž hlavně také k poznání odlišné barvitosti hlasu v různých polohách a snaží se vždy vysvětliti, že hlas dělí se na různé rejstříky, jež od sebe se liší. Při takovém cvičení ten. Ho se učí, sám na sobě poznává, jak hlas hrudní při přechodu do hlasu hlavového nepříjemně selhává a přeskakuje, a teprve po tomto rušivém přeskočení zase poněkud lehčeji pokračuje. Zde právě v první řadě skytá se příležitost přesvědčiti se o možnosti těchto proměn a o jiných ještě vlastnostech hlasových ; a na základě tohoto vlastního poznání každý musí se cvičiti a zdokonalovati, aby nabyl jisté a spolehlivé vyrovnanosti hlasu při všech možných jeho přechodech z hrudního do vyšších poloh a opačně opět, z vyšších poloh do nižších. a to ve všech odstínech síly hlasové. Vyrovnáním hlasu míním zjemnění hrubšího hrudního a sesílení slabšího hlavového hlasu. Se sborem pěvců, kteří takto hlas hrudní s hlavovým vyrovnaně ovládají, provede dirigent skladbu bez obavy a s klidem naprosto vyrovnaným, byf byl počet pěvců sebe větší. Naopak s pěvci, kteří o těchto zvláštnostech svého hlasu nikdy neslyšeli a je tudíž sami na sobě cvikem nezkusili, sebe obratnější dirigent i po namáhavém tuhém cvičení nedodělá se ani klidného provedení, ani úspěchu ; sbor takový zanechá dojem unavených, distonaci snadno podléhajících zpěváků.. V přednesu skrývá se tujupiné, pravé umění, ale přednes je také obyčejně kamenem úrazu. Nejvíce nesnází v přednesu jeví se při středních, doprovodných hlasech, snad proto, že nemají tak často příležitosti zpívati melodie a že při jejich nacvičování se věnuje pozornost obyčejně jen správné intonaci. Než ve skladbě nemají vždy jen první hlasy melodii, někdy ji vede skladatel právě těmito středními doprovázejícími hlasy, pletivem krásných | ||||
|